Dneska bych vám ráda představila knížku od Barbary Woodové, kterou jsem sice četla před pár lety, ale utkvěla mi v paměti, takže si myslím, že se do "doporučovací" rubriky skvěle hodí. Jenom bych se chtěla omluvit, jestli všechny podrobnosti nebudou úplně souhlasit, protože tak dobrou paměť opravdu nemám.
Celá knížka začíná návratem hlavní hrdinky Jasmíny zpátky do Egypta, aby se setkala se svou babičkou Amirou a společně poodhalily tajemství jejich rodiny. Začíná příběh o životě svázaným s muslimskými tradicemi...
O životě v harému, o tom stát se matkou ve třinácti, o vraždách kvůli urážce cti, o víře v Alláha, ženské obřízce...
Drsné, nepochopitelné, kruté. Taková slova se vám asi budou při čtení honit hlavou.
Ovšem Jasmína v takovém prostředí vyrůstala. A přesto, že je třicet let lékařkou ve vysněné Americe, se nakonec vrátí a vyslechne si, co se odehrálo po jejím odjezdu.
Knížku jsem přečetla jedním dechem, snad jediné co mi trochu vadilo, bylo množství postav a v jejich příbuzenských vztazích jsem se v generaci Jasmíniných dětí (nebo až vnoučat?) trochu ztrácela. Ale nemůžu říct, že by to příběhu ubíralo na čtivosti, takže se tím rozhodně nenechte odradit.
Příběh se odehrává, tuším že, v druhé polovině dvacáté století, nevím, jak je s islámskou kulturou dnes, ale každopádně mě to dost poučilo. Víte, při slově islám se mi vždy vybavily pohádky z tisíce a jedné noci, možná žena v burce. Jistě, něco jsme si říkali ve škole, ale dokud jsem si nepřečetla tuto knížku, nějak jsem s nedovedla představit, jak se podle takových zvyků vlastně žije.
Jestli vás islámské zvyky zajímají, určitě s přečtením neváhejte. A jestli o nich něco víte, možná vám na ně Panenky nabídnou trochu jiný názor.
O životě v harému, o tom stát se matkou ve třinácti, o vraždách kvůli urážce cti, o víře v Alláha, ženské obřízce...
Drsné, nepochopitelné, kruté. Taková slova se vám asi budou při čtení honit hlavou.
Ovšem Jasmína v takovém prostředí vyrůstala. A přesto, že je třicet let lékařkou ve vysněné Americe, se nakonec vrátí a vyslechne si, co se odehrálo po jejím odjezdu.
Knížku jsem přečetla jedním dechem, snad jediné co mi trochu vadilo, bylo množství postav a v jejich příbuzenských vztazích jsem se v generaci Jasmíniných dětí (nebo až vnoučat?) trochu ztrácela. Ale nemůžu říct, že by to příběhu ubíralo na čtivosti, takže se tím rozhodně nenechte odradit.
Příběh se odehrává, tuším že, v druhé polovině dvacáté století, nevím, jak je s islámskou kulturou dnes, ale každopádně mě to dost poučilo. Víte, při slově islám se mi vždy vybavily pohádky z tisíce a jedné noci, možná žena v burce. Jistě, něco jsme si říkali ve škole, ale dokud jsem si nepřečetla tuto knížku, nějak jsem s nedovedla představit, jak se podle takových zvyků vlastně žije.
Jestli vás islámské zvyky zajímají, určitě s přečtením neváhejte. A jestli o nich něco víte, možná vám na ně Panenky nabídnou trochu jiný názor.
0 komentářů:
Okomentovat