13. března 2013

Proto aneb dopis o facebooku

Milí přátelé i nepřátelé, známí i neznámí,

často se mě ptáte, proč vlastně nemám ten facebook. Ráda bych vám to tímto "dopisem" vysvětlila.

Ptáte se, co je to ten dopis? Jak bych to řekla... Kdysi dávno, když počítače ještě neexistovaly, případně jste na něj potřebovali zvláštní místnost, do které by se vešel... Jistě, taková doba opravdu byla. Tak v této době, když jste potřebovali něco někomu sdělit, vzali jste papír, tužkou jste na něj něco napsali, vložili jste ho do obálky, zalepili, nalepili známku, napsali adresu a vhodili do schránky. Ze schránky ho vzal pošťák a odnesl ho k adresátovi.  Hotovo!

Ano, trvalo to dlouho, ale mělo to své kouzlo. To jsem ale odbočila.

Nemyslím si, že je facebook nutné zlo, vůbec ne. Původní myšlenka je podle mě super. Můžu si psát s lidmi, které nevídám, můžu sdílet různé informace(drby), atd., atd.

Ale teď proč ne? Radši se setkám s přáteli doopravdy, než abych si s nima psala. Stokrát omýlený argument, který se ale podle mě neopakuje bez důvodu.

Ztráta soukromí. Stoprocentně souhlasím. Já se nechci bát, že mě někdo vyfotí jako naprostého debila a pak to zveřejní, aby se na to mohl každý podívat. Takhle mě může vyfotit a tím to hasne.

Dál se mi zdá, že se na facebooku tráví až moc času. Viděla jsem jednou jeden nejmenovaný průzkum, zda lidé čtou určitý elektronický! časopis. Jedna odpověď zněla: "No, já nemám moc čas, musím být na facebooku a tak..." Musím, musím? Nechápu a nechci tak skončit.

Tady by byl namístě vzkaz pro mé spolužáky. Víte, kluci, ono čtením blogů a to nemluvím o psání se dá strávit docela dost času. Kdybych do toho ještě hrála počítačové hry a byla na facebooku, tak se od počítače vážně nehnu.

Věc, která mě ale opravdu děsí je přidávání přátel. Takovéto: "Já mám už tři sta padesát čtyři!" "To nic neni, já mám čtyry sta třicet osm!" Copak se dá závodit v tom, kolik mám přidáno přátel na facebooku?!

Další příklad: Jedna má kamarádka, proti které vůbec nic nemám, jednou prohlásila něco v tom smyslu: "Já jsem si přidala holku XY na facebooku a ona mě teď zdraví na chodbě!" Vy se s přáteli na chodbě nezdravíte? Já teda běžně.

Slyším vás jak říkate:"Tak ho požívej jenom na to, co nevadí tvým morálním zásadám, ne?" To bych sice ráda, ale znám pár lidí, kteří ho odmítali skoro stejně rezolutně jako já, ale pak si ho založili a nemůžou se do něj odtrhnout. Já teda nepochybuji, že bych zvládla odolat, ale nebudu přece riskovat.

Tak teď už znáte můj postoj, doufám tedy, že vaše otázky tímto dnem končí.

S pozdravem,
vaše Katie


4 komentářů:

Bastera řekl(a)...

A já se klidně přiznám, že na Facebooku trávím hodně času, ale takové ty blbosti jako mám 450 přátel bože, já si jen ráda přečtu, co dělají lidi, které jsem dlouho neviděla, domluvím srazy, vyřeším úkoly do školy, pokecám s přáteli, když zrovna nemůžu jít z nějakého důvodu ven atd., ale chápu lidi, kteří ho mít nechtějí, můj přítel ho taky nemá a je spokojený :)

Katie řekl(a)...

Kvůli lidem, které nevídám, jsem i uvažovala o tom, že si ho založím, ale zatím to pro mě tak nutné není a zvládnu se s nimi spojit i jinak. A navíc mě hrozně baví, jak jsou všichni překvapení, že facebook nemám.:-)

Bastera řekl(a)...

Ty nemáš facebook?! Panebože a žiješ vůbec?! :D To znám můj přítel to poslouchá taky :)

katerina řekl(a)...

Juchů,konečně nějakej člověk,kterej nemá Facebook!! Tak už si konečně nepřipadám jako jedinej mimoň na celým světě,kterej ho nemá!:) A ty otázky a naprosto nepochopený pohledy znám taky a leze mi to neuvěřitelně na nervy.