Velikonoce a střet kultur

Stává se vám, že zjistíte něco úžasného a prostě se o to musíte podělit? Věřte mi, mít v takové chvíli blog je k nezaplacení. Když jsem se ale otevřela blogger, abych zapsala svůj velikonoční objev, vzpomněla jsem si na jednu také velikonoční historku a při psaní na další. Takže jsem si řekla, že bych mohla využít mého nenadálého nadšení pro psaní na blog a článek trochu prodloužit.

Malé info na začátek: Ač mám jinak dodržovaní různých tradic docela ráda, k Velikonocům chovám velmi vlažný vztah. 

Cca 6-9 let

Kamarádka mě přesvědčila, abych s ní šla nosit vybraná vajíčka hrkáčům. Takže jsem jako velká holka pyšně nosila košík s vejci. 

Nevím, jestli to bylo tím, že bylo ten den fakt hnusně (trochu mi to připomíná letošní Velikonoce) nebo tím, že jsem těch pár vajec, které jsem dostala za odměnu, stačila cestou domů rozbít, ale ten rok jsem chodila poprvé a naposledy. 

Na Velikonoční pondělí a pomlázku mám jednu vtipnou vzpomínku. Strávila jsem dopoledne opět s kamarádkou z předchozí historky u nich doma. Využily jsme toho, že všichni kluci musejí projít nejdříve kolem našeho domu a vnutily mojí mamce vysílačku, aby nám hlásila, kdo jde a my se na ně mohly připravit. 

Posledních pár let mám zásadu, že dřív než v deset kvůli nějakým koledníkům opravdu vstávat nebudu. Většinou se tak těm několika málo, kteří k nám zajdou, vyhnu. 

Rok 2014, pár dní před Velikonocemi

Školní zájezd do Anglie. Sedíme s mojí spolubydlící v našem miniaturním pokoji a přemýšlíme, jak máme vyrušit naši hostitelskou rodinu od televize, abychom si mohli konečně mluvily trochu anglicky. 

Nakonec se odhodláme za nimi přijít a po chvíli se nás zeptají, jak slavíme v Česku Velikonoce. Vysvětlujeme, že holky barví vajíčka. V pohodě. Pak se snažíme vysvětlit, co je to pomlázka, nakonec se rozhodnu ji nakreslit. Pomalu se začínají ztrácet. Vyprávíme, jak kluci chodí a mlátí pomocí jí děvčata. Tváří se dost vyděšeně a ptají se proč. Vysvětlujeme, že pak zůstanou dívky krásné a mladé. 

Se svou spolubydlící se shodneme, že takové surovce jako jsou Češi, už tenhle pár nikdy neubytuje.

Stěhuji se do Norska!

Dobře, to asi ne, ale strávit nějaké Velikonoce v Norsku zní jako docela dobrý nápad. 

Jak jsem se totiž dočetla, Norové využívají Velikonoční volno k poslednímu lyžování, ale hlavně k luštění vražd! 

Co si pod tím představit? Kromě toho, že si rodiny vyprávějí detektivní příběhy, vychází v této době spoustu kriminálních knih a detektivní příběhy najdete i v novinách, televizi nebo třeba na krabicích od mléka. (Teď už ten článek nemůžu najít, ale viděla jsem i fotku. Fakt!)

Každému, kdo zná moji vášeň pro detektivky, musí být jasné, že mi přijdou norské Velikonoce daleko, daleko lepší než nějaké pitomé barvení vajíček.

PS: Vím, že jsou články s obrázky lepší, ale jsem momentálně moc líná na to nějaký ilustrační hledat. Takže si prostě važte toho, že alespoň píšu.