Sportovní divák

Slíbila jsem vám v zářijovém tlachání, že vám čas od času ukáže nějaké moje slohy ze školy. Často to budou jen velmi krátké, na které jsme měli třeba čtvrt hodiny, dvacet minut, proto trochu článek prodloužím ještě nějaký mým aktuálním komentářem. K této práci se vážou hned dvě historky.

Píšeme úvahu a na výběr máme dvě témata. Sportovní divák a dopravní prostředky. Po dvaceti minutách se ptá učitelka, kdo psal co. Na sportovního diváka se přihlásí všichni naši sportovci, nějací kluci, co sledují fotbal a já.

Den nato máme schůzku s časopisem. Zrovna probíhá nějaké mistrovství ve fotbale a tak kluci navrhnou, že by mohli napsat o tom. Naše učitelka na češtinu, které nás má na starosti, svěří toto téma mně s tím, že mám vymyslet nějaký úvod k mojí úvaze. Moje znalosti o fotbale se dají shrnout větou. Dvakrát asi jedenáct hráčů se snaží dokopat míč do branky.

Tak tohle se mi opravdu nehrozí.

Sportovním divákem se někdy stane každý z nás. Vždyť kdo se nikdy nepodíval na olympiádu, kdo nikdy nepátral po výsledcích našich sportovců?

Myslím, že ale nejsem sama, kdo se jím stává opravdu jen výjimečně. Ano když je olympiáda kouknu se, jak si vedeme, jsem nervózní, když máme zlato na dosah, ale pravidelným divákem nejsem. Nesleduji každý fotbalový a hokejový zápas ani nemám svoje oblíbený týmy.

Lidi, kteří takoví jsou moc nechápu, ale zároveň obdivuji. Jít na stadion i když není nejlepší počasí, vstávat v noci, jen abych viděla nějaký závod, fandit svému týmu, přestože zrovna prohrává, ale i jiné věci, které se sluší na správného sportovního diváka prostě nedokážu.

Sice si klepu na čelo, když někoho tak zapáleného vidím, ale v hloubi duše mu stejně patří můj obdiv.

A jací sportovní fanoušci jste vy?