Diety, zdravá výživa a tak podobně

Varuji vás, že tento článek vyjadřuje jenom můj názor, nikomu ho nenutím. Možná se někomu můžu zdát drsný, možná tím někoho urazím, ale tohle je MŮJ blog a JÁ si tu můžu psát, co chci. Nikoho nechci urazit, není to mířeno žádným konkrétním lidem. Jenom jsem napsala, co si myslím.

To jsem takhle v sobotu narazila na tyto stránky. (Vlastně ne v sobotu, jedinou věc, kterou jsem v sobotu dělala na počítači byla olympiáda, samozřejmě. V žádném případě jsem nedělala nic jiného než si zodpovědně hledala vzorečky. Takže v nějakém zvláštním časoprostoru.) A protože jsem se nudila, zkusila jsem se tam zaregistrovat. Upřímně řečeno, pochybuji, že mi to vydrží déle než týden(doplněno: ani ne, poslední vyplněné mám pondělí), ale v souvislosti s tím mě napadl tento vykecávací článek.

Začneme tedy dietami. V životě jsem žádnou nedržela, takže jestli si tu chcete přečíst nějaké zkušenosti, můžu vás rovnou zklamat, že tu žádné nejsou. Rovněž mě nikdy nenapadlo počítat nějaké kalorie, tudíž opravdu nechápu, proč jsem na nich registrovala. Nějaká chvilková slabost, nebo co. Ale říkala jsem si, že by mě docela zajímalo, kolik vlastně asi potřebuju, případně jak se projeví, když si půjdu na hodinku zabruslit nebo sním tabulku čokolády(teda ne, že bych to někdy dělala). Můj postřeh je, že lidé, kteří si počítají, kolik toho snědli, musí mít neobyčejnou trpělivost a silnou vůli, protože je to vážně otrava. Vlastně bych se nedivila, kdyby si schválně nedali sušenku, aby ji později nemuseli započítávat.

Ale pokud se vrátíme k dietám, musím říct, že nechápu, proč to někdo tak přehání. Bez kouzelné formulky light  by se na jídlo ani nepodívali, nabídnutou buchtu div nepošlou do laboratoře, aby zjistili, kolik obsahuje tuku. Ovšem přijde mi, že to jsou většinou takoví, kteří to vůbec nepotřebují. Ale to se netýká jen diet. Nepočítaně jsem slyšela naříkání nad tím, jak jsou nemožně tlustí, od lidí, kteří do tloušťky mají asi tak daleko jako z ČR do Austrálie, ale na to, kdy naposledy někdo vážně tlustý to o sobě prohlásil, vzpomínám marně. (Aby bylo jasno, velikost kolem XL nepovažuji za tloušťku, ale ani to samozřejmě není žádná hranice, záleží na výšce a spoustě jiných věcí...)

Na druhou stranu nemám ráda, když někdo nic pro své zdraví nedělá. Ideálně takoví, kteří to ale považují za úplně normální. Fajn, když se někdo chce stravovat jenom ve fast foodech a pohyb je pro něj sprosté slovo, já mu bránit nebudu. Nemůžu říct, že bych byla v tomhle úplná světice, ale snažím se jíst alespoň trochu zdravě, což se mi myslím, až na mojí závislost na sladkém, celkem daří,  v rámci možností se pohybovat, takže prostě nepůjdu běhat, protože to považuji za hroznou pakárnu, ale třeba si zabruslím na bruslích. Ale jestli něco nesnáším, když někdo nad zdravou výživou ohrnuje nos. Prostě takové ty pohrdavé pohledy, kdy kupujete bílé jogurty, zeleninu a vločky a člověk, který se na vás takhle dívá, má v košíku salám a přeslazené limonády. Jistě, kdo si občas nedá něco, nad čím by výživoví poradci omdlívali, ale nic se nesmí přehánět.

S tím ale souvisí ještě jedna věc. Všimli jste si někdy, že by někdo veřejně řekl, že je někdo tlustý? To je samé plnoštíhlý, má ženské tvary, je to dědičné, je to nemocí atd. Nebo, že by snad někdo prohlásil: "Neber si ten dort, vždyť si hrozně tlustej." Hlavně, aby jste někoho neurazili. Ptáte se, kam tím mířím?  Tak si zamyslete nad opačným spektrem lidí. Říct, že je někdo vychrtlý, problémy nedělá a o doporučení: "Jez, vždyť seš hubená jako špejle." ani nemluvím.

Další příklad. Stěžování si, že já přece nemůžu nosit tohle oblečení, to není pro normální lidi, ale jenom pro vychrtlé modelky. Copak vám někdo brání, aby jste zhubli, když to chcete nosit a když zhubnout nechcete, tak to prostě nosit nebudete, ne? A upřímně, já mám problém třeba sehnat kalhoty, které nejsou určené pro dvanáctileté a ze mně  by nepadaly. Sice jsem celkem hubená, ale kůže na mně zase nevisí, takže bych řekla, že nejen sehnat oblečení větší velikosti je problém.

Jen aby jste si nemysleli. Nemám nic proti lidem, kteří jsou méně či více silnější. Dokonce se s nimi klidně dokážu bavit, aniž bych zhnuseně odvracela hlavu. Nejsem anorektička a v žádném případě to nepodporuji. Jenom mě prostě štve ta nerovnováha mezi oběma extrémy.