26. června 2013

KŠ: 9 oblíbených autorů aneb moje záruka kvality 2.část

Při pohledu na seznam příspěvků jsem zjistila, že vám už docela dlouho dlužím druhou část seznamu mých nejlepších spisovatel. Tak tady je. Nečetli jste ani první část? Napravte to tady. Nevíte, co je to knižní školka(KŠ)? Odpověď naleznete zde.



  • Jules Verne

Jules Verne, fotografie Félixe Nadara (1820 – 1910)Časy, kdy jsem ho mohla číst pořád dokolečka, jsou už sice pryč, nicméně pořád patří k mým oblíbeným autorům. Když teď nad tím přemýšlím, asi není úplně normální, že jsem ho nejvíc hltala jako dvanáctiletá, co?:-) Jako první jsem přečetla jednu z jeho nejznámějších knih 20 tisíc mil pod mořem. Spousta lidí se mě později ptala, jestli se mi to nepřevyprávěné četlo dobře jako malé. Já jsem s tím problémy neměla. Popisy motorů a jiné technické podrobnosti jsem prostě přeskočila.:-)


Nejvíc se mi ale líbil Tajuplný ostrov, který se vlastně obsahově hodně podobá Robinsonu Crusovi. Nicméně mě hrozně baví obě knížky srovnávat. Zatímco největší úspěch Robinsona je stavba pece, pět hrdinů z Tajuplného ostrova vyrobí nějakou trhavinu a telegraf. Geniální.


  • Robert Fulghum
Robert Fulghum (2013)Můj nedávný objev, měli jsme ho v povinné četbě, takže jsem byla docela zvědavá, co ze z dvou knížek, které jsem si od něj půjčila, vyleze. Musím říci, že mě opravdu mile překvapil. Už ale názvy zněly docela zajímavě: Všechno, co potřebuji opravdu znát, jsem se naučil v mateřské školce a Už hořela, když jsem si do ní lehal.

Jeho knížky jsou většinou soubory fejetonů, zamyšlení na nejrůznější témata. Napsané originálně, vtipně a v neposlední řadě jsou jeho názory opravdu rozumné. Mně se osobně nejvíce líbilo Smetí. Zvláštní název? Ano, máte pravdu. Fulghum zde přemýšlí o úplně běžné věci, kterou zná úplně každý - smetí pod nábytkem. Nakonec se dostane k tomu, že to, co nám leží pod skříní, jsme my a hvězdný prach. Chápete, co jsem myslela tou originálností?



  • Edgar Allan Poe
Edgar Allan Poe na daguerrotypiiDalší spisovatel žánrově s předešlými sice moc nesouvisí, ale mám ho moc ráda, takže místo v mém seznamu měl zajištěné. Autor desítek povídek, některé jsou psány jako detektivky, většina jsou ale  různé tajuplné a mystické příběhy, někdy by se mohli označit i jako horory. (Jednou si chtěli moje mladší ségra,bratranec a sestřenice říkat horory. Poté co jsme si přečetli nějaké z bravíčka bez větší reakce, jsem začala vyprávět Černého kocoura. Dalo mi velkou práci přesvědčit je, aby se vrátili do postele, že na ně ze zdi nic nevyskočí.)

Jaké povídky patří k mým nejoblíbenějším? Těžko říct. Bezesporu Vraždy v ulici Morgue, Zlatý brouk, Tři neděle v týdnu, Jáma a kyvadlo a pak určitě výše zmiňovaný Černý kocour. Myslím si, že by se jich ale našlo i víc, tyhle určitě patří dle mého názoru k těm nejlepším.





  • Philip Reeve


Poslední spisovatel není zase až tak známý, ale myslím si, že za pozornost určitě stojí. Musím se přiznat, že jsem ho až donedávna znala hlavně jako ilustrátora knížek z edice Děsivá věda, konkrétně pak Vražedná matematika.(O Děsivé vědě a podobných edicích se tu článek v budoucnu určitě ještě objeví.) Pak jsem ale náhodou zjistila, že jedna z nejvtipnějších knížek v mé knihovně Den Křečka je právě od něj. Při další návštěvě knihovny jsem se tedy hned vrhla k "R" a k mé velké radosti jsem opravdu několik knížek nalezla.

Co jsem tedy zatím přečetla? Nejvíce mi určitě v paměti utkvěla dystopie Kronika hladových měst, neboť mi  přijde, že se může řadit mezi originálnější kousky dystopického žánru. I když je pravda, že se mi jich zase tolik do ruky nedostalo.:-) A momentálně čtu knížku s názvem Tajemství saténových klobouků právě od něj.


Jestli tedy chcete nějakou knížku s originálním nápadem a prostředím, při které se navíc zasmějete, sáhněte po Philipovi Reevovi. Jediné, co by mohlo být trochu překážkou, je skutečnost, že jeho knihy jsou určeny spíše mladším čtenářům. Já jsem s tím problém ale neměla.

Related Posts:

  • Co čtu místo časopisuMěla jsem období, kdy jsem si (částečně pod vlivem kamarádek) koupila celkem asi pět těch dívčích časopisů typu Bravo a podobně. Naštěstí to netrvalo dlouho, ale ukončením tohoto období vlastně skončilo i veškeré čtení časopi… Read More
  • 10 věcí, které mě baví na twittru Kdo mě sleduje delší dobu, už asi ví, že nemám (ráda) Facebook. Ale naopak jsem si velmi oblíbila Twitter. Na rozdíl od spousty dalších mě ale začal bavit prakticky hned, co jsem si ho založila. Zkrátka jsem začala sledovat… Read More
  • Podzimní výzva-Sbírání listí Tento článek znamená velkou premiéru. Poprvé jsem se zapojila do nějakého cizího projektu. Ani ne proto, že bych nevěděla, co psát (já mám neustále nápady možná na rok dopředu), ale proto, že se mi nápad sbírání listí/l… Read More
  • TAG: Co se skrývá v mém šatníkuSice jsem si po prvním videu říkala, nikdy víc, ale nakonec mi to stejně nedalo a začala jsem přemýšlet, co zase natočím. Už jsem chtěla zapátrat po nějakém knižním TAGu, ale nakonec jsem na Můj blond blog objevila jeden doce… Read More
  • Trocha chlubení a jedno jablko Kdo mě sleduje na Twitteru, možná zaregistroval zmínku o umístění v literární soutěži. Jednalo se o Evropu ve škole a po pěti letech, co jsem do ní psala moje výtvory, se mi konečně povedlo postoupit do celostátního kola. (… Read More

2 komentářů:

Maria Friedlová řekl(a)...

Dobře, tak bych si taky mohla někdy ten čtenářák přečíst, což? :D Sakra, už druhý rok jsem nepřečetla ani jednu knížku. (Omlouvám se, pí. učitleko Heřtová! :))
Jinak.. já je moc neznám. Jo, verna jo, ale jinak? Docela španělská vesnice, abych pravdu řekla. Jop, teď je ten nejlepší okamžik na to, abych se začla stydět.

Katie řekl(a)...

Mně zrovna přijde, že nám dává většinou celkem dobrý knížky.:-) Třeba ten Fulghum se mi fakt líbil.