Modrá jako safír

Základní informace 

• Autorka: Kerstin Gier
• Překladatelka: Tereza Pecková
• Žánr: dívčí román-cestování časem
• Rok vydání: 2012
• Nakladatelství: CooBoo
• Série: Drahokamy#2
• Anotace: Být čerstvě zamilovaná v minulosti vážně není dobrý nápad. To si přinejmenším myslí šestnáctiletá Gwendolyn, novopečená cestovatelka časem. Koneckonců mají oba s Gideonem docela jiné starosti. Například jak zachránit svět. Nebo se naučit tančit menuet (A ani jedno není vůbec snadné!). Gwen má sice po svém boku několik dobrých rádců, ale když se Gideon začne chovat tajuplně, je jí jasné, že musí své hormony co nejdříve dostat pod kontrolu. Jinak z toho, že láska nezná čas, nezbude vůbec nic!

Postavy

• Gwendolyn S hlavní hrdinkou se sice možná v pár věcech neshodnu, ale to jí neupírá, že je opravdu skvěle napsaná. Vcelku sympatická, ale není to žádná hloupoučká husička, jakou známe z běžných dívčích románů. A při jejích poznámkách jsem se vždycky zasmála.
• Gideon Tajemný Gideon. Co dodat? Opravdu nevím, co si o něm myslet. Někdy bych ho nejradši přerazila, ale v příští chvíli Gwen docela závidím, že s ním může být. Jsem zvědavá, jak se vyvine v posledním díle.
• Xemerius Vím, že se nad ním rozplývali snad úplně všichni, ale tady prostě originální nebudu, protože je naprosto úžasný. Vážně miluji jeho hlášky. Obzvlášť "dívka z kupy sena" nemá konkurenci.

Autorka se ale nezaměřila jen na hlavní postavy, ale stejně skvěle napsala i ostatní. Charlotte, madam Rossino, Gwenina kamarádka Leslie. Opravdu to nejsou jen jména.

Styl autorky

Autorka píše neuvěřitelně lehce, takže vám knížka uteče jako nic, i když se tam příliš akce nevyskytuje. Což se ale dalo čekat, protože v romantických knížkách o nějakou akci moc nejde.

Díky Xemeriusovi je Modrá jako safír mnohem vtipnější než předchozí díl, dohadování jeho a Gwen zkrátka nemá chybu.

Na začátku každé kapitoly najdeme určitě zpestření, které někdy s dějem souvisí někdy zase ne. Ať už jsou to záznamy Strážců nebo nějaký citát.

Hodnocení

Rudá jako Rubín jsem četla už před pár měsíci a neuvěřitelně se mi líbila. Až teď se mi ale podařilo půjčit si v knihovně pokračování.

Jedním z hlavních důvodů, proč je série tak populární je bezesporu velice originální námět, který je opravdu precizně zpracovaný. Žádné skočím do stroje, nastavím si dobu a za chvíli si můžu potřást rukou se Shakespearem. Jak mohl autorku napadnout časocetující gen je mi opravdu záhadou.

Navíc určitě nejsem sama, kdo by nějaký ten gen taky rád měl. Mně by ale možná stačil i taková madam Rossino. Obléci se do šatů z 18., 19. století? Můj tajný sen.

Knížka začíná v ten samý moment, kdy skončila Rudá jako rubín. Pokud čtete oba dva díly hned za sebou, tak vás tohle vůbec nemusí zajímat, ale jinak není úplně marné přečíst si nejdřív poslední kapitolu prvního dílu a pak se teprve vrhnout do Modré.

Psala jsem o začátku, takže se nemůžu vyhnout ani konci. No, moje první reakce byla: "Okamžitě potřebuji třetí díl!" A šifra na konci? Úžasný nápad. Nicméně je pravda, že tak otevřený konec u nějaké knížky v sérii jsem už dlouho nečetla. Po tomhle si Zelená jako smaragd prostě musíte přečíst, i kdyby se vám série jinak nelíbila.

V recenzi se zaměřuji vždy ještě na obálky, ale u knížky, která se vyskytla ve knižní školce jako jedna z osmi nejhezčích obálek, to snad není nutné. Siluety Gwen a Gideona na krásně barevném podkladu a ozdobné orámování mě jen dovádí k litování, že mi tato série nezdobí moji knihovnu.

Pokud si to shrneme. Originální nápad, ze kterého je vytěžené maximum a stejně tak dobře je podaný. Propracované a vtipné postavy. Kouzelné obálky. Marně přemýšlím, co bych knížce mohla vytknout, ale opravdu mě nic nenapadá. Nezbývá mi tedy nic jiného, než dát Modré jako safír zaslouženou desítku.

Charakteristika nakonec

Ukázka toho, že jde napsat skvělý a originální dívčí román.