31. října 2014

Šaty dělaj člověka. Člověk dělá šaty?

Pár slov na začátek. Ano, už jsou to skoro dva měsíce, co jsem napsala poslední článek. A ne, nemám proto žádný rozumný důvod, prostě se mi nechtělo psát. Ten, kdo se s tím smířil, si může přečíst dnešní úvahový článek.




Nemám ráda slovo móda. Všichni si představí módní časopis, ve kterém se dočtete, co bude letos zaručeně trendy, bez čeho nemůžete ani vyjít na ulici a na co můžete zapomenout. Nafintěné slečinky, které zajímá jen sladění bot a laku na nehty. Každý den spolu chodí nakupovat. A samozřejmě toho v hlavě moc nemají. Žijeme s předsudkem – zajímat se více o oblečení = nižší inteligence. Je to ale vždy pravda?

Oblečení umí něco, co většina lidí podceňuje. Umí z nás udělat někoho úplně jiného. Pokud hrajete divadlo, můžete se sebevíc připravovat na roli, ale nejvíce vám stejně vždy pomůže kostým. Prvnímu pohledu a potažmo oblečení snad každý přikládá daleko větší význam, než je ochoten přiznat. Tak proč toho trochu nevyužít?

Nepřevlékám se, chci být sám sebou

Být sám sebou je pěkná věc. Já jsem sama sebou ale pokaždé, ať už jsem oblečená jakkoliv. Jsem sama sebou, když mám sukni a barevné punčocháče. Jsem sama sebou, když mám džíny a tričko. Jsem sama sebou, když si vezmu plesové šaty a lodičky. Jsem sama sebou v lyžařské bundě i v kabátu s baretem. Jsem sama sebou v zablácených a roztrhaných teplácích. Jsem sama sebou v plavkách a širokém klobouku. Dokonce i v mažoretkovém kostýmu, který jsme měly všechny stejný, jsem byla sama sebou.

Já nejsem jen holka, co ráda nosí sukně a veselé barvy. Občas prostě nemám náladu nic vymýšlet a chci se přizpůsobit ostatním. Někdy si chci zahrát na princeznu. Ráda lyžuju, ale ráda nosím elegantní a originální oblečení. Baví mě ježdění na kole a ráda lezu na stromy. Miluju teplo a sluníčko. Když jsem ještě vystupovala, tak jsem byla mažoretka. Všechno jsou to součásti mojí osobnosti a já se v ničem necítím nepříjemně.

Móda jako koníček


Mě móda, i s tím trochu odsuzujícím slovem, baví. Baví mě nakupování. Baví mě lovení pokladů v sekáčích. Baví mě hledání na půdách a v babiččině skříni. Baví mě vymýšlet, jak předělat nenositelnou věc na něco, co vám každý pochválí. Baví mě vymýšlet nové a nové kombinace. Baví mě míchat staré a nové věci.  Baví mě vyjít si v neobvyklém oblečení na ulici. 

Jsem kvůli tomu hloupější? Klesne mi IQ pokaždé, když si obléknu sukni? Já si to nemyslím (nebo jsem si tu sukni oblékla tolikrát, že už to ani neposoudím). Beru módu jako jeden z mnoha mých koníčků. Někdo si koupí počítačovou hru a doma si ji zahraje a někdo nové boty a doma bude vymýšlet, co si k nim obléct. Co je hloupější? Já v tom mám jasno.

3 komentářů:

Maruška Friedlová řekl(a)...

Dámy a pánové. Dovolte mi, abych upřesnila, proč Katie vůbec ten článek napsala. Ano, máte pravdu, ti chytřejší, co hrajou počítačové hry, to já jsem ji přesvědčila! Nikdo jiný. Prostě musím přijet z Německa, aby konečně něco napsala. Řekněte mi, kde to jsme?

Musím říct, že já tě obdivuju. Za tvou odvahu, na sebe oblíknout úplně všechno. (To je v tom nejlepším myšleno!) Neskutečně se mi líbila tvá černá sukně s kytičkama! (Nevím odkud byla, ale byla z Anglie?) A pokaždý ladíš. Vždycky!
P.S. Tímto bych ti chtěla ještě jednou poděkovat za ty náušnice. :))

Jana CM řekl(a)...

Zrovna jsem si dnes říkala, žes už dlouho nepsala a kuk, je tu článek :-)

Adriena Lerielová řekl(a)...

Moc pěkně pojaté téma.Je pravda ,že když se řekne móda napadne mě hned časopis který určuje poslední módní trendy.Ale sama se oblékám podle toho v čem se cítím dobře a je mi jedno co na to říkají ostatní.Dobře se cítím jak v teplákách tak v nějakých krásných šatičkách.