Skvělá reklama nebo nový bestseller?

Kostičas, první díl stejnojmenné série, je v poslední době jednou z nejprobíranějších a nejlépe hodnocených knížek. Označení druhá Rowlingová se autorka brání, je ale Kostičas natolik dobrý, aby z ní udělal první Samantu Shannonovou?

Paige oficiálně pracuje jako servírka v kyslíkovém baru, ve skutečnosti je součástí jednoho z mnoha gangů ve Scionském Londýně. Postupně nám odkrývá svět, kde jasnovidci tvoří zločinecké podsvětí a duchové se vydražují v aukcích. Příběh se odehrává v budoucnosti, ale autorka změnila svět až od doby Edvarda nebo lépe řečeno, vytvořila si úplně nový.

Jednoho dne Paige pomocí svých schopností krajinochodce zabije strážníka a je odvezena do Oxfordu, který by už dávno neměl existovat. Existence Oxfordu se ale brzy ukážu jako to nejmenší překvapení. Paige se musí smířit s tím, že Scion, který je v Londýně všemocný, ve skutečnosti tvoří pouze loutku staré rasy Rafájců.

Autorka svůj svět promyslela do nejmenších detailů, což je jedno z největších plus Kostičasu. Po přečtení všech možných recenzích jsem se děsila složitosti. Že mi bude trvat celou knihu než se v pojmech zorientuji. Zbytečně. Neříkám, že tam pojmů bylo málo a určitě by se daly vysvětlit i lépe. Zapamatovat si každý druh vidoucího nutné nebylo a Rafájce, Emejce, amaurotiky ani harláky jsem si nepletla. 

Bohužel se ale musím přidat k hromadné stížnosti na slovníček. S milionem nových pojmů je slovníček skvělý nápad. Ale proč jsem tam našla slova jako "tágo" nebo "bloncka"? Neměly by tam být spíš vypsáné druhy vidoucích?

Slangová slova spolu se všemi názvy tvoří velmi bohatou slovní zásobu. Na tomto místě, bych ráda pochválila překladatelku, protože Kostičas určitě není jednoduchá kniha na překlad, ale přesto působí zcela přirozeně. Přeložené nespisovné výrazy často znějí velmi podivně, tady jsem ten pocit neměla. Líbil se mi i rozdílný jazyk postav a (po zorientování se v novém světě) skvělá čtivost.

Postavy jsou ovšem skvěle napsané nejen z hlediska jazyka. Kdyby se jednalo o samostatnou knihu, vadilo by mi, že jich je zbytečně moc a spousta z nich se v knize jen mihla. Takhle doufám, že jim v dalších dílech věnuje autorka více prostoru. Velmi zvědavá jsem například na Jaxona.

Hlavní hrdinka mě sice občas vytočila, ovšem na ich-formu se množství takových scén drželo v poměrně rozumných mezích. O Paige se dozvíme spoustu díky jejím vzpomínkám z minulosti. Vychytat jejich množství tak, aby děj šel dopředu, ale zároveň jsme se toho dozvěděli co nejvíce, není jednoduché, ale Samantě Shannové se to povedlo na jedničku.

Jediné, co se mi opravdu nelíbilo, byl vztah Paige a Strážce. Hlavní hrdinka hrozně nesnáší svého "učitele", ale nakonec mu podlehne. Nepřipomíná vám to například Divergenci? Vampýrskou akademii? Přirovnání k Rowlinové, Tolkienovi nebo Orwellovi je určitě dobrá reklama, ale u Richelle Mead si tím nejsem tak jistá. 

K YA romantika patří, proč se v jinak skvělé knížce vyskytuje v tak klišoidní podobě? Proč autorka, která by svojí fantazii mohla prodávat, nevytvořila něco originálního? Ale protože jsem optimista, doufám, že se jejich vztah vyvine. Třeba by se mohlo ukázat, že ji Strážce jenom využíval. (Už jsem vám říkala, že mám slabost pro záporné postavy?)

Kostičas ukázal zajímavý vstupní vchod do nové série, ale jestli bude dům vypadat vevnitř stejně dobře jako navenek, se ukáže až s dalším dílem. Máte-li však rádi nové světy, knihu si rozhodně nenechte ujít.

Kostičas
Autorka: Samanta Shannonová
Překladatelka: Lenka Kapsová
Nakladatelství: Host
Rok vydání: 2014

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Host.