Zobrazují se příspěvky se štítkemknižní školka. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemknižní školka. Zobrazit všechny příspěvky

24. dubna 2014

KŠ:6 nejoblíbenějších knížek z historie aneb cesta časem

Po OPRAVDU DLOUHÉ době vás vítám u dalšího dílu knižní školky. Pro čtenáře, kteří od posledního dílu přibyli (ale možná i pro ty starší, je to vážně dlouho) tady mám úvodní příspěvek, který vám přiblíží, co je to ta knižní školka.

V dnešní části vám prozradím šest mých oblíbených historických knížek.

9. srpna 2013

KŠ: 7 nejdrsnějších knih aneb zase jednou vážně 2. část

Je 9.8. a ten, kdo četl první část třetího dílu knižní školky, ví, že jsem vám na dnešek slíbila druhou část. Tak tady je. Jak jste si mohli všimnout podle názvu, dneska dokončím můj seznam sedmi nejdrsnějších knih. Pokud jste první část nečetli a chcete vědět, jaké knížky sem řádím, klikněte zde.

Byli jste posledních pár měsíců na neobydleném ostrově, neměli jste přístup k internetu či jste snad zavítali na Kočičí košík poprvé? Nevíte, co je knižní školka a vrtá vám hlavou, proč jsem to pojmenovala zrovna takhle? Tuto životně nezbytnou informaci naleznete tady.

3. srpna 2013

KŠ: 7 nejdrsnějších knih aneb zase jednou vážně 1. část

Dnešní téma knižní školky a hlavně knihy, o kterých dnes budu psát, sice nejsou úplně ideální letní četbou, ale vynechávat tento díl nehodlám a pauze od minulého příspěvku je už tak dost velká. Dneska si tedy povíme něco o knihách, které se pro změnu zabývají trochu vážnějšími tématy. Myslím si, že čas od času neuškodí přečíst si nějakou takovou knihu.

Jestli jste ještě žádný příspěvek z této rubriky nečetli a chcete vědět, o co jde, klikněte sem. Aby článek nebyl moc dlouhý, rozdělila jsem ho klasicky na dva díly, protože jsem ale druhý díl přednastavila, můžu vám prozradit, že se ho dočkáte 9.8.

2. července 2013

26. června 2013

6. června 2013

KŠ: 9 oblíbených autorů aneb moje záruka kvality - 1.část

V dnešním díle knižní školky vám představím moje nejoblíbenější spisovatele. Článek mám rozepsaný už docela dlouho, ale nějak jsem pořád neměla čas dopsat ho. Tak konečně, alespoň první část. (Což samozřejmě vůbec není kvůli tomu, že bych nestíhala, ale kvůli tomu, aby to nebylo tak dlouhé.) První díl školky je tady.

  • J. K. Rowlingová
Jak originální, že? Je to ale určitě první jméno, na které si vzpomenu, takže tu prostě nesmí chybět. Její knihy ale asi představovat nemusím, že? :-)

Spousta lidí prý začalo číst právě díky Harry Potterovi, což se ale mě netýkalo. Já jsem četla vždycky. Vlastně bych se nedivila, kdybych se sápala po knížkách už v porodnici. K mánii se sérií o čarodějnickém učni jsem byla ale ze začátku zcela imunní. Pak jsem viděla film, už ani nevím, co to bylo za díl, a uznala jsem, že úplně kravina to není, ale takový cirkus s tím dělat? Když se mi ale dostala do ruky knížka, pochopila jsem. 

Vážně se mi líbí, jak je celá série bezvadně promyšlená. Zmínka v prvním díle se objeví jako důležitá informace v posledním, všechno na sebe navazuje, vše souvisí. Navíc napsat sedmidílnou sérii, která by zbytečně nenatahovala a taky nenudila, každý nezvládne. Pro mě Spisovatelka s velkým "S" .

Jinak momentálně jsem vážně zvědavá na Prázdné místo a mám dilema jestli koupit, nebo počkat, až ho budou mít v knihovně. Nevím.

  • Terry Prachet
Další člověk, který na mém seznamu rozhodně nesmí chybět. Autor Úžasné zeměplochy, nad kterou už jsem se tu rozplývala jednou. Koho by to zajímalo, článek je zde. Pro ty, kterým  se to číst nechce, napíšu ještě jednou, proč jsem si ho tak oblíbila. Je neuvěřitelně vtipný způsobem, který možná není úplně klasický, nicméně já se u jeho knížek směji od začátku do konce. A jeho přirovnání a poznámky pod čarou také nemají chybu. Zjišťuji, že popsat jeho styl, tak abych ho vystihla, mi dělá trochu problém, doporučuji přečíst cokoliv od něj, pochopíte.

Moje poslední knížka od Pracheta ale nebyla ze Zeměplochy, ale pobavila jsem se při ní mnohem víc. Jmenuje se Nefalšovaná kočka aneb kampaň za opravdové kočky. "Kočičí literatury" mám načteno poměrně dost, ale Nefalšovaná kočka si stojí hooodně vysoko nad ostatními. Nechovatelům koček se možná může zdát, že si místy autor trochu vymýšlí. Nevymýšlí. Je mnohem pravdivější než všechny možně encyklopedie a jiné naučné knihy dohromady.

  • Jane Austenová
Teď zabruslíme trochu do minulosti. Současné dívčí romány jsem nikdy moc nehltala, ale Jane Austenová? To je jiná. Na rozdíl od normálních románků to má dokonce i nějaký ten děj, propracované postavy(pokud jste četli nějaké moje recenze, víte, že si toho dost všímám) a navíc, když jsou knížky někoho čteny 200 let, tak asi nebudou úplně špatné.

Samozřejmě, naprostá klasika je Pýcha a předsudek, ale já mám osobně slabost pro Emmu, o které jsem psala v jednom z mých prvních příspěvků. Budu se opakovat, ale Emma je pro mě jedna z nejlepších postav, se kterými jsem se mohla potkat.




  • Meg Cabotová
Jak jsem psala dívčí romány příliš nemusím, ale u Meg klidně udělám výjimku. K jejím nejznámějším knížkám patří Princezniny deníky, já jsem si ale zatím asi nejvíce oblíbila sérii Meditátor. I když Hrdinku snadno a rychle taky není špatné, ale takhle bych mohla vyjmenovat snad všechno, co jsem od ní četla.

Kvalita jejích knížek je podstatně vyšší než taková ta klasická červená knihovna a navíc několikanásobně vtipnější. Sice je pravda, že hlavní hrdinky jednotlivých knížek jsou si sice hodně podobné a většinou i námět se příliš neliší, ovšem její styl psaní si vždy hrozně užívám. Hluboký smysl v jejích knížkách asi nenajdete, ale pokud hledám nějakou oddechovku, vím, že tady zklamání nezažiji. Vtipné, rychle to uteče. Co víc si přát?



  • George Orwell
Četla jsem od něho sice jen Farmu zvířat a 1984, ale věřím, že se seznam bude brzy rozšiřovat. A jestliže jsem po předchozí autorce sáhnu, když si chci odpočnout, tak Orwell je naproti tomu značně depresivní a přemýšlení nad obsahem se tady nevyhnete.

Jak jsem se k němu dostala? Farmu zvířat jsme měli jako povinnou četbu a když jsem se doma koukala, jestli ji máme, našla jsem jenom 1984. Na otázku, jaké to je, mi mamka odpověděla, že neví, jestli se mi to bude líbit, možná spíš až budu starší. Co myslíte? Samozřejmě jsem ji hned večer začala číst. Nejen, že se mi líbila. Na konci jsem usoudila, že se jedná o jednu z nejlepších knih, co znám.

Farma zvířat i 1984 mají vlastně podobné témat. Diktatura, totalita. Pokud bych je ale měla srovnat, tak bych řekla, že Farma je dětské vydání 1984. Není to tak děsivé, jsou tam zvířátka... To už je skoro jako pohádka na dobrou noc.

Ještě o jedné věci jsem chtěla napsat. Ač téma jednoduché není, obě dvě knížky se čtou poměrně snadno, nic složitého, což u knih takového typu není zrovna obvyklé. Rozhodně velké plus.

15. května 2013

KŠ: 10 knížek mého dětství aneb zavzpomínejte si se mnou 2. část

Přináším vám druhou část prvního dílu Knižní školky. Jestli ho čtete, znamená to, že jsem tento článek zvládla přednastavit, což je na mě obdivuhodný výkon. (Přijímám gratulace a dary v jakékoliv formě.) Nevíte, co je Knižní školka? Úvodní příspěvek je tady.

  • Neználkovy příhody - Nikolaj Nosov
Poměrně známý příběh o skupině maličkých chlapců - malíčků. Vždycky se mi líbily jejich jména: Všeználek, Neználek, Bručoun, Šroubek, Vroubek, Sirupčík, Buchtík. A tihle malíčci se rozhodnou jednoho dne letět balónem, až doletí do města, kde žijí jenom malenky.  Doma považovali malenky za hloupé, ale tady musí uznat, že spoustu věcí umí mnohem lépe. (Zkrátka, malenky vedou!)

Jen tak pro zajímavost, když jsem si ji teď prohlížela, našla jsem doporučení od 5 let. My jsme ji četli v primě, když jsme skončili s čítankou. Neználek zkrátka nemá věkové hranice.

  • Brouk Pytlík - Ondřej Sekora
Brouka Pytlíka známe většinou s knížky o Ferdovi Mravencovi, kterou jsem si já nikdy až tak neoblíbila. Když se mi ale dostal do ruky Brouk Pytlík... No, láska na první přečtení. V čem je vlastně rozdíl? Ani nevím, možná mi to přijde trochu víc svižnější.  Prostě Ferda je ztělesněný hrdina, zatímco Pytlík každou chvíli něco vyvede.

Kdo nečetl. Kniha má dvě části :Trampoty Brouka Pytlíka a Malířské kousky Brouka Pytlíka. První není špatná, ale na malířskou školu v části druhé to prostě nemá. Musíte uznat, koho by napadlo namalovat zajíce jako hlávku zelí a žábu jako peněženku?

  • Tajemství - Enid Blytonová
Pamatujete si, jak jsem vám v první části popisovala, jak jsem si půjčovala Martinku? Tak s detektivkami od Enid Blytonové to bylo podobné. Napsala několik detektivních sérií, jenž se od sebe příliš neliší. Skupina čtyř, pěti, šesti dětí většinou se psem řeší nějaký případ, na který jsou dospělí krátcí. Tajemství mám ale nejraději, přestože k nejznámějším autorčiným knihám nepatří. Špekoun je prostě nejlepší.:-)

Tady si neodpustím malou poznámku. Všimli jste si někdy, že v jakékoliv detektivní sérii, seriálu mají hlavní hrdinové to štěstí, že se nějaký zločin spáchá zrovna na místě, kde žijí? Já se divím, že třeba v takovém městečku někdo vůbec žije. Při takové kriminalitě...


  • Viking Vike - Runer Jonsson
Mám doma první i druhou knihu, obě přečtené hodněkrát. Trochu vám přiblížím, o co jde. Zatímco ostatní vikingové spoléhají hlavně na sílu a helmu s rohy, Vike používá i to pod helmou. A jak už to bývá, Vike je tahá z každého průšvihu, do kterého se dostanou. Když jsem ji četla poprvé, byla jsem vážně při každém odhalování plánů překvapená, protože tohle by mě vážně nenapadlo.

Oba díly jsou rozděleny do několika částí, mně se osobně úplně nejvíce líbí poslední část druhého dílu-Viking Vike a Divousové. Kmen Divousů vymyslí čtyři plány, jak se dostat do města: podkopat se, přejít hradby na chůdách, beranidlo a trojského koně. Všechno jim to Vike důmyslně překazí.

  • Bohoušek a spol. - Vojtěch Steklač
Steklač je sice spíše autor pro chlapce, ale knížky o Boříkovi a jeho kamarádech se líbily i mně. Kromě Bohouška jsem četla ještě Čendu a Boříka, ale dvakrát se mi nelíbily, zatímco u téhle knížky jsem se vážně nasmála. Bohoušek je totiž typ chlapce, který má samé jedničky, ve škole se hlásá a nosí brýle. Když ale ať úmyslně nebo neúmyslně prožije několik dobrodružství s partou obyčejných kluků, je o zábavu postaráno.

Jak nad tím teď přemýšlím, vlastně se to hrozně podobá příběhům o Mikuláši, tam se Bohoušek jmenoval tuším Celestýn, jinak byl úplně stejný. Dokonce i chlapec, který stále jí, se objeví v obou knížkách. 


10. května 2013

KŠ: 10 knížek mého dětství aneb zavzpomínejte si se mnou 1. část

Tak a máme tu první část prvního dílu Knižní školky. Úvodní příspěvek si můžete přečíst zde.

  • Princezna a skřítci - George MacDonald
Když se mě zeptáte, jakou knížku jsem měla jako malá nejraději, zaručeně vyhrknu Princezna a skřítci. Příběh o princezně Ireně, hornickém chlapci Curdim a zlých skřítcích mi nejprve četli rodiče a několikrát jsem ho přečetla sama. Už ani nevím, co se mi na tom tak líbilo.

Podstatnou roli zde hraje kouzelná niť s prstýnkem, díky, které všichni najdou cestu domů a cestou ještě stihnout zachránit celé království. To se mi jako šestileté hrozně líbilo, takže jsme doma měli snad týden natažené provázky, kterých jsem se držela, když jsem chtěla někam dojít, abych se náhodou neztratila. 
  • Povídání o pejskovi a kočičce - Josef Čapek
Sice nemůžu říct, že bych si ji úplně oblíbila, ale jako první knížka, kterou jsem přelouskala, tu nesmí chybět. Abych se přiznala, kromě vaření dortu, si příběh už moc nepamatuji, ale předpokládám, že takovou klasiku asi příliš představovat nemusím.

Vzpomínám si, že právě na Povídání byl krásně vědět můj pokrok ve čtení. Na začátku první třídy jsem měla  radost, že jsem přečetla tři řádky a přitom jsem měla před sebou abecedu, neboť se mi ze začátku pletlo malé "d" a "b". Postupně se to zvyšovalo na tři stránky, pak na tři kapitoly a teď mi, pokud mám čas, nedělá problém zvládnout tři slabší knížky.


  • Dora - Helena Šmahelová
Čtyři příběhy o Doře patří k dalším mým oblíbeným knížkám. Jmenují se Dora a medvěd, Kdy přijde Dora, Dobrá mysl a Dora na cestách. Nejraději jsem měla Dobrou mysl a Kdy přijde Dora. Odehrávají se vlastně ve stejnou dobu, zatímco Dora odjede se svým tatínkem-restaurátorem na zámek Dobrá mysl, Dořin medvěd stráví tu dobu v opravovně hraček. Vážně jsem milovala hádky panenek, která má lepší maminku.

Říká se, že spousta čtenářů vyrostla na Harry Potterovi , což mě bohužel minulo, protože jsem trochu mladší. Já jsem vyrůstala víceméně právě na Doře. Zatímco v prvním dílu ještě chodí do školky, v posledním je jí tuším 14. 


  • Martinka - Gilbert Delahaye a Marcel Marlier
Spoustu, opravdu spoustu krásně ilustrovaných příběhů. Jmenuji jich pár pro příklad: Martinka cestuje vlakem, Martinka malou baletkou, Martinka a čtyři roční období nebo Martinka v zoo. Zkrátka všechno na co si jen vzpomenete.

Byly to první knížky, které jsem si začala půjčovat v knihovně, což byla asi 3. třída. První moje kroky vždycky vedly k regálu, kde je měly. Nabrala jsem další dvě nebo tři knížky v místě, kde jsem naposledy skončila a pak jsem teprve šla vybírat dál.


  • Kluci, holky a Stodůlky - Eva Bernardinová
Mám doma jedničku i dvojku a obě jsem měla moc ráda. Anička a Honza Voříškovi prožívající spolu se svými kamarády různé příhody ve vesnici jménem Stodůlky. Prostě moje klasika. Navíc, díky tomu, že také bydlím v menší vesničce, mi byly hrdinové vážně blízcí. 

Když jsem byla malá, měli jsme s pár kamarády takový klub. Červenky jsme si říkali. Ale nemyslete si, brali jsme to děsně vážně. Scházeli jsme se v klubovně (půda jedné kamarádky, odkud nás pak vyhodil její děda), psali jsme kroniku, měli jsme písničku (Nebe na zemi), heslo, znak a dokonce jsme někde sehnali stejné červené sukně, ale už si nepamatuji, co měl náš jediný kluk. Abych se dostala k pointě, říkala jsem si, že až budu velká, napíšu o nás podobnou knížku.









3. května 2013

Knižní školka

Hráli jste jako malé (nebo, že by i malí?) s míčem školku? Pro ty, kdo ne, vysvětlím. Potřebujete míč a zeď. Základ je hodit míč na zeď, aby se odrazil a pak ho zase chytit. Nejprve oběma rukama, pak pravou, levou, později musíte mezi hozením a chycením tlesknout, otočit se, udělat stojku ... Nejjednodušší se dělá desetkrát a poté se to postupně snižuje na devět, osm, sedm, atd., ale zároveň se zvyšuje obtížnost. (Pro zajímavost, ví někdo, proč se tomu říká školka?)

A teď co to má společného s tímto článkem. Nebude to ani míč ani házení čímkoliv jiným, ale pouze si vypůjčím snižující se čísla. (Ano, mohla bych to klidně pojmenovat projekt, žebříček, odpočítávání, ale prostě se mi tohle líbí víc.) Náročnost se tedy zvyšovat nebude, nebudu postupně články šifrovat ani nic takového. Nemusíte se bát.

Po naprosto zbytečném úvodu se konečně dostáváme k tématu. V průběhu následujících týdnů se tu objeví deset článků zaměřené na různé oblasti týkající se knížek z mého pohledu. Nebudu určovat den v týdnu, kdy se tu objeví, protože bych to stejně nedodržovala a bude je prokládat klasickými články, protože, kdo by chtěl číst jenom o mně, že? Nicméně bych ráda napsala alespoň jeden článek za týden, ale nic neslibuji.

Jednotlivé body se budou postupně měnit na odkazy, takže by tento článek měl sloužit jako rozcestník. Na všechny se ale dostanete ze stránky nahoře "O mně".

Témata

  • 10 knížek mého dětství aneb zavzpomínejte si se mnou 1.část a 2.část
  • 9 oblíbených autorů aneb moje záruka kvality 1. část a 2. část
  • 8 nejhezčích obálek aneb ne vždy rozhoduje obsah
  • 7 nejdrsnějších knížek aneb zase jednou vážně 1. část a 2. část
  • 6 nejoblíbenějších knížek z historie aneb cesta časem
  • 5 nejzajímavějších sérií aneb to je vážně dobrý nápad
  • 4 nejlepší filmová zpracování aneb film šlape knížce na paty
  • 3 nejhorší filmová zpracování aneb to se moc nepovedlo
  • 2 místa, kde si nejraději čtu aneb pojďte na návštěvu
  • 1 věc, která mě v knížkách fascinuje aneb tak tohle nikdy nepochopím

Pár témat jsem v hlavě už nosila jako samostatný článek, ale spojit je do jedné školky mi přijde jako lepší nápad. 

Jednotlivé položky v tématech už mám vymyšlené, ale psala jsem vážně to, co mě napadlo jako první a jen z vlastní zkušenosti (teda až na obálky), kdybych nad tím dlouho přemýšlela, možná bych přišla i na něco jiného, ale takhle to bude podle mě zajímavější. Mimo jiné jsem zjistila, že i přes zdánlivou nesourodost se tam nějaké knížky nebo autoři vyskytují víckrát.

A oblíbené knížky tam nejsou, protože ty by se do deseti rozhodně nevešli. 

Ještě jsem chtěla říct, že se moc těším, až mi v komentářích napíšete, jak je to s vámi, protože by mě to vážně zajímalo.

PS: Budu se snažit hlavně v prvních bodech, aby články nebyly až tak dlouhé, ovšem napsat o deseti knížkách ne moc dlouhý článek bude asi trochu problém, no uvidíme. A navíc vidíte, jak jsem napsala původně krátký uvítací příspěvek. No nic.