Vejce a já

A máme tu první doporučení na knížku, které ale rozhodně nebude poslední. Mám jich v zásobě ještě mraky.:-)
Tak tedy Vejce a já. Musím se tedy přiznat, že můj první názor byl trochu skeptický. Copak vás by to lákalo? Povinná četba. Příběh, ve kterém autorka popisuje svůj život na farmě. To by si měl, už podle názvu, přečíst spíš nějaký chovatel slepic, ne? Jen co jsem ale knížku otevřela, věděla jsem, že jestli život na farmě představuje nudu, tak rozhodně ne v podání Betty MacDonaldové.
Na začátku můžeme ve zkratce poznat dětství hlavní hrdinky, tedy samotné autorky. Pak se děj přesouvá na farmu, kde Betty jako městská holka trpí. Tekoucí voda, splachovací záchod a jiné samozřejmosti, na které byla zvyklá? O těch si může nechat jen zdát. (Pokud se jí tedy podaří usnout mezi divou zvěří všude kolem.) Přemlouvá tedy Sporák, s velkým S a vlastní hlavou, aby ohřál vlastnoručně nanošenou vodu a ona se mohla umýt. Slepice a farma jsou zkrátka na prvním místě a o nějakém vylepšení může být řeč, teprve až se postaví slepičárna, líheň, osází se zahrada a tak dále a tak dále.
Nakonec začne jako správná manželka žít pro farmu a už si jen s úžasem pokládá otázky. Jaktože se jedna sousedka vždy bezvadně postará o zvířata, vždy má perfektně uklizeno a napečeno? A jaktože druhým sousedům těměř žádné kuře neumře, přestože se jim líhnou za pecí a bez dezinfekce, a jim, i když mají líheň vybavenou nejmodernějším vybavením, umírá každé třetí?
V této knížce zkrátka poznáte, že i při té nejnudnější nebo naopak nejnebezpečnější situaci(kapitola o vybuchnutí papiňáku, z čehož má ovšem Betty ohromnou radost), se budete válet smíchy. Alespoň já se tedy smála od začátku do konce.