Hlavní téma? Jsou dojatí, že budu dospělá? Mají radost, že si udělám řidičák a budu je vozit? Na všechno občas přijde řeč, nejvíce ale (především mamka s babičkou) řeší, co mi k těmto "důležitým" narozeninám dají za dárek. Občas se zeptají na názor i mě.
"Tak co bys chtěla k narozeninám?"
"Seskok padákem."
"Ty jsi se snad zbláznila! V žádném případě."
"Tak nějakou pěknou kabelku."
"A nechtěla bys spíš něco na památku? Kabelka je hrozně konzumní."
"Seskok padákem není konzumní a budu mít památku na celý život."
"Ale kabelka je takový praktický dárek spíš na Vánoce."
"Fajn, tak mi nedávejte k narozeninám nic a já si počkám ten týden do Vánoc na kabelku."
Trochu nechápu, proč se mě ptají, když stejně mají svou představu o zlatém nebo alespoň stříbrném šperku (ideálně prstýnku).
"Už jsem od vás dostala dvoje náušnice, prstýnek a řetízek, už nic dalšího zlatého ani stříbrného nepotřebuju."
"Tak náramek, ten ještě nemáš!"
Aby bylo jasno, nebudu tady psát blbosti typu: "Nic tak přízemního jako dárky nepotřebuji, chci všechny peníze věnovat charitě a odstěhovat se do buddhistického kláštera." Já dárky dostávám ráda, o tom žádná. Ale nerozlišuji mezi tím, jestli je to dárek k narozeninám, Vánocům nebo jen tak. Spíš si řeknu "tyhle náušnice se mi hrozně líbí a ráda je nosím" než "tyhle náušnice jsem dostala, když mi bylo patnáct". A popravdě řečeno, hlavně si to ani nepamatuji.
Nemám potřebu mít na jakékoliv narozeniny speciální vzpomínku a už vůbec ne v podobě šperku. A stokrát radši dostanu dárek, který potřebuju/udělá mi radost než ten, který se hodí k osmnáctinám. Jsem moc praktická ? Málo romantická? Jsem, smiřte se s tím.
0 komentářů:
Okomentovat