3. srpna 2013

KŠ: 7 nejdrsnějších knih aneb zase jednou vážně 1. část

Dnešní téma knižní školky a hlavně knihy, o kterých dnes budu psát, sice nejsou úplně ideální letní četbou, ale vynechávat tento díl nehodlám a pauze od minulého příspěvku je už tak dost velká. Dneska si tedy povíme něco o knihách, které se pro změnu zabývají trochu vážnějšími tématy. Myslím si, že čas od času neuškodí přečíst si nějakou takovou knihu.

Jestli jste ještě žádný příspěvek z této rubriky nečetli a chcete vědět, o co jde, klikněte sem. Aby článek nebyl moc dlouhý, rozdělila jsem ho klasicky na dva díly, protože jsem ale druhý díl přednastavila, můžu vám prozradit, že se ho dočkáte 9.8.



My děti ze stanice zoo
Příběh dívky jménem Christian F.  závislé na drogách. Nevypráví jen o drogách, ale o všem, s tímto životem spojené. Odvykání. "Kamarádství" mezi narkomany. Získávání peněz prostitucí.


První věc, ze které trochu mrazí, je postupné snižování hodnot a příjmání dalšího stupně života narkonama. Beru prášky, ale nikdy bych si nevzala heroin. Heroin sice šňupu, ale nikdy bych si ho nepíchala. Sice si heroin píchám, ale nejsem na něm závislá. Nikdy nebudu schánět peníze prostitucí. Budu si vybírat s kým půjdu ... Něco, co bylo ještě před pár týdny, měsící nemyslitelné, se najednou stává každodenní rutinou.

Druhá strašidelná věc je její věk. Když si pomyslím, že s takovým životem začala ve třinácti, tedy ještě mladší než já... Opravdu si to nedokážu představit. Celou atmosféru už jenom dokresluje jazyk, kterým je celá knížka napsaná. 


Deník Anny Frankové

Deník Anny Frankové je sice napsán v trochu veselejším stylu, nicméně na situaci, ve které je psán, není veselého nic. Opět se jedná o příběh jedné dívky přibližně v mém věku, tentokrát se ale odehrává za druhé světové války a Anna se spolu se svou židovskou rodinou a přáteli ukrývá před nacisty.

Zajímavé je sledovat, jak se střídají obavy z války a každodenní problémy "zadního domu". V jednu chvíli popisuje bombardování a v druhé se rozčiluje, že nemůže psát na svém stole. Díky tomu, že původně deník neměl být vůbec uveřejněn, je neuvěřitelně autentický. Můžete si představit, jaké to bylo, být dva roky v domě, dva roky se stejnými lidmi.

Knížku si určitě přečtete, ve škole se sice o druhé světové válce učíme, ale na rozdíl od biflování dat vám Deník Anny Frankové ukáže trochu jinou stranu války. A možná si z této knížky zapamatujete více, než z učebnice.


1984

O 1984 jsem se zmínila už v jednom díle knižní školky, autor George Orwell, patří mezi devítku mých oblíbených spisovatelů. Teprve tady se ale jedné z mých oblíbených knížek dostane větší prostor. Na rozdíl od předešlých dvou 1984 není pravdivým příběhem, ale chmurné atmosféře mu to neubírá.

Jedná se o příběh jednoho muže, který žije ve světě s totalitní vládou. Samotný příběh je poměrně jednoduchý, ostatním postavám se tam příliš prostoru nedostane, ale o to větší práci si autor dal s popisem absolutistického režimu.

Mám ráda knížky s propracovaným pozadím příběhu, a tady jsem si toho užila dosytosti. Nejstrašnější mi osobně připadá měnění minulosti a to, jak nové informaci lidé rychle uvěří a pravdu zapomenou. Že jsme před pěti minutami válčili s Euroasií? Jak jste na to přišli, nepřítelem byla přece vždy Eustázie. Hrůzu budících praktik je tady ale mnohem víc.

1984 může sloužit jako takové si varování aneb kam až může zajít absolutistická vláda.  A co je nejhorší? Že ne všechny prostředky Strany v 1984 existovaly jenom na papíře.


Panenky z ráje

Panenkám z ráje od Barbary Woodové jsem už jednou věnovala celý článek, takže poslední popis bude kratší. Článek naleznete zde a doporučuji si ho přečíst, protože tady najdete prakticky jen jeho shrnutí. 

Jedná se o příběh především žen jedné islámské rodiny v Egyptě a autorka zde popisuje různé islámské zvyky, které nám sice můžou připadat děsivé, ale ženy z příběhu je berou jako naprostou samozřejmost.

Věřím tomu, že po přečtení této knížky si uděláte o islámu lepší představu než z Pohádek tisíce a jedné noci.




2 komentářů:

Maruška řekl(a)...

Zní to.. né moc vesele. Když si tak zavzpomínám, tak opravdu není moc knížek, které by byly s chmurným dějem. Ani jednu knížku jsem nečetla. Viděla jsem pouze film My děti ze stanice ZOO a musím říct, že to bylo něco. Když film skončil, tak jsem jenom zírala s otevřenou pusou...
Zážitek.

Katie řekl(a)...

To věřím, že ten film musel asi být celkem síla. Když to vidíš, tak je to možná ještě horší než ta knížka.