18. prosince 2012

Čtu, čteš, čtete

... nebo jen to první?
Ne, nebudu psát o tom, proč dnešní mládež (možná by bylo přesnější moji vrstevníci) nečte, o tom, že knížka je pro ně sprosté slovo, nebo o tom, že jsou pořád na počítači. Nebudu psát dokonce ani tom, že neví o co přichází. Protože asi je to pravda, ale mně je to vážně jedno. Nemám zájem snažit se někoho přesvědčovat. Tak nečtou, no a co?

Radši napíšu něco o sobě, protože já čtu. Hodně. Vlastně znám jen jednoho člověka, co čte víc než já. Na knížkách mám zkrátka závislost. Jak se to projevuje?

Kolik toho přečtu
Tak 150 knížek za rok? Otazník není psaný omylem, vážně nevim. Na to abych si je zapisovala jsem moc líná. :-) Ale za měsíc jich je většinou 10-15, takže by to mělo asi odpovídat. A dělám i něco jiného. Občas. Když nemám v dosahu nic, co by se dalo přečíst. A nemusí to být ani knížka. Časopis, leták, návod, složení sušenky, beru všechno.:-) Prostě jestli si se mnou chcete promluvit, dejte pryč cokoliv, kde je něco napsaného, a možná se vám budu věnovat.

Moje knihovna
Vždycky jsem si myslela, že ji nemám nijak zvlášť velkou. Jasně, k nejmenším nepatří, ale že by byla nějaká obrovská? Lehce přes 200 titulů, když započtu i všechny slovníky, encyklopedie a různé dětské knížky, které tam mám jen proto, že nevím, kam s nimi. Nic velkého přece. :-) Vždycky mě hrozně překvapí, když navštívím kamárádku, která má na polici vyrovnaných 20-30 knížek. A navíc si třeba žádné nepůjčuje nebo jen povinnou četbu. Nepochopim.

Městská knihovna
Tak sem chodím opravdu ráda. No chodím... Spíš se nechávám vozit, protože mi dělá problém donést všechno, co jsem si vybrala jenom k výpujčnímu pultu. Když jsem tam byla naposled, dostala jsem dokonce vynadáno dvou spolužáků, se kterými jsem se tam potkala, ať nejsem takový sobec a nechám taky něco pro ostatní. Asi bych se nad sebou měla zamyslet.:-)

Kdy a kde?
Tady nemůžu říct, že ať jsem, kde jsem, vytáhnu knížku a okolí nevnímám. Já bych to sice udělala ráda, ale většinou si zapomenu vzít nějakou, kterou bych mohla bych mohla vytáhnou. :-)  Doma si to ale bohatě vynahradím a čtu i přes to, že bych měla uklízet nebo se učit. Asi je to i vidět, protože reakce na můj noční stolek je zhruba taková: "Noční stolek? Jaký noční stolek? Myslíš tu hromadu knih u postele?"

Co čtu
Všechno. :-) Ano, kdo by čekal, že tohle bude nejdelší část, kde všechno vyjmenuju, musím ho zklamat, protože to, by nikdy nebylo tak výstižné. Má to písmenka-dá se to číst. Je to knížka-bod. Je to silná knížka-extra bod. A žánr a spisovatel? To není až tak důležité. Jo, vážně vybírám knížky radši podle toho, jestli jsou tlusté nebo ne, než podle autora. Protože chápejte-silnou knížku čtu 3-4 dny a nemusím se s postavami za den rozloučit.:-)

16. prosince 2012

Saturnin

Zdeněk Jirotka v tomto příběhu vykreslil příběh vypravěče a jeho sluhy Saturnina. Ten je sice na první pohled uhlazený, slušný, zkrátka dokonalý sluha.

Ale jaký je Saturnin doopravdy?
Doktor Vlach, přítel vypravěče, si rozdělil lidi podle toho, jak se zachovají v poloprázdné kavárně s mísou koblih. 1.skupina-Na mísu bude jen bezmyšlenkovitě koukat, podle doktora sem patří třeba vypravěč. 2.skupina-Sem zařadil doktor sebe. Tato skupina se baví představou, co by se stalo, kdyby někdo začal ostatní náštěvníky koblihama bombardovat. "Dokud mi osud nepřivedl do cesty Saturnin, nikdy bych nevěřil, že existuje i třetí druh lidí, jákési bílé vrány," říká vypravěč," lidé, které představa koblih létajcí vzduchem, zaujme natolik, že vstane a uskuteční ji."

Tím ovšem Saturninův zvláštní humor nekončí, protože si dovede poradit opravdu v každé situaci. Tetu Kateřina s jejím synem Miloušem, vyžene z lodi, na kterou svého pána nastěhoval, radou aby si na noc nasadili škrabošky jako ochranu před krysami. Rovněž na chatě vypravěčova dědečka, kterou s nimi sdílí také doktor Vlach, teta Kateřina s Milouše a krásná Barbora, dojde ke spoustě nevysvětlitelných situacích, o kterých ale samozřejmě Saturnin nemá potuchy. Od výpadku proudu, přes Miloušovo zamčení, až po dědečkovo zbláznění. Neboť ale vypravěč, díky tomu, dostane příležitost sblížit se se slečnou Barborou, nemá žádný důvod ho podezírat.

Nemám prostě nic, co bych mohla této knížce vytknout. Skvělý příběh. Úžasné postavy. Kromě humorného Saturnina, nenápadného vypravěče, vtipného doktora Vlacha, vypočítavé tety Kateřina a rozmazleného Milouše se mi hrozně líbí také postava dědečka, který si skvěle rozumí právě se Saturninem a na konci s ním dokonce založí kancelář pro napravování nepravostí v románech. Vlastně jedno mínus by se našlo. Nedá se moc číst třeba ve vlaku, protože se neudržíte občasnému uchichnutí nad nápady Saturnina. Ale pokud vám nevadí, že se kvůli tomu lidé dost divně dívají, je vše v pořádku. :-)

9. prosince 2012

Puntíkaté punčocháče

Chtěla jsem vytvořit něco v zimních barvách, ale nějak mi vznikl model ne příliš vhodný do současných mrazů. Do zimy se prostě oblékat neumím. :-) Ale co. Třeba vás inspiruju v tom, co si obléci pod vánoční stromek.
Sukni, tričko i boty jsem zvolila jednoduché, vyřádila jsem se tedy na ostatních doplňcích. Kytka do vlasů v zimě? U mne kdykoliv. A ty punčocháče... Nemám slov, prostě je chci. (Haló, slyšíš Ježíšku, chtěla bych takovéto punčocháče.)
A aby se puntíky necítily samy (to bych jim nemohla udělat), přidala jsem ještě naušnice.

6. prosince 2012

Emma

Další vtipná knížka. (Jenom doufám, že nepřijdou vtipné jen mně... Snad ne.) Co o ní říct? Možná by to chtělo autora, co? :-) Jedná se o ne až tak známý román od Jane Austenové. Pro mě velké plus, patří k mým oblíbeným spisovatelům, ale většinou si ji každý spojí s Pýchou a předsudkem, což je sice hezká knížka, ale... Na Emmu to prostě nemá.:-)

Hlavní postavou je ...

... dívka jménem ...

... Emma. Překvapení!

Knížka se mi líbí hlavně kvůli ní, takže dovolte abych vám ji představila. Když nad tím tak přemýšlím, je to vážně skvěle napsaná postava, vlastně mě nenapadá jiná, kterou bych byla tak nadšená a to je, vzhledeme k mém počtu přečtených knih, co říct. To jsem ale trochu odbočila, tak tedy Emma. První slovo, které mě napadne je dohazovačka. Ráda totiž řídí ostatním život, někdy si dokonce přisvojí vztahy, které vznikly ne úplně její vinou. Zatímco v jiných knížkách z této doby se dívky často podceňují, jsou až příliš skromné, Emmu taková blbost ani nenapadne. Moc dobře ví, že je nejchytřejší, nejkrásnější, nejmilejší, zkrátka ta nejlepší. Bohužel často narazí na lidi, kteří její názor moc nesdílejí.

Další skvělou postavou je její otec. Ukázkový příklad hypochondra, který by svůj strach rád přenesl i na ostatní a tak je často varuje před, podle jeho názoru, nebezpečnými věci, jako jsou například plesy. Rád by měl doma rozhodujcí slovo, ale s Emmou se mu to bohužel moc nedaří.

A jestli chcete poznat i ostatní postavy a třeba i děj(celkem podstatná část), mám pro vás jen jednu radu-knížku si přečtěte.:-)

5. prosince 2012

Proč mám ráda kočky

Dneska nějaké citáty...

"Kočka může být člověku skvělým přítelem, ale nikdy se nesníží k tomu, aby to přiznala." Doug Larson
Tak to sedí dokonale. Jen bych dodala, že kočka si může vybrat člověka jako přítele, ale obráceně? V žádném případě.

Tyhle skvěle vysvětlují rozdíl mezi kočkou a psem.
"Když zavoláš na psa, přiběhne. Když zavoláš kočku, tak vezme zprávu na vědomí a možná se dostaví." Mary Blyová
"Pes dělá to, co mu přikáže člověk, kdežto kočka umí přikázat člověku, co pro ni má udělat." aneb
"Pes má pána, ale kočka personál."
..., který ráda využívá.
"Pes si řekne: krmí mě, milují mě, mazlí se se mnou, to musí být Bohové! Kočka si řekne: krmí mě, milují mě, mazlí se se mnou, to musím být Bůh!"

"Každý vlastník kočky ví, že nikdo nemůže vlastnit kočku."  Ellen Perry Berkeley
Ta by to totiž nikdy nepřenesla přes srdce.

"Ženy mají rády kočky, protože to jsou taková milá, něžná a roztomilá stvoření. Kočky mají rády ženy ze stejných důvodů." Robertson Davies
"Kdyby zvířata dovedla mluvit, pes by byl výřečný chlapík, zatímco kočka by byla graciézní dáma se vzácným darem nikdy toho neříkat příliš mnoho. " Mark Twain
Nemohu nic jiného než souhlasně přikyvovat.

"Když si hraji se svou kočkou, kdo ví, nemá-li ona ze mne větší kratochvíli než já z ní?" Michel de Montaigne
Já si myslím, že rozhodně.

"Ženy a kočky dělají, co chtějí, a muži a psi by se měli uklidnit a zvyknout si na to."Robert Heinlein
Dokonalé. :-)
 
"Většina koček, které jsou venku, chtějí dovnitř, a když jsou vevnitř, chtějí ven, a často současně. " Dr. Louis J. Camerti
Ten je snad nejpravdivější.

"Někteří lidé tvrdí, že kočky jsou falešné, podlézavé a bezcitné. To je pravda, ale současně mají spoustu skvělých vlastností. "Missy Dizick
Nikdo přece není dokonalý.
 
"Myslím, že jeden z důvodů, proč obdivujeme kočky (tedy my, kteří tak činíme), je jejich dovednost povýšenosti. Vždy mají na vrch, ať dělají cokoliv (nebo předstírají, že to dělají). Kočka není nikdy nejistá a nikdy neodpouští. Možná jim to tajně závidíme. " Barbara Webster
Jistě, vždyť kdo tohle dokáže?

A nakonec pro ty, kteří nepochopili, co je na kočkách tak úžasného, můj nejoblíbenější:
"Kdo nemá rád kočky, ještě nepotkal tu pravou."

1. prosince 2012

Barevná zima

Znáte polyvore?  Jestli ne, tak se určitě podívejete-stovky oblečení, bot a doplňků ze kterých můžete tvořit vlastní koláže, nebo si jen prohlížet, co udělali jiní ... Takže jednoduše děsný žrout času.:-) A vzhledem k tomu, že jsem konečně přišla na to, jak se dají modely zde vytvořené uložit (teď si představte slavnostní famfáru), občas vám něco ukážu i tady na blogu.
Teď ale k tomu, co uvidíte. Také jste si všimli, že s příchodem zimy jako by vymizely z ulic všechny barvy? A také s lítostí vzpomínáte na léto, kdy všichni barvičkami jenom zářili? Pro ty, kteří odpověděli kladně, je tu dnešní inspirace.

Černý kabát, sukni i kozačky doma mám, i když jinak černou moc nemusim, ale nedá se nic dělat, je to prostě univerzální barva. A hlavně-pokud máte něco černého na sobě, můžete se skvěle barevně vyřádit v ostatních kouscích, což je přece tématem tohoto příspěvku. Tak tedy černá, fialová, modrá a růžová.







Mně se osobně hrozně líbí kombinovat červenou se zelenou, kabátem a šálou jsem proto začala. Pro ty normální, kteří si oblékají nejprve něco pod kabát, tu mám trochu jinou variaci na džínovo-tričkovou klasiku. Navíc má, kromě toho, že je to originální, jedno velké plus-určitě víc zahřeje. Jinak nesladění bot a kabelky je úmyslné. Všechno přece nemusí být dokonalé.:-)

29. listopadu 2012

Vejce a já

A máme tu první doporučení na knížku, které ale rozhodně nebude poslední. Mám jich v zásobě ještě mraky.:-)
Tak tedy Vejce a já. Musím se tedy přiznat, že můj první názor byl trochu skeptický. Copak vás by to lákalo? Povinná četba. Příběh, ve kterém autorka popisuje svůj život na farmě. To by si měl, už podle názvu, přečíst spíš nějaký chovatel slepic, ne? Jen co jsem ale knížku otevřela, věděla jsem, že jestli život na farmě představuje nudu, tak rozhodně ne v podání Betty MacDonaldové.
Na začátku můžeme ve zkratce poznat dětství hlavní hrdinky, tedy samotné autorky. Pak se děj přesouvá na farmu, kde Betty jako městská holka trpí. Tekoucí voda, splachovací záchod a jiné samozřejmosti, na které byla zvyklá? O těch si může nechat jen zdát. (Pokud se jí tedy podaří usnout mezi divou zvěří všude kolem.) Přemlouvá tedy Sporák, s velkým S a vlastní hlavou, aby ohřál vlastnoručně nanošenou vodu a ona se mohla umýt. Slepice a farma jsou zkrátka na prvním místě a o nějakém vylepšení může být řeč, teprve až se postaví slepičárna, líheň, osází se zahrada a tak dále a tak dále.
Nakonec začne jako správná manželka žít pro farmu a už si jen s úžasem pokládá otázky. Jaktože se jedna sousedka vždy bezvadně postará o zvířata, vždy má perfektně uklizeno a napečeno? A jaktože druhým sousedům těměř žádné kuře neumře, přestože se jim líhnou za pecí a bez dezinfekce, a jim, i když mají líheň vybavenou nejmodernějším vybavením, umírá každé třetí?
V této knížce zkrátka poznáte, že i při té nejnudnější nebo naopak nejnebezpečnější situaci(kapitola o vybuchnutí papiňáku, z čehož má ovšem Betty ohromnou radost), se budete válet smíchy. Alespoň já se tedy smála od začátku do konce.

23. listopadu 2012

Kdo je tady pán?


„Sedni Mici, sedni!“ snaží se paní přimět k poslušnosti svou novou kočku. Ta na ni jen překvapeně pohlédne a jde si lehnout na pohovku. Na jediný černý polštář v celé domě. Dárek od sestry. Kočka je samozřejmě čistě bílá. Paní nevěřícně kouká, jak se její Micinka začne umývat a nakonec usne, jako by se nic nedělo.

„Ale když spí, je krásná...“ usměje se paní a jde si vzít nějaké jídlo z ledničky. Jakmile se otočí, spatří kočku, která se záhadně teleportovala z obývacího pokoje a nyní stojí za ní a mňouká. „Dala by si si nějakou dobrotu, viď?“ ptá se jí paní, „musíš ale počkat, nejdřív se najím já.“ Záhy však pochopí, že to nebyl dobrý nápad. Kočka se jí neustále motá pod nohami a dotčeně jí dává najevo své rozhořčení. Paní statečně odolává, ale nakonec vstane a nasype jí granule. Ona k nim skloní hlavu a vyčítavě vzhlédne. Když nedostala stejný pokrm jako paní, přirozeně předpokládala, že je pro ni připraveno něco lepšího. To je přece jasné. Ale granule?!

Náhle si paní vzpomene na míček, který jí doporučil prodavač ve zverimexu. „Je to revoluční novinka,“ tvrdil. Vytáhne ho tedy z kabelky a rozhlédne se. Kočka nikde. Za chvíli ji najde, ale ona si hozené hračky ani nevšimne. Hraje si krabicí od bot, které si paní koupila hned po „míčku, za který vás kočky budou milovat.“

Blíží se večer a paní cítí povinost ukázat své nové spolubydlící její lože. Vlastně ji ani nepřekvapí, když kočka projde kolem nového pelíšku bez povšimnutí a zamíří do její postele. Když si malé koťátko lehne přes celou postel, paní jen slabě namítne: „A kde budu spát já?“ Brzy pochopí, že když si ní bude místo čtení hrát, kočka jí možná uvolní kousek místa.

Ráno paní probudí mňoukání z kuchyně. Jakmile tam dojde, už se ptá: „Jaké maso si dáš k snídani, Micinko, vepřové nebo drůbeží?“


22. listopadu 2012

Něco na začátek

Podle názvu jste pravděpodobně poznali, o čem tento blog asi bude. Ale chtěla bych vás varovat, že úplně striktně to asi dodržovat nebudu... Zkrátka budu psát o všem co mě baví, co mě zaujme, co se mi líbí a možná se dočkáte i nějaký mých rozumů.  Těch ale zase tolik nebude, takže nemusíte hned utíkat.:-)
Jinak doufám, že vás články překvapí, potěší, možná i pobaví? Kdo ví.
Tím bych tento kraťoučký příspěvek ukončila (nebojte, příště to bude delší) a...
...pojďte se podívat, co všechno skrývá takový kočičí košík.