26. prosince 2015

Dívejte se a poslouchejte, řeknu vám o sobě všechno

Mladá slečna se postaví na pódium před stovky, tisíce, deseti tisíce lidí v publiku, vysype na stůl svoji kabelku a podrobně vám popíše, co a proč v ní nosí.
Další den přijde na pódium nenamalovaná a všem předvede, jak se líčí.
Když ji přijde balík, přede všemi ho rozbalí a ukáže, co si koupila.
Někdy ukáže publiku i svůj pokoj, rodinu, kamarády.

Po skončení na její vystoupení začne publikum reagovat.
Malé holčičky obdivně vzdychají, že chtějí být jako ona.
Kluci trousí dvojsmyslné narážky.
Ozve se pár nenávistných hlasů, jak je slečna rozmazlená, protože má zase nový mobil.
Naše hvězda někdy odpoví a někdy zase ne.
Ale otázky ji rozhodně klaďte, odpoví na ně v příští show.

Už jste poznali o čem mluvím? Nebo si stále říkáte, že na takové vystoupení by přece nikdo nešel? Pro druhou skupinu, co kdybych vám řekla, že fanoušci sedí každý u svého počítače a slečně místo sálu s pódiem stačí kamera a přístup na internet?

Nechci se vlogerkám smát ani je nijak odsuzovat. Mám dokonce teorii (která samozřejmě vůbec nemusí být pravdivá), že by samy dívky rády točily inteligentnější, užitečnější a zábavnější videa, ale pokud chtějí mít fanoušky, musí se přizpůsobit jejich zájmu.

Že někdo natočí video o svém nákupu z e-shopu? Jak je libo. Ale přijde mi trochu smutné a hlavně nepochopitelné, že má takové video 200 000 shlédnutí.

18. listopadu 2015

O důležitosti narozeninových dárků

Přesně za měsíc mi bude osmnáct. Celá má rodina to hrozně prožívá. Celá rodina, kromě mě. Já naprosto souhlasím s větou, který jsem překvapivě našla v nějakém hrozném dívčím románku. "Osmnáct je mi jen jednou v životě. Stejně jako mi je jednou v životě sedmnáct nebo devatenáct."
Hlavní téma? Jsou dojatí, že budu dospělá? Mají radost, že si udělám řidičák a budu je vozit? Na všechno občas přijde řeč, nejvíce ale (především mamka s babičkou) řeší, co mi k těmto "důležitým" narozeninám dají za dárek. Občas se zeptají na názor i mě.

"Tak co bys chtěla k narozeninám?"
"Seskok padákem."
"Ty jsi se snad zbláznila! V žádném případě."
"Tak nějakou pěknou kabelku."
"A nechtěla bys spíš něco na památku? Kabelka je hrozně konzumní."
"Seskok padákem není konzumní a budu mít památku na celý život."
"Ale kabelka je takový praktický dárek spíš na Vánoce."
"Fajn, tak mi nedávejte k narozeninám nic a já si počkám ten týden do Vánoc na kabelku."

Trochu nechápu, proč se mě ptají, když stejně mají svou představu o zlatém nebo alespoň stříbrném šperku (ideálně prstýnku).
"Už jsem od vás dostala dvoje náušnice, prstýnek a řetízek, už nic dalšího zlatého ani stříbrného nepotřebuju."
"Tak náramek, ten ještě nemáš!"

Aby bylo jasno, nebudu tady psát blbosti typu: "Nic tak přízemního jako dárky nepotřebuji, chci všechny peníze věnovat charitě a odstěhovat se do buddhistického kláštera." Já dárky dostávám ráda, o tom žádná. Ale nerozlišuji mezi tím, jestli je to dárek k narozeninám, Vánocům nebo jen tak. Spíš si řeknu "tyhle náušnice se mi hrozně líbí a ráda je nosím" než "tyhle náušnice jsem dostala, když mi bylo patnáct". A popravdě řečeno, hlavně si to ani nepamatuji.

Nemám potřebu mít na jakékoliv narozeniny speciální vzpomínku a už vůbec ne v podobě šperku. A stokrát radši dostanu dárek, který potřebuju/udělá mi radost než ten, který se hodí k osmnáctinám. Jsem moc praktická ? Málo romantická? Jsem, smiřte se s tím.


11. srpna 2015

Jak ušetřit při nakupování? Stačí se správně obléct

Můj blog je disciplína a organizovanost sama. Jen považte.
Po roce psaní nepsaní jsem konečně vymyslela směr, kterým se bude Kočičí košík ubírat.
Pak mě napadl jeden článek úplně mimo. No, proč ne, jednostranně zaměřený blog nikdy nebyl můj cíl.
Včera jsem přišla na další téma, o kterém bych mohla psát.
Ale než se rozmyslím, jestli dám nějakému tématu přednost, budu psát o obou nebo si třeba pro jedno založím úplně nový blog, rozhodl jsem se napsat úplně jiný článek. Sice není moc přínosný, vcelku krátký, ale snad se při jeho čtení aspoň pobavíte.

Jak se obléct na nákupy

Že nemůžete ušetřit tím, že se správně oblečete? To jsem si taky myslela. Pak se mi ale podařilo čistou náhodou obléct včera tak nevhodně, že jsem si nakupování opravdu značně ztížila. 


  • Overal Nadmíru pohodlný kus oblečení, ovšem ne tak docela praktický.
    "Jéé, to je ale hezká sukně, tu si musím vyzkoušet! Hmm, vyzkoušet... Takže se celá zase svléknout.Vlastně mám doma sukní dost."

  • Hůlky do vlasů nebo něco podobně trčícího.
    "Pomoc, já se do toho trička nemůžu dostat, asi jsem se zasekla. Paráda, už jsem zase celá rozcuchaný, takže přečesání číslo 3 845."

  • Kabelka do ruky Jedině psaníčko nebo aktovku bez popruhu jako jsem měla já, v žádném případě nic, co se dá pověsit na předloktí nebo dokonce na rameno.
    "V jedné ruce kabelka, v druhé taška s jiným nákupem, já moc oblečení neunesu, natož abych se mohla někde přehrabovat."

  • Boty, které se blbě rozepínají/rozvazují Tady jsem udělala jedinou chybu, většinu věcí jsem si zvládla obléct bez toho, aniž bych musela moje sandálky sundavat. 

20. května 2015

29. dubna 2015

28. dubna 2015

DMD: První úroda

Moc se mi tohle téma nelíbilo a počítala jsem s tím, že nic psát nebudu. Nakonec jsem dostala nápad pár minut před půlnocí, takže jsem drabble napsala až po termínu, ale když píšu jen na svém blogu, tak si můžu přece dovolit nějaké to pravidlo porušit, ne? 
A teď už vzhůru do čtení mého dystopického příspěvku s (u mě možná překvapivě) optimistickým koncem. 

**********
Desítky biologů, etologů, konstruktérů a inženýrů.
Mnoho let strávených nad studiem, dnes již vyhynulých, včel a výrobou mechanického přístroje, který by je mohl nahradit.
Stovky nepodařených pokusů.
Je dnešek tím dnem, kdy se vše obrátí k lepšímu a v lidstvu znovu vzklíčí naděje přežití? Vrátí se doby, kdy bylo jídlo na měsíc levnější než nové auto?
Výzkumný tým se shromáždil kolem stromu s jediným jablkem. Prvním opravdovým jablkem po mnoha letech. Ředitel Včelího vývojového ústavu ho utrhl a s nábožným výrazem prohlédl. Pak si opatrně kousl a pomalu žvýkal.
Poslední miliony lidí sledovaly skrze televizní obrazovky jeho tvář.

Usmál se.
**********

26. dubna 2015

DMD: Naděje umírá ráno

Já vím, flákám to a ani se nemám na co vymluvit. Snad se vám ale bude další příspěvek do výzvy líbit.
Malá poznámka na začátek. Dnešní drabble je inspirované trochu mými spolužáky a hodně mojí drahou sestřičkou před její hodinou v hudebce. Já s tím nemám naprosto nic společného, na to jsem moc velký flegmatik.

15. dubna 2015

DMD: Deset deka salámu, to bylo salámu!

Další příspěvek do drabblovací výzvy. Napsat detektivku na téma "Deset deka salámu, to bylo salámu" ve sto slovech? Tomu se tedy opravdu říká výzva. Ale protože mám, jak jistě víte, detektivky ráda, nemohla jsem toto téma vynechat. Tak snad se vám bude můj výsledek líbit. (Jen doporučuji nečíst ho při jídle.)

**********
Policejní služebna. Detektiv hlídá odsouzeného vraha a labužnicky si vychutná svůj chleba se salámem.

„Takže, nechcete říct, kam jsem schoval ty prsty?“  
„Ne, naši hoši je najdou.“ (Mňam, takový dobrý salám.)
„Vážně ne?“
„Řek jsem, že ne“ (Deset deka salámu, to bylo salámu.)
„Varuji vás, budete toho litovat…“
„Tak ty mi budeš vyhrožovat?!“ (Kdo je asi ten nový dodavatel?)

Detektiv rozčileně vyskočí ze židle a jedno kolečko salámu spadne na stůl před odsouzeného.

„Mohl bych vás poprosit, abyste si tu uklidil?“
„Co si to dovoluješ?! Tak dej ten salám pryč sám, když ti tak vadí!“

„Na oběti bez rukavic nesahám.“
**********




13. dubna 2015

DMD: Vůně vyprané kočky

Vím, po tak aktivním začátku jsem drabblovací výzvu začala flákat. Na svoji omluvu musím říct, že mě na předchozí témata vůbec nic nenapadalo a když už napadlo, tak to bylo po termínu a já jsem si řekla, že budu pravidla o přidávání do půlnoci daného dne dodržovat. Každopádně! Dnešní téma mě tak rozesmálo, že jsem něco napsat prostě musela. (A taky se nudím při hodině informatiky.)

3. dubna 2015

Velikonoce a střet kultur

Stává se vám, že zjistíte něco úžasného a prostě se o to musíte podělit? Věřte mi, mít v takové chvíli blog je k nezaplacení. Když jsem se ale otevřela blogger, abych zapsala svůj velikonoční objev, vzpomněla jsem si na jednu také velikonoční historku a při psaní na další. Takže jsem si řekla, že bych mohla využít mého nenadálého nadšení pro psaní na blog a článek trochu prodloužit.

2. dubna 2015

1. dubna 2015

DMD: Na vlastní nebezpečí

Od posledního článku jsem měla sice spoustu nápadů, ale žádný jsem nezrealizovala. Náhodou jsem ale narazila na challenge Duben měsíc drabble a řekla jsem si, že je to skvělá příležitost začít konečně více psát na blog. (Hurá!) Nechce se mi vysvětlovat, o co jde (třeba někdy příště), ale všechno potřebné najdete na oficiálních stránkách. A teď už můj trochu pohádkový příspěvek na první téma "Na vlastní nebezpečí".

11. února 2015

Proč Katie pořád nepíše a nepíše

Tramtadá! Jsem zpět! Ráda bych napsala, že jsem neaktivní jen pár posledních měsíců, ale jak jsem se koukala na napsané články, zjistila jsem, že mám od září jen tři články, takže to trvá mnohem déle, než jsem si původně myslela. Tak to by bylo na úvod, teď už konečně k tomu, proč vlastně nepíšu a jak bude dál blog vypadat.