O druhé světové válce ze strniště

Po strništi bos

Autor: Zdeněk Svěrák
Ilustrátor: Jaroslav Weigel
Nakladatelství: Fragment
Rok vydání: 2013

Další český autor, tentokrát, na rozdíl od Kateřiny Petrrusové, známý nejen v blogovém světě. Byla jsem na knížku docela zvědavá, protože jsem našla jak reakce naprosto nadšené, tak vyloženě odsuzující. 

Není to kronika mého dětství ani naší rodiny, chtěl jsem, aby to byla krásná literatura. Autoři takové literatury nejen vzpomínají na to, co viděli a slyšeli, ale také si vymýšlejí a fantazírují, aby jejich příběh stál za řeč. V knížce vyprávím o tom, jak byl malý kluk přesazen z města na venkov a co to udělalo s jeho duší. Jsem to já a nejsem to já. Je to mozaika, v níž jsou některé kamínky pravé a jiné přidané. Ale vy byste neměli poznat, který je který.

Jak se chodí po strništi?

Na první pohled je útlá knížečka jen pouhým vyprávění klukovských rošťáren a života na venkově. Parta kluků, která si ve svém tajném doupěti přísahá věrnost až do smrti. Nebo jen taková drobnost jako je draní peří. 

Malý Eda to nejdřív nemá mezi místními kluky jednoduché. Dítě s města v životě koně zblízka nevidělo a teď je má řídit? A jak má vlastně chodit po strništi bos?

Kluci ovšem kromě draní peří získají zkušenosti, které nejsou zrovna záviděníhodné. Ukrást cukr pro včely, zažít, ze školy udělaný, vojenský lazaret. Obdivuhodný je jejich optimistický postoj, který samozřejmě částečně souvisí s věkem. Starosti, které mají v sedmi, jim mnozí dospělí mohou jen závidět.

"Stačí pár slušných pohřbů a doupě bude," zadoufal Prcek.
 "Ale musí být opravdu slušný, ne pár kytek a jeden umrněný věnec," začal Ota míchat karty.

Kamínky do mozaiky a desetikoruna

Mám ráda krátké kapitoly a tady jsem si přišla na své. Jednotlivé části jsou tak krátké, že se ani snad nedají nazvat kapitolami. Kamínky do mozaiky, jak o knize píše sám autor, je mnohem přesnější označení. Vzpomínka sem, vzpomínka tam a najednou tu je celá knížka.

Nádherný detail je záložka, která je ke knížce přiložena. Před přečtením jsem si říkala, že to souvisí jen s dobou, ve které se knížka odehrává. Když mi ale došlo, že protektorátní desetikoruna má ve skutečnosti mnohem větší význam, byla jsem nadšená.

Co se týče grafického zpracování, potěšily mě milé obrázky Jaroslava Weigela uvnitř knížky, stylově podobné tomu na obálce.

Jednohubka o dětství spíše pro starší čtenáře
Přestože se příběh odehrává v době okupace, nečekejte žádný hluboký a smutný příběh. Knížka se čte krásně a místy jsem se i zasmála.

Myslím si, že Po strništi bos je krásná kniha, těším až si ji přečtu za pár let. Jsem přesvědčená, že ji lépe pochopím a bude se mi líbit daleko víc.

Prozatím hodnotím osmičkou.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Fragment.