11. března 2014

Šedesátá léta Martina Vopěnky


Nebarevné vzpomínky

Autor: Martin Vopěnka
Nakladatelství: Práh
Rok vydání: 2013

Mé trochu neúmyslné zvýšené čtení českých autorů pokračuje a dalším na řadě je Martin Vopěnka a jeho Nebarevné vzpomínky. K těm oblíbeným se ale bohužel nezařadil.


Autor píše, jak praví podnadpis, o rodině, dětství a hlavně šedesátých letech. Nemohu si odpustit srovnání s jinou knihu, na kterou jsou nedávno dělala recenzi a která mi Nebarevné vzpomínky velmi připomíná. Jakou? Samozřejmě Po strništi bos od Zdeňka Svěráka.


Čekala jsem charakteristiku šedesátých let, což jsem v podstatě dostala ale mnohem osobnější, než by se mi líbilo. (Na rozdíl od Válečka z Hledání Aljašky mi přijdou mnohem zajímavější díla spisovatelů než jejich životopisy). Částečně to bylo také způsobeno tím, že jsem autora předtím neznala a číst podrobnosti z jeho dětství mě zase až tak nebavilo.


Části, které se naopak dobou zabývají, mi bohužel přišly napsány pro někoho, kdo sám šedesátá léta zažil. Malé připomenutí, s tím, že na podrobnosti si všichni vzpomenou sami.


Nečekejte nějaký souvislý text, najdete zde pouze jednotlivé vzpomínky a místy i názory, naskládané vedle sebe s minimální návazností. Chápu, že šlo o záměr, zachytit vzpomínky na papír, hrát si s asociacemi ... Pro mě to ale bylo až moc neuspořádané. Ani u výše zmiňovaného Strniště se nejedná o klasický příběh, ale i tak najdeme ve vzpomínkách na dětství alespoň nějakou dějovou linku. Tady ale nebylo nic, co by mě nutilo číst dál. Přiznám se, kdyby šlo o delší knížku, asi bych měla s dočtením problém.

Tentokrát budu věnovat větší pozornost grafické stránce. Na první pohled se mi obálka vůbec nelíbila, nakonec ale musím uznat, že se k knize docela hodí. Nicméně spíše nevýraznou obálku přebije originální čtvercový formát. Stejně tak musím pochválit obrázky. Na fotce to není úplně vidět, ale jsou vytečkované a vypadají opravdu zajímavě.

Nebarevné vzpomínky jsou připomenutím šedesátých let pro ty, kteří je zažili. Mladším ji spíše nedoporučuji, příběh postrádající téměř jakýkoliv děj pro ně nejspíše nebude dostatečně atraktivní.


Hodnotím střední pětkou, osobně se mi to moc nelíbilo, objektivně ale musím říct, že to není až tak špatná kniha.



Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji knihkupectví Knihcentrum.cz.

Knihu si můžete zakoupit zde.

6 komentářů:

Lubomir Pech řekl(a)...

Něco úžasného :3 Luxusní článek žádný jiný jsem nikdy nepřečetl :3 <3

Katie řekl(a)...

To jsi dobrý, když to poznáš bez přečtení.:-)

Lubomir Pech řekl(a)...

Už podle nadpisu ;) <3

Jana CM řekl(a)...

Četla jsem od něj pár knih, připadalo mi, že se snaží psát novátorsky a nevadilo mi to, tuhle ale neznám a trochu jsi mě odradila, šedesátky fakt nepamatuju :-)

Katie řekl(a)...

Ale tak je možné, že mi styl psaní jenom nesedl. Těžko říct, já nemám s čím srovnávat.:-)

Maruška řekl(a)...

No, šedesátky jsem nezažila, a i kdyby, zřejmě bych po knížce nesáhla. :)