29. listopadu 2012

Vejce a já

A máme tu první doporučení na knížku, které ale rozhodně nebude poslední. Mám jich v zásobě ještě mraky.:-)
Tak tedy Vejce a já. Musím se tedy přiznat, že můj první názor byl trochu skeptický. Copak vás by to lákalo? Povinná četba. Příběh, ve kterém autorka popisuje svůj život na farmě. To by si měl, už podle názvu, přečíst spíš nějaký chovatel slepic, ne? Jen co jsem ale knížku otevřela, věděla jsem, že jestli život na farmě představuje nudu, tak rozhodně ne v podání Betty MacDonaldové.
Na začátku můžeme ve zkratce poznat dětství hlavní hrdinky, tedy samotné autorky. Pak se děj přesouvá na farmu, kde Betty jako městská holka trpí. Tekoucí voda, splachovací záchod a jiné samozřejmosti, na které byla zvyklá? O těch si může nechat jen zdát. (Pokud se jí tedy podaří usnout mezi divou zvěří všude kolem.) Přemlouvá tedy Sporák, s velkým S a vlastní hlavou, aby ohřál vlastnoručně nanošenou vodu a ona se mohla umýt. Slepice a farma jsou zkrátka na prvním místě a o nějakém vylepšení může být řeč, teprve až se postaví slepičárna, líheň, osází se zahrada a tak dále a tak dále.
Nakonec začne jako správná manželka žít pro farmu a už si jen s úžasem pokládá otázky. Jaktože se jedna sousedka vždy bezvadně postará o zvířata, vždy má perfektně uklizeno a napečeno? A jaktože druhým sousedům těměř žádné kuře neumře, přestože se jim líhnou za pecí a bez dezinfekce, a jim, i když mají líheň vybavenou nejmodernějším vybavením, umírá každé třetí?
V této knížce zkrátka poznáte, že i při té nejnudnější nebo naopak nejnebezpečnější situaci(kapitola o vybuchnutí papiňáku, z čehož má ovšem Betty ohromnou radost), se budete válet smíchy. Alespoň já se tedy smála od začátku do konce.

23. listopadu 2012

Kdo je tady pán?


„Sedni Mici, sedni!“ snaží se paní přimět k poslušnosti svou novou kočku. Ta na ni jen překvapeně pohlédne a jde si lehnout na pohovku. Na jediný černý polštář v celé domě. Dárek od sestry. Kočka je samozřejmě čistě bílá. Paní nevěřícně kouká, jak se její Micinka začne umývat a nakonec usne, jako by se nic nedělo.

„Ale když spí, je krásná...“ usměje se paní a jde si vzít nějaké jídlo z ledničky. Jakmile se otočí, spatří kočku, která se záhadně teleportovala z obývacího pokoje a nyní stojí za ní a mňouká. „Dala by si si nějakou dobrotu, viď?“ ptá se jí paní, „musíš ale počkat, nejdřív se najím já.“ Záhy však pochopí, že to nebyl dobrý nápad. Kočka se jí neustále motá pod nohami a dotčeně jí dává najevo své rozhořčení. Paní statečně odolává, ale nakonec vstane a nasype jí granule. Ona k nim skloní hlavu a vyčítavě vzhlédne. Když nedostala stejný pokrm jako paní, přirozeně předpokládala, že je pro ni připraveno něco lepšího. To je přece jasné. Ale granule?!

Náhle si paní vzpomene na míček, který jí doporučil prodavač ve zverimexu. „Je to revoluční novinka,“ tvrdil. Vytáhne ho tedy z kabelky a rozhlédne se. Kočka nikde. Za chvíli ji najde, ale ona si hozené hračky ani nevšimne. Hraje si krabicí od bot, které si paní koupila hned po „míčku, za který vás kočky budou milovat.“

Blíží se večer a paní cítí povinost ukázat své nové spolubydlící její lože. Vlastně ji ani nepřekvapí, když kočka projde kolem nového pelíšku bez povšimnutí a zamíří do její postele. Když si malé koťátko lehne přes celou postel, paní jen slabě namítne: „A kde budu spát já?“ Brzy pochopí, že když si ní bude místo čtení hrát, kočka jí možná uvolní kousek místa.

Ráno paní probudí mňoukání z kuchyně. Jakmile tam dojde, už se ptá: „Jaké maso si dáš k snídani, Micinko, vepřové nebo drůbeží?“


22. listopadu 2012

Něco na začátek

Podle názvu jste pravděpodobně poznali, o čem tento blog asi bude. Ale chtěla bych vás varovat, že úplně striktně to asi dodržovat nebudu... Zkrátka budu psát o všem co mě baví, co mě zaujme, co se mi líbí a možná se dočkáte i nějaký mých rozumů.  Těch ale zase tolik nebude, takže nemusíte hned utíkat.:-)
Jinak doufám, že vás články překvapí, potěší, možná i pobaví? Kdo ví.
Tím bych tento kraťoučký příspěvek ukončila (nebojte, příště to bude delší) a...
...pojďte se podívat, co všechno skrývá takový kočičí košík.