Kdo je tady pán?

„Sedni Mici, sedni!“ snaží se paní přimět k poslušnosti svou novou kočku. Ta na ni jen překvapeně pohlédne a jde si lehnout na pohovku. Na jediný černý polštář v celé domě. Dárek od sestry. Kočka je samozřejmě čistě bílá. Paní nevěřícně kouká, jak se její Micinka začne umývat a nakonec usne, jako by se nic nedělo.

„Ale když spí, je krásná...“ usměje se paní a jde si vzít nějaké jídlo z ledničky. Jakmile se otočí, spatří kočku, která se záhadně teleportovala z obývacího pokoje a nyní stojí za ní a mňouká. „Dala by si si nějakou dobrotu, viď?“ ptá se jí paní, „musíš ale počkat, nejdřív se najím já.“ Záhy však pochopí, že to nebyl dobrý nápad. Kočka se jí neustále motá pod nohami a dotčeně jí dává najevo své rozhořčení. Paní statečně odolává, ale nakonec vstane a nasype jí granule. Ona k nim skloní hlavu a vyčítavě vzhlédne. Když nedostala stejný pokrm jako paní, přirozeně předpokládala, že je pro ni připraveno něco lepšího. To je přece jasné. Ale granule?!

Náhle si paní vzpomene na míček, který jí doporučil prodavač ve zverimexu. „Je to revoluční novinka,“ tvrdil. Vytáhne ho tedy z kabelky a rozhlédne se. Kočka nikde. Za chvíli ji najde, ale ona si hozené hračky ani nevšimne. Hraje si krabicí od bot, které si paní koupila hned po „míčku, za který vás kočky budou milovat.“

Blíží se večer a paní cítí povinost ukázat své nové spolubydlící její lože. Vlastně ji ani nepřekvapí, když kočka projde kolem nového pelíšku bez povšimnutí a zamíří do její postele. Když si malé koťátko lehne přes celou postel, paní jen slabě namítne: „A kde budu spát já?“ Brzy pochopí, že když si ní bude místo čtení hrát, kočka jí možná uvolní kousek místa.

Ráno paní probudí mňoukání z kuchyně. Jakmile tam dojde, už se ptá: „Jaké maso si dáš k snídani, Micinko, vepřové nebo drůbeží?“