20. listopadu 2013

Možná, že odcházíme

Autor: Jan Balabán
Nakladatelství: Host
Rok vydání: 2004

Pokud při vybírání knihy spoléhám na cizí názor, vždy se jedná názor laika. Ať už jsou to kamarádi, rodina nebo knižní blogeři, pořád nemůžeme mluvit o nějakých odbornících. Chtěla jsem proto zkusit něco jiného Když mi tedy přistála v mailu nabídka na recenzní výtisk knihy Možná, že odcházíme od Jana Balabána, oceněnou cenou Magnezia Litera, neváhala jsem. Teď vím, že jsem neudělala chybu.


Dvacet povídek, dvacet rozdílných osudů
Jednotlivé povídky jsou krátké, ani se pořádně s postavou neseznámíte a hned se musíte rozloučit. Na začátku se nedozvíte žádný kompletní životopis, jste vtaženi přímo do děje. Trochu mi to připomínalo Myslánku z HP. Nakouknete, shlédnete právě jeden důležitý okamžik a zase se musíte vynořit.

Nebojte se, že jsou postavy díky krátkým příběhům málo propracované. Že by se jednalo jen o napsaná jména. Autor všechny zachytil právě v okamžiku, kdy se o nich dozvíme úplně všechno. V okamžiku, kdy opravdu žijí, vykročí ze svých zajetých kolejí. I když někdy jde jen o to neschovat se během krupobití. Přestože se je celá knížka napsaná v er-formě, stejně máte při čtení pocit, jako kdyby jste situaci prožívali zrovna vy. Někdy je jejich chování až děsivě podobné našemu.

Pokud se trochu více soustředíte poznáte, tak některé postavy poznáte nejen podle jejich jednání, ale i podle stylu, kterým je povídka napsaná. Autorovi se opravdu povedlo rozlišit, o kom zrovna píše. Nejvýraznější příklad bude asi závěr povídky, kde vystupuje lingvista.

"Jenom se mu sem tam zastesklo po tom srdci, které bilo těsně u jeho srdce a potom přestalo bít. (Obě -i- po -b- v předchozí větě mohou být nahrazena ypsilon a význam se nezmění.)" 
 Strach z ptáků, nula a nekonečno
Každá povídka na mě nějak zapůsobila, ale pokud bych si měla vybrat, bude to buď příběh o Oldřichovi a jeho překonávání vlastní fóbie nebo o nevyléčitelné dívence Katce, která v nemocnici přemýšlí o matematice. Dobře, ten druhý asi ještě víc.

Hrozně se mi líbí, jak Katka o číslech přemýšlí.
"Paní učitelka jí vždycky říkala, že nulou nelze dělit, ale lze jí násobit. Tenhle malý kroužek představující nic spolkne i to největší číslo jako nic. Uvnitř v tom kroužku jsou asi stočené celé řady čísel. Teď je vidí jako klubíčko té nejtenčí niti na světě. Tak tenké, že její tloušťku nezměří ani to nejjemnější pravítko v neviditelném světě. Ta niť je i v neviditelném světě neviditelná. Kdyby někdo dokázal rozdělit nulu, našel by další neviditelný svět a v něm další a další."
Krátké, ale přesto dlouhé
Četla jsem knihu dlouho. Na  mě opravdu nevídaně dlouho. Přijde mi, že to ale ani jinak nejde. Nemůžete přečíst všechny povídky najednou. I když to není ani 200 stránek. Autor na vás nahrne tolik osudů, že po povídce, po dvou musíte knihu odložit a na chvíli si odpočnout. Nevadí to. Alespoň si všechno mnohem lépe vychutnáte a máte možnost přemýšlet.

Pořád jen chválím, ale jednu drobounkou výtku přece jenom mám. Uvítala bych, kdyby byly kapitoly více pospojované. Jistě, svým způsobem jsou si všichni podobní, ale pro mě to bylo pořád málo.

Aby byla recenze kompletní, nesmím zapomenout na obálku. Oproti té původní jsem z nové nadšená. Ocenění vzhled nikterak nenarušuje, je vidět, že je to opravdu byl záměr. Na fotce to sice není moc vidět, ale název a příjmení autorka jsou vystouplé. Jednoduchý styl, který má ale nápad. Přesně, jak to mám ráda..

Možná, že odcházíme se mé obvyklé četbě příliš nepodobá. Obvykle čtu buď aktuálně populární nebo naopak starší klasické knížky. Přesto mě to opravdu nadchlo a jednoznačně doporučuji. A hodnotím jak jinak než desítkou. Cenu Kniha desetiletí si právem zaslouží.


Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji knihkupectví Knihcentrum.cz

Knihu si můžete zakoupit zde nebo jako e-book zde.


PS: Pravidelní čtenáři si jistě všimli, že jsem trochu pozměnila styl recenze. Líbí/Nelíbí? Lepší/Horší? Co říkáte? Mám pokračovat, nebo se vrátit k původnímu vzhledu?

8 komentářů:

Brabikate řekl(a)...

Tuhle sbírku jsem nečetla, ale asi bych měla. Skvělá recenze! :)

eM. řekl(a)...

Občas je fajn sáhnout i po něčem, co by si člověk normálně nepřečetl. :) Knihu neznám, ale zaujala mě. Úvahy o nulách jsou mi blízké. :D Nový styl recenzí je hezký, přijde mi to takové přirozenější. :)

Maruška řekl(a)...

Dobře, dobře, máš to nádherně napsané, opravdu dobře. Teď už si můžu přijít lehce podprůměrná, děkuji, toto se ti povedlo! :D
Zní to zajímavě, vážně skvěle. Jsem si zpočátku myslela, že to bude nuda, protože jsi to četla tak neuvěřitelně dlouho, ale nakonec se dozvídám, že to bylo proto, že to bylo dokonalé:)
Katka v nemocnici přemýšlejících o číslech mě pobavila!

Katie řekl(a)...

Určitě si přečti, stojí to za to. A děkuji.:-)

Katie řekl(a)...

Určitě, člověk by měl číst všechno.:-) Tak to jsem ráda.:-)

Katie řekl(a)...

Takže ještě vylepšit, říkáš?:-D
Jsem ráda, že jsem tě zaujala.:-)
Já jsem si říkala, že tomu, kdo mě zná, se Katka určitě bude líbit.:-)

Myanmar řekl(a)...

Tak tohle zní rozhodně zajímavě :) Povídkové knihy moc nečtu, ale někdy udělám výjimku a tohle vypadá jako dobrá příležitost :) Ty příběhy, které jsi představila, zní všechny úžasně!

Katie řekl(a)...

Taky povídkové knihy zrovna dvakrát nečtu, ale tady se výjimka určitě vyplatí.:-)