„Sedni Mici, sedni!“ snaží se
paní přimět k poslušnosti svou novou kočku. Ta na ni jen
překvapeně pohlédne a jde si lehnout na pohovku. Na jediný černý
polštář v celé domě. Dárek od sestry. Kočka je samozřejmě
čistě bílá. Paní nevěřícně kouká, jak se její Micinka
začne umývat a nakonec usne, jako by se nic nedělo.
„Ale když spí, je krásná...“
usměje se paní a jde si vzít nějaké jídlo z ledničky. Jakmile
se otočí, spatří kočku, která se záhadně teleportovala z
obývacího pokoje a nyní stojí za ní a mňouká. „Dala by si si
nějakou dobrotu, viď?“ ptá se jí paní, „musíš ale počkat,
nejdřív se najím já.“ Záhy však pochopí, že to nebyl dobrý
nápad. Kočka se jí neustále motá pod nohami a dotčeně jí dává
najevo své rozhořčení. Paní statečně odolává, ale nakonec
vstane a nasype jí granule. Ona k nim skloní hlavu a vyčítavě
vzhlédne. Když nedostala stejný pokrm jako paní, přirozeně
předpokládala, že je pro ni připraveno něco lepšího. To je
přece jasné. Ale granule?!
Náhle si paní vzpomene na míček,
který jí doporučil prodavač ve zverimexu. „Je to revoluční
novinka,“ tvrdil. Vytáhne ho tedy z kabelky a rozhlédne se. Kočka
nikde. Za chvíli ji najde, ale ona si hozené hračky ani nevšimne.
Hraje si krabicí od bot, které si paní koupila hned po „míčku,
za který vás kočky budou milovat.“
Blíží se večer a paní cítí
povinost ukázat své nové spolubydlící její lože. Vlastně ji
ani nepřekvapí, když kočka projde kolem nového pelíšku bez
povšimnutí a zamíří do její postele. Když si malé koťátko
lehne přes celou postel, paní jen slabě namítne: „A kde budu
spát já?“ Brzy pochopí, že když si ní bude místo čtení
hrát, kočka jí možná uvolní kousek místa.
Ráno paní probudí mňoukání z
kuchyně. Jakmile tam dojde, už se ptá: „Jaké maso si dáš k
snídani, Micinko, vepřové nebo drůbeží?“
