30. března 2013

Diety, zdravá výživa a tak podobně

Varuji vás, že tento článek vyjadřuje jenom můj názor, nikomu ho nenutím. Možná se někomu můžu zdát drsný, možná tím někoho urazím, ale tohle je MŮJ blog a JÁ si tu můžu psát, co chci. Nikoho nechci urazit, není to mířeno žádným konkrétním lidem. Jenom jsem napsala, co si myslím.

To jsem takhle v sobotu narazila na tyto stránky. (Vlastně ne v sobotu, jedinou věc, kterou jsem v sobotu dělala na počítači byla olympiáda, samozřejmě. V žádném případě jsem nedělala nic jiného než si zodpovědně hledala vzorečky. Takže v nějakém zvláštním časoprostoru.) A protože jsem se nudila, zkusila jsem se tam zaregistrovat. Upřímně řečeno, pochybuji, že mi to vydrží déle než týden(doplněno: ani ne, poslední vyplněné mám pondělí), ale v souvislosti s tím mě napadl tento vykecávací článek.

Začneme tedy dietami. V životě jsem žádnou nedržela, takže jestli si tu chcete přečíst nějaké zkušenosti, můžu vás rovnou zklamat, že tu žádné nejsou. Rovněž mě nikdy nenapadlo počítat nějaké kalorie, tudíž opravdu nechápu, proč jsem na nich registrovala. Nějaká chvilková slabost, nebo co. Ale říkala jsem si, že by mě docela zajímalo, kolik vlastně asi potřebuju, případně jak se projeví, když si půjdu na hodinku zabruslit nebo sním tabulku čokolády(teda ne, že bych to někdy dělala). Můj postřeh je, že lidé, kteří si počítají, kolik toho snědli, musí mít neobyčejnou trpělivost a silnou vůli, protože je to vážně otrava. Vlastně bych se nedivila, kdyby si schválně nedali sušenku, aby ji později nemuseli započítávat.

Ale pokud se vrátíme k dietám, musím říct, že nechápu, proč to někdo tak přehání. Bez kouzelné formulky light  by se na jídlo ani nepodívali, nabídnutou buchtu div nepošlou do laboratoře, aby zjistili, kolik obsahuje tuku. Ovšem přijde mi, že to jsou většinou takoví, kteří to vůbec nepotřebují. Ale to se netýká jen diet. Nepočítaně jsem slyšela naříkání nad tím, jak jsou nemožně tlustí, od lidí, kteří do tloušťky mají asi tak daleko jako z ČR do Austrálie, ale na to, kdy naposledy někdo vážně tlustý to o sobě prohlásil, vzpomínám marně. (Aby bylo jasno, velikost kolem XL nepovažuji za tloušťku, ale ani to samozřejmě není žádná hranice, záleží na výšce a spoustě jiných věcí...)

Na druhou stranu nemám ráda, když někdo nic pro své zdraví nedělá. Ideálně takoví, kteří to ale považují za úplně normální. Fajn, když se někdo chce stravovat jenom ve fast foodech a pohyb je pro něj sprosté slovo, já mu bránit nebudu. Nemůžu říct, že bych byla v tomhle úplná světice, ale snažím se jíst alespoň trochu zdravě, což se mi myslím, až na mojí závislost na sladkém, celkem daří,  v rámci možností se pohybovat, takže prostě nepůjdu běhat, protože to považuji za hroznou pakárnu, ale třeba si zabruslím na bruslích. Ale jestli něco nesnáším, když někdo nad zdravou výživou ohrnuje nos. Prostě takové ty pohrdavé pohledy, kdy kupujete bílé jogurty, zeleninu a vločky a člověk, který se na vás takhle dívá, má v košíku salám a přeslazené limonády. Jistě, kdo si občas nedá něco, nad čím by výživoví poradci omdlívali, ale nic se nesmí přehánět.

S tím ale souvisí ještě jedna věc. Všimli jste si někdy, že by někdo veřejně řekl, že je někdo tlustý? To je samé plnoštíhlý, má ženské tvary, je to dědičné, je to nemocí atd. Nebo, že by snad někdo prohlásil: "Neber si ten dort, vždyť si hrozně tlustej." Hlavně, aby jste někoho neurazili. Ptáte se, kam tím mířím?  Tak si zamyslete nad opačným spektrem lidí. Říct, že je někdo vychrtlý, problémy nedělá a o doporučení: "Jez, vždyť seš hubená jako špejle." ani nemluvím.

Další příklad. Stěžování si, že já přece nemůžu nosit tohle oblečení, to není pro normální lidi, ale jenom pro vychrtlé modelky. Copak vám někdo brání, aby jste zhubli, když to chcete nosit a když zhubnout nechcete, tak to prostě nosit nebudete, ne? A upřímně, já mám problém třeba sehnat kalhoty, které nejsou určené pro dvanáctileté a ze mně  by nepadaly. Sice jsem celkem hubená, ale kůže na mně zase nevisí, takže bych řekla, že nejen sehnat oblečení větší velikosti je problém.

Jen aby jste si nemysleli. Nemám nic proti lidem, kteří jsou méně či více silnější. Dokonce se s nimi klidně dokážu bavit, aniž bych zhnuseně odvracela hlavu. Nejsem anorektička a v žádném případě to nepodporuji. Jenom mě prostě štve ta nerovnováha mezi oběma extrémy.

27. března 2013

Zaklínání zimy ještě jednou

Pamatujete si ještě, jak jsem tu přivolávala jaro a léto? Vzhledem k tomu, že sněhová nadílka naznačuje spíše první zimní než jarní týden, jsem moc úspěšná nebyla, co? Ale to nevadí, já se nevzdávám!




 
 

Kytičky, kytičky kde jste? Moc mi chybíte, tak jsem alespoň našla tyto nádherné šaty.
 
Doplňky jsem ladila do růžovomodré stejně jako jsou šatičky.
 
A o mojí kloboukové závislosti jsem tu už myslím psala, takže předpokládám, že vás asi nepřekvapil, že?:-)






K létu patří nepochybně koupaní, takže plavky nemůžou chybět a aby jste se z pláže mohli rovnou vydat prozkoumávat okolí, přidala jsem i košili bez rukávů a šortky.
 
Naušnice možná nejsou na koupání úplně praktické, ale při pohledu na žabky jsem si je prostě nemohla odpustit.:-)  Sluneční brýle samozřejmě nemůžou chybět.

22. března 2013

Emily Strange-Divná a divnější

Základní informace


  • Autor: Rob Reger a Jessica Grunerová
  • Žánr: Pro děti a mládež
  • Rok vydání: 2011
  • Série: Emily Strange#1
  • Anotace: Emily Strange: 13 let. Schopna vidět vám až do žaludku, kdyby se jí zachtělo. Ale spíš ji najdete, jak si dává dvacet se svými čtyřmi kočkami nebo jak se věnuje své podivné zahrádce plné plevele nebo jak provádí sousedům neškodné žertíky, dokud nežadoní o milost, nebo jak navštěvuje své dávné předky pomocí časostroje sestaveného z nanuků a kytarových strun.

 

Postavy

Pokud použiji popis z knížky tak Emily je:
  • šílená vědkyně
  • milovnice koček
  • malířka nástěných fresek
  • vynálezkyně golemů a golemek
  • smasmo-virtuozní kytaristka
  • nepřekonatelná skejtařka
  • prohnaná potížistka
  • krotitelka duchů
  • řešitelka záhad
  • mistryně neškodných žertíků
  • extrémní prokrastiátorka
  • šťastná samotářka
  • jedinečná osobnost
Co na to říct? Už při prvních dvou bodech jsem věděla, že si ji zamiluji. A taky, že jo. Sice s ní nemám vůbec nic společného(no dobře, tak pár věcí), ale jak vám může být nesympatický někdo, kdo vynalezne překladač z kočičiny, doma má ducha nebo oblékne sochy v celém městě? A navíc je vážně vtipná, takovým zvláštním svérázným způsobem.

Ostatní postavy nebyly vůbec špatné, třeba taková golemka Havrana nebo Binární Larry, ale na Emily prostě nemají.

Styl autorů

Knížka je psána jako deník, kterému uvěříte, že je to deník. Trochu zmatené, ale pokusím se vysvětlit. Je plný obrázků, čmáranic, fotek a výstřižků z novin. Nesmí chybět ani seznamy všeho možného, vždy o třinácti bodech. (Stejně jako její popis výše, klidně si to spočítejte.) Na začátku každého dne pak je vždy počet sbalených krabic, mistrovských kousků, jednotek kočičí pozornosti, atd. Občas to v nějakém deníku bývá, já si momentálně vzpomenu asi jenom na Bridget Jonesnovou.

Díky tomu je samozřejmě hrozně čtivá, já jsem ji zvládla za večer.

Hodnocení

Jsem nadšená jako už dlouho ne! Vážně. Jak jsem psala, Emily jsem si už od začátku oblíbila a  říkala jsem si, že i když příběh možná nebude nic moc, díky ní se s tím i smířím. To jsem ovšem nevěděla, že i ten bude skvělý.

Emily se náhodnou povede sama sebe duplikovat. I když si s DJ(Druhé já) skvěle rozumí, ale nakonec zjistí, že to není až tak ideální, jak by se mohlo zdát... Příběh se postupně zamotává a po záměně deníku najednou není jisté, kdo je vlastně originál a kdo duplikát.

Moc se mi líbilo, že i čtenáře nechávají autoři trochu na pochybách a v očekávání, jak to celé dopadne. Prostě žádné, že by jste už od začátku věděli, jaký bude konec.

Rovněž proti obálce nemůžu nic namítat, jednoduchá, krásně koresponduje s příběhem a kočky se mi rovněž moc líbí. Ještě aby ne, že?

Možná jediné minus by se našlo, ale vážně malinkaté. Týká se překladu, protože Emily Strange-Strange and stranger je přece jenom lepší. Ovšem nepřekládat by asi taky nebylo nejlepší řešení a Emily Divná, ehm to zní trochu divně. Možná Podivná.:-)

Závěr? Jednoznačně doporučuji, zasmějete se, ale rozhodně ne na úkor příběhu. Nejprve jsem se trochu bála, jestli to nebude spíše pro mladší, knížka ale naprosto předčila mé očekávání. Sice se opakuji, ale zkrátka se mi moc a moc líbila a právem si zaslouží desítku.

19. března 2013

Čarodějky z Hex Hall

Základní informace


  • Autor: Rachel Hawkinsová
  • Žánr: Fantazy
  • Rok vydání: 2011
  • Série: Hex Hall#1
  • Anotace: Sophie Mercerová je čarodějka. Jenže její kouzla většinou skončí katastrofou a její poslední šancí je Hex Hall, elitní nápravné zařízení pro adolescenty Prodigia, tedy pro čarodějky, kouzelníky a řádku dalších bytostí. Sophie se už během prvního dne podaří dosáhnout prvních výsledků: získá tři mocné nepřítelkyně, zakouká se do přitažlivého kouzelníka a dostane novou spolubydlící, jedinou upírku na škole. Vedle (ne)obyčejných školních starostí bude Sophie muset čelit i zlovolné síle, která začala útočit na studenty Hecate Hall…

Postavy

  • Sophie: Myslím si, že postava Sophie je to nejlepší z celé knížky. Její sarkastické hlášky podle mě nemají chybu.
  • Jenna: Upírka se závislostí na růžovou? A navíc lesbička? Proč ne. Po všech možných tajemných upírech celkem příjemná změna.
Tím moje chválení postav bohužel končí. Padouch zabíjejcí čarodějky mi přišel tak překvapivý, že to ani překvapivé nebylo. A navíc si nemůžu pomoct, mně se při jeho odhalení okamžitě vybavila knížka Akademie Evernight... Až na to, že se tady jednalo o čarodějky a ne o upíry. Vím, že knížek s podobnou tématikou je spoustu a je těžké neopakovat se, ale já chci při čtení narazit na něco nového a ne si okamžitě vzpomenout na stejnou situaci v jiné knížce.

Autorčin styl

Psáno v první osobě, četlo se mi celkem dobře, nevzpomínám si na pasáže, které by příběh zpomalovaly. Tady tedy nemám co vytknout.

Hodnocení

Nevím. Jsem z toho poněkud rozpačitá. Možná moc nápadů najednou a žádný pořádně rozpracovaný.  Nic, co by mě zaujalo a řekla by si: "Jo, to je ale dobrý. " případně "Tak tohle by mě nenapadlo." Nějak jsem všechno čekala, případně jsem se s tím někde setkala. Trochu slátanina, dalo by se říct.

Každopádně jsem si včera půjčila další dva díly, tak uvidíme, jestli se příběh někam posune. Určitě k tomu má potenciál, ale v tom případě by se měla kvalita podstatně zlepšit.

Ještě jedna věc, která stojí za zmínku. Když jsem hledala anotaci, schválně jsem prolétla komentáře a celkem mě překvapilo, že většina byla typu: "Naprosto úžasný, nejlepší knížka, co jsem kdy četla!" Tak nevím, jestli je to tím, že jsem moc náročná a nebo tím, že to byly napsány na stránce internetového obchodu.

Není to úplně špatné, ale jak jsem říkala, nadšená taky nejsem. Věc, která mě ale naprosto učarovala je obálka. Odraz ve vodě a dokonce i zrcadlově napsaný název a autor. Nádhera! Hodnotím  sedmičkou a jsem zvědavá, jak bude série pokračovat.


16. března 2013

Origami naušnice

Dlouho tu nebyl žádný návod, co říkáte? Nápad jsem viděla na jednom šperkařském workshopu(dobře na jediném, na kterém jsem byla) a hrozně se mi zalíbil, protože origami je něco, co jsem zkusila už před pár lety a stále mě to baví. Většinou mě čas od času popadne skládací mánie, která spočívá v tom, že veškerý papír v dosahu přeměním na nějakou skládačku. Tak proč toho nevyužít a nevyrobit si lehounké, krásné a hlavně hrozně jednoduché naušnice. Teď jenom nezmoknout.:-)

Potřeby

  • Čtvercový papír cca 5*5 cm(velikost si můžete samozřejmě upravit podle sebe, ale o moc menší než tenhle bych nedělala) Ještě k papíru, já mám speciální na origami, ale normální můžete použít samozřejmě taky. Hezky by mohly vypadat třeba i noviny.
  • Háčky na našnice
  • Ketlovací nýty nebo drátek v barvě háčku
  • Lak na dřevo(bez toho se obejdete, slouží pouze ke zpevnění)

Návod

  1. Složíme si skládanku. Jak jsem skládala sem dávat nebudu, protože si myslím, že podle diagramu se skládá lépe než z fotky. Já bych doporučila stránku origami diagram.  Sice anglická, ale angličtinu nepotřebujete, návody jsou kompletně obrázkové.(nebo prostě zadejte do vyhledávače origami návody) Kvůli malému papíru si raději vybírejte jednodušší, já jsem skládala nejtradičnější z tradičních modelů jeřába. (Malou poznámku si neodpustím. Víte, že když složíte 1000 jeřábů, splní se vám přáni?)
  2. Propíchneme ho nýtem nebo drátkem a na konci uděláme očko. Pokud máte drátek, udělejte samozřejmě očko i dole.







      3.  Připevníme háček a doděláme druhou.

      4.  Nakonec můžeme natřít lakem.




13. března 2013

Proto aneb dopis o facebooku

Milí přátelé i nepřátelé, známí i neznámí,

často se mě ptáte, proč vlastně nemám ten facebook. Ráda bych vám to tímto "dopisem" vysvětlila.

Ptáte se, co je to ten dopis? Jak bych to řekla... Kdysi dávno, když počítače ještě neexistovaly, případně jste na něj potřebovali zvláštní místnost, do které by se vešel... Jistě, taková doba opravdu byla. Tak v této době, když jste potřebovali něco někomu sdělit, vzali jste papír, tužkou jste na něj něco napsali, vložili jste ho do obálky, zalepili, nalepili známku, napsali adresu a vhodili do schránky. Ze schránky ho vzal pošťák a odnesl ho k adresátovi.  Hotovo!

Ano, trvalo to dlouho, ale mělo to své kouzlo. To jsem ale odbočila.

Nemyslím si, že je facebook nutné zlo, vůbec ne. Původní myšlenka je podle mě super. Můžu si psát s lidmi, které nevídám, můžu sdílet různé informace(drby), atd., atd.

Ale teď proč ne? Radši se setkám s přáteli doopravdy, než abych si s nima psala. Stokrát omýlený argument, který se ale podle mě neopakuje bez důvodu.

Ztráta soukromí. Stoprocentně souhlasím. Já se nechci bát, že mě někdo vyfotí jako naprostého debila a pak to zveřejní, aby se na to mohl každý podívat. Takhle mě může vyfotit a tím to hasne.

Dál se mi zdá, že se na facebooku tráví až moc času. Viděla jsem jednou jeden nejmenovaný průzkum, zda lidé čtou určitý elektronický! časopis. Jedna odpověď zněla: "No, já nemám moc čas, musím být na facebooku a tak..." Musím, musím? Nechápu a nechci tak skončit.

Tady by byl namístě vzkaz pro mé spolužáky. Víte, kluci, ono čtením blogů a to nemluvím o psání se dá strávit docela dost času. Kdybych do toho ještě hrála počítačové hry a byla na facebooku, tak se od počítače vážně nehnu.

Věc, která mě ale opravdu děsí je přidávání přátel. Takovéto: "Já mám už tři sta padesát čtyři!" "To nic neni, já mám čtyry sta třicet osm!" Copak se dá závodit v tom, kolik mám přidáno přátel na facebooku?!

Další příklad: Jedna má kamarádka, proti které vůbec nic nemám, jednou prohlásila něco v tom smyslu: "Já jsem si přidala holku XY na facebooku a ona mě teď zdraví na chodbě!" Vy se s přáteli na chodbě nezdravíte? Já teda běžně.

Slyším vás jak říkate:"Tak ho požívej jenom na to, co nevadí tvým morálním zásadám, ne?" To bych sice ráda, ale znám pár lidí, kteří ho odmítali skoro stejně rezolutně jako já, ale pak si ho založili a nemůžou se do něj odtrhnout. Já teda nepochybuji, že bych zvládla odolat, ale nebudu přece riskovat.

Tak teď už znáte můj postoj, doufám tedy, že vaše otázky tímto dnem končí.

S pozdravem,
vaše Katie


12. března 2013

Zaklínání zimy

Čáry máry zimo pryč.
Jaro by tu mělo být.

Ehm, ehm... Moc, to nefunguje, co? Dobře kouzlení nechávám jiným a raději vám ukážu, jak se přivolává jaro pomocí Polyvore.


Maxi sukně se mi poslední dobou začaly docela líbit, takže jsem se rozhodla zakombinovat jednu i do dnešního příspěvku.


Jinak růžová s limetkovou se mi hrozně líbí, musím zkusit vyhrabat něco ve skříni.:-)

Kytky k jaru patří, takže tady byla volba také jasná.






Nebudeme troškařit jenom jarem, ne? Já přivolávám i léto. Hlavně když jsem našla tyhle šaty. Tady vlastně vidíte moji vysněnou kombinaci.

Retro, klobouk, klínky...

Úplně se vidím, jak se procházím po pláži a...

A kotvičky jako naušnice jsem si prostě nemohla odpustit.

11. března 2013

Panenky z ráje

Dneska bych vám ráda představila knížku od Barbary Woodové, kterou jsem sice četla před pár lety, ale utkvěla mi v paměti, takže si myslím, že se do "doporučovací" rubriky skvěle hodí. Jenom bych se chtěla omluvit, jestli všechny  podrobnosti nebudou úplně souhlasit, protože tak dobrou paměť opravdu nemám.

Celá knížka začíná návratem hlavní hrdinky Jasmíny zpátky do Egypta, aby se setkala se svou babičkou Amirou a společně poodhalily tajemství jejich rodiny. Začíná příběh o životě svázaným s muslimskými tradicemi...

O životě v harému, o tom stát se matkou ve třinácti, o vraždách kvůli urážce cti, o víře v Alláha, ženské obřízce...

Drsné, nepochopitelné, kruté. Taková slova se vám asi budou při čtení honit hlavou.

Ovšem Jasmína v takovém prostředí vyrůstala. A přesto, že je třicet let lékařkou ve vysněné Americe, se nakonec vrátí a vyslechne si, co se odehrálo po jejím odjezdu.

Knížku jsem přečetla jedním dechem, snad jediné co mi trochu vadilo, bylo množství postav a v jejich příbuzenských vztazích jsem se v generaci Jasmíniných dětí (nebo až vnoučat?) trochu ztrácela. Ale nemůžu říct, že by to příběhu ubíralo na čtivosti, takže se tím rozhodně nenechte odradit.

Příběh se odehrává, tuším že, v druhé polovině dvacáté století, nevím, jak je s islámskou kulturou dnes, ale každopádně mě to dost poučilo. Víte, při slově islám se mi vždy vybavily pohádky z tisíce a jedné noci, možná žena v burce. Jistě, něco jsme si říkali ve škole, ale dokud jsem si nepřečetla tuto knížku, nějak jsem s nedovedla představit, jak se podle takových zvyků vlastně žije.

Jestli vás islámské zvyky zajímají, určitě s přečtením neváhejte. A jestli o nich něco víte, možná vám na ně Panenky nabídnou trochu jiný názor.

10. března 2013

Série Artemis Fowl

Základní informace

  • Autor: Eoin Colfer
  • Žánr: Fantasy
  • Počet dílů: Osm: Artemis Fowl, Artemis Fowl - Operace Arktida, Artemis Fowl - Věčná šifra, Artemis Fowl - Opalin podraz, Artemis Fowl a ztracený ostrov, Artemis Fowl a časový paradox, Akta Fowl, Artemis Fowl a atlantský komplex-tu jsem ještě nečetla, chystám se


Postavy

  • Artemis Fowl: Geniální zločinec. Čím je zvláštní? Neexistuje situace, ze které by se nemohl dostat. Přivádí k zoufalství všechny psychology, číšníky a krejčí. Jediný člověk, který dokázal obelstít i skřítky. A pak jeho věk, samozřejmě. Je mu totiž dvanáct. Dokonalé! Jediné z čeho jsem trochu rozpačitá je jeho přeměna k dobru. Teda, ne že bych to nechtěla, celý první díl jsem v to doufala, ale... v epilogu prvního dílu je něco v tom smyslu, že lidé mají sklon si ho romantizovat, ale jemu jde jenom o zisk... Fajn, beru, ale když se s tím smířím, tak se polepší? Ale to je vážně detail.
  • Butler: Věrný strážce Artemise. Ovšem dělat bodyguarda Artemisovi Fowlovi není jen tak. Taková práce obsahuje všechno od kradení zlata, ponížení od permoníka po výmazy paměti a záchrany světa. Máte někdo zájem?
  • Myrta Krátká: Sarkastická elfka, jediná důstojnice LEPReka.(Takhle vnikl název leprikon, kdyby jste to náhodou nevěděli. Žádný skřítek s hrncem zlata, ale něco jako policista.)
  • kentaur Klusák: Moje nejoblíbenější postava z celé knížky. Neskromný, úžasně chytrý skřítkovský technik. Kde by bez něj ostatní byli? Dávno objeveni lidmi a bez svého komfortu. A on to moc dobře ví a svými poznámkami to dává najevo.
  • Sláma Hraboš: Oblíbeností šlape Klusákovi na paty, jeho hlášky jsou taky skvělé. A je to permoník, mimochodem. Kleptoman.


Autorův styl

Psané ve třetí osobě, máte tedy možnost dostat se do více míst v jednom čase, ale na začátku každé kapitole je vždy napsané kde a kdy, takže nehrozí žádné nejasnosti typu jak-se-sem-kruci-dostal-jo-aha-ono-už-to-je-jinde. Ráda bych vás ale varoval, že jestli kvůli tomu budete mít pocit, že toho víte víc, jste na omylu, všechno totiž krásně zapadá do Artemisových plánů.


Hodnocení

Moc jsem od toho nečekala, musím se přiznat. Ale říkala jsem si, že to bude asi taková obrácená detektivka, z pohledu zločince. A za zkoušku nic nedám.
Pak jsem zjistila, že tam budou skřítkové a lekla se ještě víc. Takže žádná detektivka, ale nadpřirozené síly? To jsem ovšem nevěděla, že skřítci sice nějaká kouzla mají, ale především jsou technicky desítky, možná stovky let před lidmi. Především díky naprosto úžasnému kentaurovi Klusákovi, kterého jsem si naprosto zamilovala. Vím, že se opakuji, ale on je vážně úžasný.

Každopádně mi to přijde jako zajímavá změna oproti jiným knižním skřítkům, kteří považují letadlo za kovového ptáka. Tito by se maximálně podivili, proč nepoužíváte jaderný pohon, když je přece daleko praktičtější.

Závěr? Určitě vyzkoušejte, já hodnotím devítkou.

3. března 2013

Zvířecí outfity 2

Tentokrát ptačí Polyvore. Vzhledem k tomu, že vůbec, ale vůbec nestíhám, uvidíte jenom dva, ale jsem přesvědčena, že se vám budou o to víc líbit.:-)

První, jaro přivolávací outfit, je inspirován papušíkem škraboškovým. Tak mě napadá, to jsem tam mohla dát nějakou škrabošku, co?





Páv korunkatý. Královský pták. Stylizování do plesu, tedy bylo jasné. Vějíř se podle mě na plese neztratí.
Kromě toho, že to je nádherný doplněk. Je, myslete si, co chcete. Víte, jak se můžete po dlouhém tanci, vějířem úžasně osvěžit?