Zobrazují se příspěvky se štítkemdoporučení. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemdoporučení. Zobrazit všechny příspěvky

26. listopadu 2014

Odpověď na život, vesmír a vůbec

Chcete vědět, jak stopovat po Galaxii za? Jaké je jeho nezbytné vybavení každého stopaře a na co si musí každý dát pozor? Nebo vás snad dokonce zajímá, jaká je odpověď na život, vesmír a vůbec? V tom případě rozhodně sáhněte po knize s názvem Stopařův průvodce po galaxii.

20. ledna 2014

27. července 2013

Tweety s city

Poslední dobou to s doporučeními celkem zanedbávám, ale z knížek, které mám na seznamu doporučeních, se mi o žádné momentálně psát nechce. Teď mi ale padla do oka jedna knížka půjčená z knihovny a řekla jsem si, že by to nebyl vůbec špatný kandidát do "doporučovací" rubriky. Tentokrát nepůjde o skvostný příběh, nýbrž o zajímavé zpracování. Jedná se o Tweety s city od Elizabeth Rudnické.

28. června 2013

Kdo má smysl pro nesmysl

Už ani nevím, kdy tu naposledy bylo nějaké doporučení, dneska to tedy napravím. Konkrétně jsem vytáhla z mojí knihovny knížku Kdo má smysl pro nesmysl od Jiřího Havla. Jedná se o knížku plnou velice vtipných básniček, kvízů, hádanek a hrání ze slovy. A přestože nejsem zrovna nějaký velký zastánce poezie, tři čtvrtě těchto básniček vám zarecituji na počkání. (Varování! Nechtějte po mně, ať vám nějaké řeknu. Budete toho litovat, protože jak začnu, jsem k nezastavení. A věřte mi, umím jich dost.)

5. dubna 2013

Úžasná Zeměplocha

Dnešní článek se bude týkat série, ze které mám přečtenou jen poměrně malou část, ale přesto se domnívám, že mi to nebrání, jednoznačně ji doporučit. Úžasná zeměplocha od Terryho Pracheta je prostě úžasná. Zároveň se jedná o jednu ze dvou fantasy sérií, které uznává a dokonce mě na ni přivedla  moje mamka (učitelka češtiny a angličtiny, takže naše knihovna slouží jako zásobárna povinné četby typu Babička pro široký okruh známých). Jen tak pro zajímavost, ta druhá série je Harry Potter.





Na začátek by bylo dobré říct, co je vlastě ta Zeměplocha. Pokud budu citovat ze stránek discoworld. (Objevila jsem je dneska a pokud vás zajímá víc informací, určitě navštivte.)

Zeměplocha je plochý svět, jehož nádhera se dá nejlépe ocenit při pohledu z výšky. Vypadá v podstatě jako geologická pizza, s úplnou sbírkou krajinných typů od pouští přes úrodné nížiny po věčně zasněžené vrcholky majestátních pohoří. Putuje vesmírem na zádech čtyř slonů, kteří stojí na hřbetě velké vesmírné želvy A'Tuin. Želva je to opravdu velká, rozmachy svých tisíciletími zvrásněných nohou rozhání řídké mlhoviny a v jejích očích se odráží světla milionů hvězd. Kolem celého uskupení obrovských tvorů, nesoucích disk světa, obíhají ve věčném tanci malé slunce a malý měsíc, oba září vlastním světlem. Okraj světa se třpytí odlesky světla na myriádách kapek vody rozptylujících se z proudů vody přepadávajících z moří do nekonečné mezihvězdné prázdnoty.


Čím je zvláštní? Mimo jiné svým rozsahem. Jen knih je 39 a to nemluvím o různých průvodcích, encyklopediích a jiných doplňujících knihách. Říkáte si, jak někdo může napsat třiceti devítidílnou sérii? Na Zeměploše se odehrává totiž sérií hned několik, každá o určité skupině hrdinů. Přestože na sebe knížky navazují, každá má svůj příběh, není tedy problém číst je na přeskáčku. Všechny série jsou ale nějak propojeny, ať už postavami nebo prostředím.

Na výše zmíněných stránkách je mimo jiné, tento obrázek, na kterých jsou vidět všechny knížky.

Knihy

  •  Barva kouzel
  • Lehké fantastično
  • Čaroprávnost
  • Mort
  • Magický prazdroj
  • Soudné sestry
  • Pyramidy
  • Stráže! Stráže!
  • Erik
  • Pohyblivé obrázky
  • Sekáč
  • Čarodějky na cestách
  • Malí bohové
  • Dámy a pánové
  • Muži ve zbrani
  • Těžké melodično
  • Zajímavé časy
  • Maškaráda
  • Nohy z jílu
  • Otec prasátek
  • Hrr na ně!
  • Poslední kontinent
  • Carpe Jogulent
  • Patý elefant
  • Pravda
  • Zloděj času
  • Poslední hrdina
  • Úžasný Mauricius a jeho vzdělaní hlodavci
  • Noční hlídka
  • Svobodnej národ
  • Podivný regiment
  • Klobouk s oblohou
  • Zaslaná pošta
  • Buch!
  • Zimoděj
  • Nedělat si prachy
  • Nevídaní akademikové
  • Obléknu si půlnoc
  • Šňupec
Já mám nejraději sérii o Toničce Bolavé(Svobodnej národ, Klobouk s oblohou, Zimoděj, Obléknu si půlnoc), protože jedni z hlavních hrdinů-Nac Mac Fíglové jsou bezkonkurenční. Těžko se to vysvětluje, musíte si o nich přečíst.

Hlavní důvod, proč jsem si sérii tak zamilovala je autorův styl. Neuvěřitelně vtipné, neuvěřitelné přirovnání a popisy, neuvěřitelné poznámky pod čarou. Já si vždycky říkám, to je taková blbost, až je to naprosto geniální. Zároveň se zde objevují poměrně vážná témata, ale přesto podaná vtipně.

Prachet také paroduje nejen různá fantasy díla, ale vlastně všechno, například v Buch!, které právě čtu, je malý skřítek v krabičce jménem iPaco. Dobré, ne?

Můj obdiv patří také překladateli Janu Kantůrkovi, protože přeložit všechny jména, tak aby z nich nezmizel jejich vtip... Klobouk dolů. Zároveň po vzoru autoru doplňuje poznámky pod čarou pro české čtenáře.

Jestli chcete zkusit trochu jinou fantasy, určitě vyzkoušejte. Třeba jenom jednu, i když si myslím, že kdo přečte jednu, nepřestane.

A co vy, znáte Zeměplochu?



11. března 2013

Panenky z ráje

Dneska bych vám ráda představila knížku od Barbary Woodové, kterou jsem sice četla před pár lety, ale utkvěla mi v paměti, takže si myslím, že se do "doporučovací" rubriky skvěle hodí. Jenom bych se chtěla omluvit, jestli všechny  podrobnosti nebudou úplně souhlasit, protože tak dobrou paměť opravdu nemám.

Celá knížka začíná návratem hlavní hrdinky Jasmíny zpátky do Egypta, aby se setkala se svou babičkou Amirou a společně poodhalily tajemství jejich rodiny. Začíná příběh o životě svázaným s muslimskými tradicemi...

O životě v harému, o tom stát se matkou ve třinácti, o vraždách kvůli urážce cti, o víře v Alláha, ženské obřízce...

Drsné, nepochopitelné, kruté. Taková slova se vám asi budou při čtení honit hlavou.

Ovšem Jasmína v takovém prostředí vyrůstala. A přesto, že je třicet let lékařkou ve vysněné Americe, se nakonec vrátí a vyslechne si, co se odehrálo po jejím odjezdu.

Knížku jsem přečetla jedním dechem, snad jediné co mi trochu vadilo, bylo množství postav a v jejich příbuzenských vztazích jsem se v generaci Jasmíniných dětí (nebo až vnoučat?) trochu ztrácela. Ale nemůžu říct, že by to příběhu ubíralo na čtivosti, takže se tím rozhodně nenechte odradit.

Příběh se odehrává, tuším že, v druhé polovině dvacáté století, nevím, jak je s islámskou kulturou dnes, ale každopádně mě to dost poučilo. Víte, při slově islám se mi vždy vybavily pohádky z tisíce a jedné noci, možná žena v burce. Jistě, něco jsme si říkali ve škole, ale dokud jsem si nepřečetla tuto knížku, nějak jsem s nedovedla představit, jak se podle takových zvyků vlastně žije.

Jestli vás islámské zvyky zajímají, určitě s přečtením neváhejte. A jestli o nich něco víte, možná vám na ně Panenky nabídnou trochu jiný názor.

6. února 2013

Sedm geniálních kousků paní Velkotřeskové

Trochu jsem váhala, jestli jsem mám tuto knížku vůbec dávat. Jedná se spíš o naučnou literaturu a navíc téma vzniku vesmíru, nevim, nevim. Možná se divíte, proč jsem jí vůbec četla? Vysvětlím. To jsem jednou tak vybírala další čtivo u nás v knihovně, znepokojená, že přes hromadu, kterou jsem odložila na stolek, stále vidím. Najednou mi padlo do oka: Sedm geniálních kousků paní Velkotřeskové, ze zájmem jsem ji vytáhla a čtu podtitul: Od velkého třesku po vznik člověka. Dějiny vesmíru na 200 stranách. Super, to bude něco pro mne. (Totiž, matika, fyzika, to je moje. A ano, jinak jsem normální, děkuji za optání.)

První věc, která mě zaujala, byl způsob, kterým autor Jean-Noël Fenwick popisuje časové údaje. Takové to rozdělení vzniku vesmíru do jednoho dne a vysvětlení, že pak by znamenalo, že lidé před jednou minutou přistáli na měsíci, je celkem známé.  Ale tady autor použil špagetinky. Tedy slabounké špagety o průměru 1 mm. Když totiž položíte jednu vedle druhé, jedna bude představovat jeden rok, dráha, na které bude znázorněna doba od velkého třesku až po současnost, bude dlouhá... No schválně, kdo to ví?

Tak kdo říká asi 13 700 km, má u mně malé, ale významné plus.:-) Právě takovou vzdálenost by jste urazili třeba od majáku ve městě Semarang na ostrově Jáva až k Eiffelově věži v Paříži. No a této špagetinkové dráze jsou umístěné všechny důležité události ve vzniku vesmíru a Země. (Špagetinková dráha tam vážně je, nevymyslela jsem si to.) Nevim, jak vám, ale mně se hrozně líbí představa, že dinosauři vyhynuli nad Afrikou a vyspělá civilizace vznikla čtyři metry od Eiffelovky. A prosím, neříkejte, že na tom nevidíte nic zvláštního, chci žít v představě, že jsem naprosto normální, viz. výše.

Jinak mi přijde, že i když se zde dočtete i poměrně velkých podrobností, jsou zde vysvětleny celkem jednoduše a maximálně na druhý pokus, to určitě pochopíte. Celou knížkou provází velmi svérázná dáma paní Velkotřesková. Její geniální kousky jsou opravdu geniální, protože bez nich by jste toto vůbec nečetli. Strašná představa, co?:-)

1. ledna 2013

Dívka, 15, milá ale praštěná

Dneska se nebudu charakterizovat, jak by mohlo někoho podle názvu napadnout (no, i když:-) ), ale doporučím další knížku. Zatím jsem psala jen o starších, tak bych měla konečně dát něco, co bylo napsáno v tomto tisíceletí, ne?

Knížku jsem dostala, a abych řekla pravdu, moc jsem od ní nečekala. Dívka, která má pocit, že ji všechno přerůstá přes hlavu, její tělo jí očividně nenávidí, vysněný kluk se jí ani nevšimne, ale nakonec se do ní zamiluje (a ona do něj) někdo úplně jiný a mnohem lepší. Ideálně někdo, koho už dávno zná. Bla, bla, bla. Kolik existuje takových knížek? I přesto, že je nevyhlédávám a přečtu si je jen, když si ji náhodou půjčím z knihovny, jsem jich držela v ruce už hodně.

Obsah se od ostatních podobných příliš neliší, proč ji tedy doporučuji? Protože jsem se u ní neskutečně nasmála. Autorka Sue Limb si mě zkrátka svým smyslem pro humor získala. Postava hlavní hrdinky Jess je úžasná, její hlášky nemají chybu, ale taky SMSky s horoskopem, které Jess posílá její otec, stojí za to. Při čtení jsem je moc nevnímala, ale když jsem si knížku prolistovala po přečtení ještě jednou právě kvůli těmto zprávám na začátku každé kapitoly, vážně jsem si je zamilovala. Nějaký hluboký příběh nečekejte, ale na odreagování a pobavení se tato knížka hodí dokonale.

A ještě mě napadá jedno plus. Originální název je začátkem seznamovacího inzerátu na obálce. Parodií na inzeráty tu najdeme víc, ale tenhle mi přijde nejpovedenější.
"Dívka 15, milá ale praštěná, 70 uhrů ve vlastní péči, mastné tmavé vlasy, mírně načichlá babiččinými kapkami na vlasy, zadek vypadá ve všem velký, prsa nikdy nevyhrají Miss mokré tričko, nepříčetné chvilky, věčně se nechává unášet fantazií, hledá božského kluka se zlatými ježatými vlasy, co září na hlavě jako koruna, s očima modrýma jako voda u bazénu a s úsměvem, který přivede k varu fazole v konzervě."

16. prosince 2012

Saturnin

Zdeněk Jirotka v tomto příběhu vykreslil příběh vypravěče a jeho sluhy Saturnina. Ten je sice na první pohled uhlazený, slušný, zkrátka dokonalý sluha.

Ale jaký je Saturnin doopravdy?
Doktor Vlach, přítel vypravěče, si rozdělil lidi podle toho, jak se zachovají v poloprázdné kavárně s mísou koblih. 1.skupina-Na mísu bude jen bezmyšlenkovitě koukat, podle doktora sem patří třeba vypravěč. 2.skupina-Sem zařadil doktor sebe. Tato skupina se baví představou, co by se stalo, kdyby někdo začal ostatní náštěvníky koblihama bombardovat. "Dokud mi osud nepřivedl do cesty Saturnin, nikdy bych nevěřil, že existuje i třetí druh lidí, jákési bílé vrány," říká vypravěč," lidé, které představa koblih létajcí vzduchem, zaujme natolik, že vstane a uskuteční ji."

Tím ovšem Saturninův zvláštní humor nekončí, protože si dovede poradit opravdu v každé situaci. Tetu Kateřina s jejím synem Miloušem, vyžene z lodi, na kterou svého pána nastěhoval, radou aby si na noc nasadili škrabošky jako ochranu před krysami. Rovněž na chatě vypravěčova dědečka, kterou s nimi sdílí také doktor Vlach, teta Kateřina s Milouše a krásná Barbora, dojde ke spoustě nevysvětlitelných situacích, o kterých ale samozřejmě Saturnin nemá potuchy. Od výpadku proudu, přes Miloušovo zamčení, až po dědečkovo zbláznění. Neboť ale vypravěč, díky tomu, dostane příležitost sblížit se se slečnou Barborou, nemá žádný důvod ho podezírat.

Nemám prostě nic, co bych mohla této knížce vytknout. Skvělý příběh. Úžasné postavy. Kromě humorného Saturnina, nenápadného vypravěče, vtipného doktora Vlacha, vypočítavé tety Kateřina a rozmazleného Milouše se mi hrozně líbí také postava dědečka, který si skvěle rozumí právě se Saturninem a na konci s ním dokonce založí kancelář pro napravování nepravostí v románech. Vlastně jedno mínus by se našlo. Nedá se moc číst třeba ve vlaku, protože se neudržíte občasnému uchichnutí nad nápady Saturnina. Ale pokud vám nevadí, že se kvůli tomu lidé dost divně dívají, je vše v pořádku. :-)

6. prosince 2012

Emma

Další vtipná knížka. (Jenom doufám, že nepřijdou vtipné jen mně... Snad ne.) Co o ní říct? Možná by to chtělo autora, co? :-) Jedná se o ne až tak známý román od Jane Austenové. Pro mě velké plus, patří k mým oblíbeným spisovatelům, ale většinou si ji každý spojí s Pýchou a předsudkem, což je sice hezká knížka, ale... Na Emmu to prostě nemá.:-)

Hlavní postavou je ...

... dívka jménem ...

... Emma. Překvapení!

Knížka se mi líbí hlavně kvůli ní, takže dovolte abych vám ji představila. Když nad tím tak přemýšlím, je to vážně skvěle napsaná postava, vlastně mě nenapadá jiná, kterou bych byla tak nadšená a to je, vzhledeme k mém počtu přečtených knih, co říct. To jsem ale trochu odbočila, tak tedy Emma. První slovo, které mě napadne je dohazovačka. Ráda totiž řídí ostatním život, někdy si dokonce přisvojí vztahy, které vznikly ne úplně její vinou. Zatímco v jiných knížkách z této doby se dívky často podceňují, jsou až příliš skromné, Emmu taková blbost ani nenapadne. Moc dobře ví, že je nejchytřejší, nejkrásnější, nejmilejší, zkrátka ta nejlepší. Bohužel často narazí na lidi, kteří její názor moc nesdílejí.

Další skvělou postavou je její otec. Ukázkový příklad hypochondra, který by svůj strach rád přenesl i na ostatní a tak je často varuje před, podle jeho názoru, nebezpečnými věci, jako jsou například plesy. Rád by měl doma rozhodujcí slovo, ale s Emmou se mu to bohužel moc nedaří.

A jestli chcete poznat i ostatní postavy a třeba i děj(celkem podstatná část), mám pro vás jen jednu radu-knížku si přečtěte.:-)

29. listopadu 2012

Vejce a já

A máme tu první doporučení na knížku, které ale rozhodně nebude poslední. Mám jich v zásobě ještě mraky.:-)
Tak tedy Vejce a já. Musím se tedy přiznat, že můj první názor byl trochu skeptický. Copak vás by to lákalo? Povinná četba. Příběh, ve kterém autorka popisuje svůj život na farmě. To by si měl, už podle názvu, přečíst spíš nějaký chovatel slepic, ne? Jen co jsem ale knížku otevřela, věděla jsem, že jestli život na farmě představuje nudu, tak rozhodně ne v podání Betty MacDonaldové.
Na začátku můžeme ve zkratce poznat dětství hlavní hrdinky, tedy samotné autorky. Pak se děj přesouvá na farmu, kde Betty jako městská holka trpí. Tekoucí voda, splachovací záchod a jiné samozřejmosti, na které byla zvyklá? O těch si může nechat jen zdát. (Pokud se jí tedy podaří usnout mezi divou zvěří všude kolem.) Přemlouvá tedy Sporák, s velkým S a vlastní hlavou, aby ohřál vlastnoručně nanošenou vodu a ona se mohla umýt. Slepice a farma jsou zkrátka na prvním místě a o nějakém vylepšení může být řeč, teprve až se postaví slepičárna, líheň, osází se zahrada a tak dále a tak dále.
Nakonec začne jako správná manželka žít pro farmu a už si jen s úžasem pokládá otázky. Jaktože se jedna sousedka vždy bezvadně postará o zvířata, vždy má perfektně uklizeno a napečeno? A jaktože druhým sousedům těměř žádné kuře neumře, přestože se jim líhnou za pecí a bez dezinfekce, a jim, i když mají líheň vybavenou nejmodernějším vybavením, umírá každé třetí?
V této knížce zkrátka poznáte, že i při té nejnudnější nebo naopak nejnebezpečnější situaci(kapitola o vybuchnutí papiňáku, z čehož má ovšem Betty ohromnou radost), se budete válet smíchy. Alespoň já se tedy smála od začátku do konce.