- Princezna a skřítci - George MacDonald
Když se mě zeptáte, jakou knížku jsem měla jako malá nejraději, zaručeně vyhrknu Princezna a skřítci. Příběh o princezně Ireně, hornickém chlapci Curdim a zlých skřítcích mi nejprve četli rodiče a několikrát jsem ho přečetla sama. Už ani nevím, co se mi na tom tak líbilo.
Podstatnou roli zde hraje kouzelná niť s prstýnkem, díky, které všichni najdou cestu domů a cestou ještě stihnout zachránit celé království. To se mi jako šestileté hrozně líbilo, takže jsme doma měli snad týden natažené provázky, kterých jsem se držela, když jsem chtěla někam dojít, abych se náhodou neztratila. - Povídání o pejskovi a kočičce - Josef Čapek
Sice nemůžu říct, že bych si ji úplně oblíbila, ale jako první knížka, kterou jsem přelouskala, tu nesmí chybět. Abych se přiznala, kromě vaření dortu, si příběh už moc nepamatuji, ale předpokládám, že takovou klasiku asi příliš představovat nemusím.
Vzpomínám si, že právě na Povídání byl krásně vědět můj pokrok ve čtení. Na začátku první třídy jsem měla radost, že jsem přečetla tři řádky a přitom jsem měla před sebou abecedu, neboť se mi ze začátku pletlo malé "d" a "b". Postupně se to zvyšovalo na tři stránky, pak na tři kapitoly a teď mi, pokud mám čas, nedělá problém zvládnout tři slabší knížky.
- Dora - Helena Šmahelová
Čtyři příběhy o Doře patří k dalším mým oblíbeným knížkám. Jmenují se Dora a medvěd, Kdy přijde Dora, Dobrá mysl a Dora na cestách. Nejraději jsem měla Dobrou mysl a Kdy přijde Dora. Odehrávají se vlastně ve stejnou dobu, zatímco Dora odjede se svým tatínkem-restaurátorem na zámek Dobrá mysl, Dořin medvěd stráví tu dobu v opravovně hraček. Vážně jsem milovala hádky panenek, která má lepší maminku.
Říká se, že spousta čtenářů vyrostla na Harry Potterovi , což mě bohužel minulo, protože jsem trochu mladší. Já jsem vyrůstala víceméně právě na Doře. Zatímco v prvním dílu ještě chodí do školky, v posledním je jí tuším 14.
- Martinka - Gilbert Delahaye a Marcel Marlier
Spoustu, opravdu spoustu krásně ilustrovaných příběhů. Jmenuji jich pár pro příklad: Martinka cestuje vlakem, Martinka malou baletkou, Martinka a čtyři roční období nebo Martinka v zoo. Zkrátka všechno na co si jen vzpomenete.
Byly to první knížky, které jsem si začala půjčovat v knihovně, což byla asi 3. třída. První moje kroky vždycky vedly k regálu, kde je měly. Nabrala jsem další dvě nebo tři knížky v místě, kde jsem naposledy skončila a pak jsem teprve šla vybírat dál.
- Kluci, holky a Stodůlky - Eva Bernardinová
Mám doma jedničku i dvojku a obě jsem měla moc ráda. Anička a Honza Voříškovi prožívající spolu se svými kamarády různé příhody ve vesnici jménem Stodůlky. Prostě moje klasika. Navíc, díky tomu, že také bydlím v menší vesničce, mi byly hrdinové vážně blízcí.
Když jsem byla malá, měli jsme s pár kamarády takový klub. Červenky jsme si říkali. Ale nemyslete si, brali jsme to děsně vážně. Scházeli jsme se v klubovně (půda jedné kamarádky, odkud nás pak vyhodil její děda), psali jsme kroniku, měli jsme písničku (Nebe na zemi), heslo, znak a dokonce jsme někde sehnali stejné červené sukně, ale už si nepamatuji, co měl náš jediný kluk. Abych se dostala k pointě, říkala jsem si, že až budu velká, napíšu o nás podobnou knížku.
1 komentářů:
To je super! :) Já jako malá vůbec nečetla. No vážně. Jediná knížka, kterou jsem přelouskla, byla hodně obrázková a ještě k tomu v němčině. Žádný pejsek ani kočička, nic podobného. Mně předčítala jenom mamka a to bylo zřídkakdy. No, nevím.:) Prostě na to nějak nebyl čas:)
Koukám, že jsi vášnivá čtenářka hold od dětství:)
Okomentovat