Saturnin

Zdeněk Jirotka v tomto příběhu vykreslil příběh vypravěče a jeho sluhy Saturnina. Ten je sice na první pohled uhlazený, slušný, zkrátka dokonalý sluha.

Ale jaký je Saturnin doopravdy?
Doktor Vlach, přítel vypravěče, si rozdělil lidi podle toho, jak se zachovají v poloprázdné kavárně s mísou koblih. 1.skupina-Na mísu bude jen bezmyšlenkovitě koukat, podle doktora sem patří třeba vypravěč. 2.skupina-Sem zařadil doktor sebe. Tato skupina se baví představou, co by se stalo, kdyby někdo začal ostatní náštěvníky koblihama bombardovat. "Dokud mi osud nepřivedl do cesty Saturnin, nikdy bych nevěřil, že existuje i třetí druh lidí, jákési bílé vrány," říká vypravěč," lidé, které představa koblih létajcí vzduchem, zaujme natolik, že vstane a uskuteční ji."

Tím ovšem Saturninův zvláštní humor nekončí, protože si dovede poradit opravdu v každé situaci. Tetu Kateřina s jejím synem Miloušem, vyžene z lodi, na kterou svého pána nastěhoval, radou aby si na noc nasadili škrabošky jako ochranu před krysami. Rovněž na chatě vypravěčova dědečka, kterou s nimi sdílí také doktor Vlach, teta Kateřina s Milouše a krásná Barbora, dojde ke spoustě nevysvětlitelných situacích, o kterých ale samozřejmě Saturnin nemá potuchy. Od výpadku proudu, přes Miloušovo zamčení, až po dědečkovo zbláznění. Neboť ale vypravěč, díky tomu, dostane příležitost sblížit se se slečnou Barborou, nemá žádný důvod ho podezírat.

Nemám prostě nic, co bych mohla této knížce vytknout. Skvělý příběh. Úžasné postavy. Kromě humorného Saturnina, nenápadného vypravěče, vtipného doktora Vlacha, vypočítavé tety Kateřina a rozmazleného Milouše se mi hrozně líbí také postava dědečka, který si skvěle rozumí právě se Saturninem a na konci s ním dokonce založí kancelář pro napravování nepravostí v románech. Vlastně jedno mínus by se našlo. Nedá se moc číst třeba ve vlaku, protože se neudržíte občasnému uchichnutí nad nápady Saturnina. Ale pokud vám nevadí, že se kvůli tomu lidé dost divně dívají, je vše v pořádku. :-)