Máme prvního března a já jsem stále ještě nenapsala shrnutí za únor. Ne že by to bylo nějaké velké překvapení (je mi jasné, že dřív než dneska byste ho stejně nečekali). Ale je tady!
1. března 2014
24. února 2014
Na co se (ne)dívat a spousta barev
Říkáte si, co to ta Katie zase vymyslela za nadpis, když vám chce očividně jen ukázat nějaké další oblečením? Tentokrát jsem se totiž při vytváření koláží inspirovala jednou televizní soutěží. Zamotala jsem vám hlavu ještě víc? Výborně, tak čtěte dál a dozvíte se, že vše dává dokonalý smysl.
Nedávno jsem v souvislosti s jednou módní blogerkou objevila slovenskou soutěž Nákupné maniačky. Ve zkratce, každý týden si musí pět slečen koupit za 500 € outfit na dané téma a zatímco jedna nakupuje, ostatní si prohlížejí její skříň a poté její výsledný model obodují. 20. února 2014
O druhé světové válce ze strniště
Autor: Zdeněk Svěrák
Ilustrátor: Jaroslav Weigel
Nakladatelství: Fragment
Rok vydání: 2013
Další český autor, tentokrát, na rozdíl od Kateřiny Petrrusové, známý nejen v blogovém světě. Byla jsem na knížku docela zvědavá, protože jsem našla jak reakce naprosto nadšené, tak vyloženě odsuzující.
Není to kronika mého dětství ani naší rodiny, chtěl jsem, aby to byla krásná literatura. Autoři takové literatury nejen vzpomínají na to, co viděli a slyšeli, ale také si vymýšlejí a fantazírují, aby jejich příběh stál za řeč. V knížce vyprávím o tom, jak byl malý kluk přesazen z města na venkov a co to udělalo s jeho duší. Jsem to já a nejsem to já. Je to mozaika, v níž jsou některé kamínky pravé a jiné přidané. Ale vy byste neměli poznat, který je který.
17. února 2014
Jak poznat typický knižní blog ve 20 bodech
Od té doby, kdy jsem se začala pohybovat v prostředí knižních blogů, uplynul nějaký ten měsíc a tak jsem si dovolila napsat článek o tom, jak vypadá naprostá většina knižních blogů. Bohužel díky tomu je většina blogů naprosto zaměnitelných. Článek neberte jako kritiku neoriginálnosti (o tom zase někdy jindy), ale spíš jako pobavení. Osobně mi přijde vtipné, když je popis blogerky na deseti blogech kromě jména prakticky totožný, i když zrovna za to samozřejmě žádná nemůže.
11. února 2014
Mafiáni po česku
Nakladatelství: Fragment
Rok vydání: 2013
Většina autorů mých přečtených knížek tvoří zahraniční autoři. Na české narazím většinou díky povinné četbě. Současní domácí autoři, jejichž knihy mě okouzlily, by se daly spočítat na prstech jedné ruky. Kateřina Petrusová k nim ale bezesporu patří.
5. února 2014
V hlavní roli... černý kabát
Zvířecích outfitů jsem už vytvořila spoustu a nehodlám s nimi skončit, ale dnes vám přestavím první článek z trochu jiné série. Možná bude taky poslední, pokud ovšem ne, ráda bych vám vysvětlila, v čem budou tyto módní články spočívat.
Vždy si vyberu jeden kousek oblečení a k němu vytvořím nějaké koláže. Neberte to jako nějaké rady a tipy. Nejsem žádná módní poradkyně a nemám v plánu si na ni hrát. Chtěla bych to pojmout (stejně jako ostatní moje články s Polyvore kolážemi) jako malou inspiraci, jak je možné konkrétní kus oblečení nosit. A hlavně ukázka, jak se oblékám já.
Jak jste mohli poznat z nadpisu, dneska jsem se inspirovala ročním obdobím a pro článek jsem si vybrala úplně obyčejný černý kabát.
3. února 2014
Lednové tlachání
Tak tu máme zase konec měsíce, což znamená další tlachání. (Pro detailisty, vím, že je 3. 2., ale konec ledna, začátek února, pár dní rozdíl, koho to zajímá.)
27. ledna 2014
Chcete si navrhnout vlastní boty?
Dneska si pro změnu nedáme knížky, ale ukážu vám jednu stránku pro milovníky bot. Shoes of prey je australská značka, která umožňuje navrhnout si vlastní boty pomocí 3D designeru. Zní to skvěle, že? Méně skvělé (jak by se dalo očekávat) jsou ale ceny, za které si vlastní boty můžete pořídit.
Nicméně vytvářet si vlastní návrhy bot a dokonce je pak ukládat můžete i bez nutnosti nákupu, což je přesně důvod, proč vám chci stránku ukázat.
20. ledna 2014
10. ledna 2014
V šedých tónech
Autorka: Ruta Sepetysová
Překladatel: Petr Eliáš
Nakladatelství: CooBoo
Rok vydání: 2013
Anotace: Píše se rok 1941. Lině je patnáct let a těší se, že po prázdninách půjde na uměleckou školu. Ale jednoho večera k nim domů vrazí sovětská tajná policie a společně s její matkou a malým bráškou ji odvlečou pryč. Čeká je deportace do pracovních táborů na Sibiři.
Lina se musí naučit bojovat o život, přijímat obtížná rozhodnutí, spolknout ponižování a bití a hlavně nenechat se zlomit, udržet si vlastní lidství. A to se jí daří díky své rodině a také lásce k výtvarnému umění. I přes ohromné riziko si kreslí a zapisuje, co všechno ona a ostatní lidé okolo ní zažívají. Nejdříve kreslí, protože doufá, že se díky obrázkům a vzkazům podaří jejímu otci je najít a zachránit. Později proto, aby uchovala paměť národa a vzdala tak poctu tisícům nevinných lidí, kteří byli odsouzeni k smrti, ať už okamžité při popravách, nebo pomalejší v pracovních táborech.
Na knihu, kterou jsem našla pod stromečkem jsem se moc těšila. Podle anotace, reakcí na blozích i hodnocení na goodreads jsem čekala něco neobvyklého. V šedých tónech ale daleko předčilo mé očekávání a naprosto mi vyrazilo dech.

