KŠ: 9 oblíbených autorů aneb moje záruka kvality - 1.část

V dnešním díle knižní školky vám představím moje nejoblíbenější spisovatele. Článek mám rozepsaný už docela dlouho, ale nějak jsem pořád neměla čas dopsat ho. Tak konečně, alespoň první část. (Což samozřejmě vůbec není kvůli tomu, že bych nestíhala, ale kvůli tomu, aby to nebylo tak dlouhé.) První díl školky je tady.

• J. K. Rowlingová

Jak originální, že? Je to ale určitě první jméno, na které si vzpomenu, takže tu prostě nesmí chybět. Její knihy ale asi představovat nemusím, že? :-)

Spousta lidí prý začalo číst právě díky Harry Potterovi, což se ale mě netýkalo. Já jsem četla vždycky. Vlastně bych se nedivila, kdybych se sápala po knížkách už v porodnici. K mánii se sérií o čarodějnickém učni jsem byla ale ze začátku zcela imunní. Pak jsem viděla film, už ani nevím, co to bylo za díl, a uznala jsem, že úplně kravina to není, ale takový cirkus s tím dělat? Když se mi ale dostala do ruky knížka, pochopila jsem. 

Vážně se mi líbí, jak je celá série bezvadně promyšlená. Zmínka v prvním díle se objeví jako důležitá informace v posledním, všechno na sebe navazuje, vše souvisí. Navíc napsat sedmidílnou sérii, která by zbytečně nenatahovala a taky nenudila, každý nezvládne. Pro mě Spisovatelka s velkým "S" .

Jinak momentálně jsem vážně zvědavá na Prázdné místo a mám dilema jestli koupit, nebo počkat, až ho budou mít v knihovně. Nevím.

• Terry Prachet

Další člověk, který na mém seznamu rozhodně nesmí chybět. Autor Úžasné zeměplochy, nad kterou už jsem se tu rozplývala jednou. Koho by to zajímalo, článek je zde. Pro ty, kterým  se to číst nechce, napíšu ještě jednou, proč jsem si ho tak oblíbila. Je neuvěřitelně vtipný způsobem, který možná není úplně klasický, nicméně já se u jeho knížek směji od začátku do konce. A jeho přirovnání a poznámky pod čarou také nemají chybu. Zjišťuji, že popsat jeho styl, tak abych ho vystihla, mi dělá trochu problém, doporučuji přečíst cokoliv od něj, pochopíte.

Moje poslední knížka od Pracheta ale nebyla ze Zeměplochy, ale pobavila jsem se při ní mnohem víc. Jmenuje se Nefalšovaná kočka aneb kampaň za opravdové kočky. "Kočičí literatury" mám načteno poměrně dost, ale Nefalšovaná kočka si stojí hooodně vysoko nad ostatními. Nechovatelům koček se možná může zdát, že si místy autor trochu vymýšlí. Nevymýšlí. Je mnohem pravdivější než všechny možně encyklopedie a jiné naučné knihy dohromady.

• Jane Austenová

Teď zabruslíme trochu do minulosti. Současné dívčí romány jsem nikdy moc nehltala, ale Jane Austenová? To je jiná. Na rozdíl od normálních románků to má dokonce i nějaký ten děj, propracované postavy(pokud jste četli nějaké moje recenze, víte, že si toho dost všímám) a navíc, když jsou knížky někoho čteny 200 let, tak asi nebudou úplně špatné.

Samozřejmě, naprostá klasika je Pýcha a předsudek, ale já mám osobně slabost pro Emmu, o které jsem psala v jednom z mých prvních příspěvků. Budu se opakovat, ale Emma je pro mě jedna z nejlepších postav, se kterými jsem se mohla potkat.

• Meg Cabotová

Jak jsem psala dívčí romány příliš nemusím, ale u Meg klidně udělám výjimku. K jejím nejznámějším knížkám patří Princezniny deníky, já jsem si ale zatím asi nejvíce oblíbila sérii Meditátor. I když Hrdinku snadno a rychle taky není špatné, ale takhle bych mohla vyjmenovat snad všechno, co jsem od ní četla.

Kvalita jejích knížek je podstatně vyšší než taková ta klasická červená knihovna a navíc několikanásobně vtipnější. Sice je pravda, že hlavní hrdinky jednotlivých knížek jsou si sice hodně podobné a většinou i námět se příliš neliší, ovšem její styl psaní si vždy hrozně užívám. Hluboký smysl v jejích knížkách asi nenajdete, ale pokud hledám nějakou oddechovku, vím, že tady zklamání nezažiji. Vtipné, rychle to uteče. Co víc si přát?

• George Orwell

Četla jsem od něho sice jen Farmu zvířat a 1984, ale věřím, že se seznam bude brzy rozšiřovat. A jestliže jsem po předchozí autorce sáhnu, když si chci odpočnout, tak Orwell je naproti tomu značně depresivní a přemýšlení nad obsahem se tady nevyhnete.

Jak jsem se k němu dostala? Farmu zvířat jsme měli jako povinnou četbu a když jsem se doma koukala, jestli ji máme, našla jsem jenom 1984. Na otázku, jaké to je, mi mamka odpověděla, že neví, jestli se mi to bude líbit, možná spíš až budu starší. Co myslíte? Samozřejmě jsem ji hned večer začala číst. Nejen, že se mi líbila. Na konci jsem usoudila, že se jedná o jednu z nejlepších knih, co znám.

Farma zvířat i 1984 mají vlastně podobné témat. Diktatura, totalita. Pokud bych je ale měla srovnat, tak bych řekla, že Farma je dětské vydání 1984. Není to tak děsivé, jsou tam zvířátka... To už je skoro jako pohádka na dobrou noc.

Ještě o jedné věci jsem chtěla napsat. Ač téma jednoduché není, obě dvě knížky se čtou poměrně snadno, nic složitého, což u knih takového typu není zrovna obvyklé. Rozhodně velké plus.