KŠ: 9 oblíbených autorů aneb moje záruka kvality 2.část

Při pohledu na seznam příspěvků jsem zjistila, že vám už docela dlouho dlužím druhou část seznamu mých nejlepších spisovatel. Tak tady je. Nečetli jste ani první část? Napravte to tady. Nevíte, co je to knižní školka(KŠ)? Odpověď naleznete zde.

• Jules Verne

Časy, kdy jsem ho mohla číst pořád dokolečka, jsou už sice pryč, nicméně pořád patří k mým oblíbeným autorům. Když teď nad tím přemýšlím, asi není úplně normální, že jsem ho nejvíc hltala jako dvanáctiletá, co?:-) Jako první jsem přečetla jednu z jeho nejznámějších knih 20 tisíc mil pod mořem. Spousta lidí se mě později ptala, jestli se mi to nepřevyprávěné četlo dobře jako malé. Já jsem s tím problémy neměla. Popisy motorů a jiné technické podrobnosti jsem prostě přeskočila.:-)


Nejvíc se mi ale líbil Tajuplný ostrov, který se vlastně obsahově hodně podobá Robinsonu Crusovi. Nicméně mě hrozně baví obě knížky srovnávat. Zatímco největší úspěch Robinsona je stavba pece, pět hrdinů z Tajuplného ostrova vyrobí nějakou trhavinu a telegraf. Geniální.

• Robert Fulghum

Můj nedávný objev, měli jsme ho v povinné četbě, takže jsem byla docela zvědavá, co ze z dvou knížek, které jsem si od něj půjčila, vyleze. Musím říci, že mě opravdu mile překvapil. Už ale názvy zněly docela zajímavě: Všechno, co potřebuji opravdu znát, jsem se naučil v mateřské školce a Už hořela, když jsem si do ní lehal.

Jeho knížky jsou většinou soubory fejetonů, zamyšlení na nejrůznější témata. Napsané originálně, vtipně a v neposlední řadě jsou jeho názory opravdu rozumné. Mně se osobně nejvíce líbilo Smetí. Zvláštní název? Ano, máte pravdu. Fulghum zde přemýšlí o úplně běžné věci, kterou zná úplně každý - smetí pod nábytkem. Nakonec se dostane k tomu, že to, co nám leží pod skříní, jsme my a hvězdný prach. Chápete, co jsem myslela tou originálností?

• Edgar Allan Poe

Další spisovatel žánrově s předešlými sice moc nesouvisí, ale mám ho moc ráda, takže místo v mém seznamu měl zajištěné. Autor desítek povídek, některé jsou psány jako detektivky, většina jsou ale  různé tajuplné a mystické příběhy, někdy by se mohli označit i jako horory. (Jednou si chtěli moje mladší ségra,bratranec a sestřenice říkat horory. Poté co jsme si přečetli nějaké z bravíčka bez větší reakce, jsem začala vyprávět Černého kocoura. Dalo mi velkou práci přesvědčit je, aby se vrátili do postele, že na ně ze zdi nic nevyskočí.)

Jaké povídky patří k mým nejoblíbenějším? Těžko říct. Bezesporu Vraždy v ulici Morgue, Zlatý brouk, Tři neděle v týdnu, Jáma a kyvadlo a pak určitě výše zmiňovaný Černý kocour. Myslím si, že by se jich ale našlo i víc, tyhle určitě patří dle mého názoru k těm nejlepším.

• Philip Reeve

Poslední spisovatel není zase až tak známý, ale myslím si, že za pozornost určitě stojí. Musím se přiznat, že jsem ho až donedávna znala hlavně jako ilustrátora knížek z edice Děsivá věda, konkrétně pak Vražedná matematika.(O Děsivé vědě a podobných edicích se tu článek v budoucnu určitě ještě objeví.) Pak jsem ale náhodou zjistila, že jedna z nejvtipnějších knížek v mé knihovně Den Křečka je právě od něj. Při další návštěvě knihovny jsem se tedy hned vrhla k "R" a k mé velké radosti jsem opravdu několik knížek nalezla.

Co jsem tedy zatím přečetla? Nejvíce mi určitě v paměti utkvěla dystopie Kronika hladových měst, neboť mi  přijde, že se může řadit mezi originálnější kousky dystopického žánru. I když je pravda, že se mi jich zase tolik do ruky nedostalo.:-) A momentálně čtu knížku s názvem Tajemství saténových klobouků právě od něj.

Jestli tedy chcete nějakou knížku s originálním nápadem a prostředím, při které se navíc zasmějete, sáhněte po Philipovi Reevovi. Jediné, co by mohlo být trochu překážkou, je skutečnost, že jeho knihy jsou určeny spíše mladším čtenářům. Já jsem s tím problém ale neměla.