7. dubna 2014

Procházka a maraton aneb co má čtení společného s běháním


Číst se naučil ve škole každý. A snad každý tím byl ze začátku nadšený. Radost z každého nového písmenka, z každé přečtené věty. Pokud se ale zeptáte těch lidí dnes, hodně z nich vám odpoví: "Proč bych měl číst? Vždyť je to nuda." Kam zmizela ta radost? I když to možná zní zvláštně, myslím si, že za to může zase škola.

Konkrétně mám na mysli povinnou četbu a čtenářské deníky. Už ten název je špatný. Čtení má být zábava. Čtení je zábava. Proč si to kazit nějakými povinnostmi?


Zapisovat si knížky?

Asi mě nikdy nepřestane překvapovat, jak mě najednou začne bavit věc, kterou jsem ještě nedávno nesnášela. Čtení k těm věcem rozhodně nepatří, to jsem milovala odjakživa. Stejně tak vášnivě jsem ale nenáviděla čtenářské deníky. Proč bych si měla psát zápis o přečtených knížkách? K čemu mi to je? Děj si přece pamatuji, tak na co ho potřebuju mít zapsaný? Takové otázky jsem si kladla vždy, když jsem druhý den musela deník donést ukázat.

Pak jsem si založila blog o knihách. Baví mě to stále. Od ledna si poctivě zaznamenávám každou knížku na goodreads. Nedovedu si představit, že by to bylo jinak. Minulý týden jsem doma dokonce našla malý bloček a rozhodla jsem se, že si do něj vždy napíšu pár věcí o přečtené knížce. Vlastně takový mini čtenářský deník. Ano, možná mi trvalo devět let, než jsem pochopila, že zapisovat si knihy není úplně na škodu, ale víte co? Teď mě to vážně baví. Dokonce i s tím zdánlivě zbytečným dějem.

Půjčila jsem kamarádce, kterou údajně nebaví číst, S hlavou v pejru. Když se do toho za týden konečně pustila, měla přečteno za dva dny a celý pátek mi o tom nadšeně vyprávěla. 

Proč jsou autoři "povinné četby" většinou mrtví?

Učitelky českého jazyka to s námi myslí dobře a chtějí, abychom nečetli braky. Ano, knihy, které jsou oblíbené už desítky let, budou kvalitnější. Mohou být i zajímavé a dobrodružné. Ale bude napsána jazykem, kterým se mluvilo před desítkami let a takový jazyk se prostě čte hůře. Proč by ale měli děti, které se sotva naučili číst začínat s těžší variantou?

Věřím, že literární vkus lidí se zvětšuje s každou přečtenou knížkou. Každý by si ale měl projít těmi naprosto nenáročnými i když možná hloupými knihami. Pokud se rozhodnete běhat, také budete začínat postupně. Nejprve procházky, pak rychlá chůze a nakonec třeba i ten běh.

Zůstáváte jen u procházek? A baví vás to? Tak se za to nestyďte, i krátká procházka vám dá více než sezení doma. Někdo má na běhání talent a někdo ne. Ale procházku zvládne každý.

I procházka vám při maratonu pomůže

Ve školách jsou ale děti nuceny rovnou běhat. Hned jak se naučí první krůčky. Jak se potom můžeme divit, že to hned na začátku vzdají? Zůstanou raději u nic dělání, protože běh je pro ně moc velká námaha a nic jiného neznají. Co když ale musí odevzdat čtenářský deník a na konec se dostat tak jako tak? Zápisky si stáhnou, do cíle dojedou autem. Je to rychlejší, bez námahy splní to svůj účel, ale nic víc jim to nepřinese.

Co když najednou není zbytí a musíme číst knihu nadmíru složitou či běžet maraton? Jak si kdo poradí? Každodenní běžci problém mít nebudou. Pro ty, co chodí jen na procházky to bude boj. Ne každému se to povede. Ale pořád mají větší šanci než ti, kteří jinak jezdí jenom autem.

Nebojte se. Běhání ani čtení není tak těžké, jak se na první pohled zdá. Nejtěžší je začít. Odhodlat se a zapomenout na myšlenky, že je to otrava a nebude vás to bavit. Nenechat se odradit prvním neúspěchem ani tím, že ostatní běhají mnohem rychleji. Čím dříve začnete, tím dříve je doženete.

Moji milí maratonci, nesmějte se těm, kteří chodí na procházky a čtou Lenku Lanczovou. Raději jim poraďte. Jak běhat rychleji, jaká je vaše oblíbená trasa, kde chystají novou. A kdo ví, třeba jednou poběží maraton s vámi.

14 komentářů:

Jana CM řekl(a)...

Hezky napsané. Já jsem četla vždycky všehochuť a povinná četba se mi víceméně líbila, nikoho neodsuzuju, jen je mi někdy líto těch čtenářů htajících pořád podobné knihy bez hlubšího významu, ale je to jejich volba...

Derpette řekl(a)...

Moc hezkej článek :) A ať radši někdo čte tu Lanczovou, než vůbec nic. Jak říká Tesco - každý bod se počítá. :)

Katie řekl(a)...

Díky.:-)
Mně povinná četba taky nikdy nevadila, ale je pravda, že my máme čtení docela v rodině, takže já jsem byla ke čtení vedená už odmalička a četla jsem mnohem víc než moji vrstevníci. Povinná četba tvořila (a tvoří) jen malou část mých přečtených knížek.

Katie řekl(a)...

Díky.:-)
Každý bod se počítá, to mě vůbec nenapadlo.:-D

Maruška řekl(a)...

Já čtu taky Lenku a moc mě to baví. :) a musím říct, že někdy zvolnit a porozhlédnout se kolem, je také moc fájn :))
Jak tě tohle napadlo? :D :))

Brabikate řekl(a)...

Krásný článek, naplno s tebou souhlasím. To, že někdo v jednu chvíli čte dívčí romány neznamená, že za pár let dostane chuť na klasiku. Mám kamaráda, který ještě na gymnáziu četl maximálně nějakou tu jednodušší fantasy, ale teď si postupně zamiloval i klasiku z 19. století, byť by ji už jakožto student vysoké školy vůbec číst nemusel... To je podle mě mnohem přirozenější vývoj, díky kterému bude mít k literatuře třeba i doživotně kladný vztah... :) Je důležité číst klasiku, ale ještě důležitější je vůbec něco číst. :) A abych se přiznala, i já v nějakých těch třinácti letech pár "lanczovek" přečetla... :))

Katie řekl(a)...

Přesně, někdy to chce něco oddechového.:-)

Katie řekl(a)...

Děkuji.:-)
Já když si vzpomenu, co jsem četla před nějakými pěti šesti lety...:-D

Julls řekl(a)...

Je úžasný nápad prirovnať čítanie kníh ku behu, v živote by ma to nenapadlo. Nikdy som sa nad čítaním povinnej literatúry nejako nezamýšľala.. Aj keď sa mi občas ku tým knihám ísť nechcelo, lebo ma proste nezaujali, alebo som mala strašné nervy z obsahu a samotného čitateľského denníka, vždy som to nejak spravila, nechcela som riskovať päťku. :D Tento rok nám však učiteľka dala knihy, na ktoré sa vážne teším. E.T. mimozemšťan, hocijaký denník, Malý princ a nepovinne Hobbit. Keďže som ani jednu ešte nečítala a Hobbita som mala navyše v to-read liste už pekne dávno, tak to bolo pre mňa príjemné prekvapenie. Som zvedavá, kedy sa do nich stihnem pustiť. Malého princa som prečítala akurát včera, prišla som na to, že filozofické rozprávky nie sú práve moje.. :D Áno, každý to pochopí inak, ale nechcem patriť medzi tých, ktorí to pochopia takým tým detským myslením. Nejak som si to už zhrnula, ešte musím napísať celý ten záznam a 1/4 mám za sebou.

Tvoj blog sa mi vážne páči, followla som si ťa a rozhodne tu nie som poslednýkrát. :))

Katie řekl(a)...

Super, nejsem jediná, kdo z Malého prince, není zrovna nadšený!:-)
My teď čteme knížky k maturitě a ty se hodně liší. Zatímco něco si chci přečíst už hrozně dávno, na něco se vyloženě netěším.
A děkuji za milý komentář.:-)

Bastera řekl(a)...

Naprosto souhlasím s Vámi oběma! Já pořád říkám, mně je jedno, že má 14 letá holka blog a čte a píše jen o YA knihách, no a co, hlavně že čte, ona se třeba časem dostane i k jiným knihám, ale postupně. Když dítěti, které nikdy nečetlo, vrazíš do ruky Voltaire či Diderota, těžko si k tomu najde vztah, když tomu nemůže ani rozumět. Já jsem taky vyrůstala na Lence Lanczový a Správné pětce a nestydím se za to, dostalo mě to ke čtení a to je hlavní :) Jinak moc hezké přirovnání, obdivuji Tvoji kreativitu!

Katie řekl(a)...

Díky.:-)

Em řekl(a)...

Tohle je super přirovnání a souhlasím s tebou. Ať si každý vybere, jakou trať poběží :)

Katie řekl(a)...

Díky.:-)