30. května 2013

Hunger games - Aréna smrti

Základní informace 

    Největší obrázek výrobku HUNGER GAMES – Aréna smrti
  • Autor: Suzanne Collinsová
  • Žánr: Dystopie
  • Rok vydání: 2010
  • Série:  Hunger games#1
  • Anotace
Vítězství znamená slávu a bohatství.
Prohra znamená jistou smrt. 
Hunger games začínají...

V troskách bývalé Severní Ameriky se rozkládá země Panem s nablýskaným hlavním městem Kapitolem a dvanácti okolními kraji. 
Kapitol jim vládne krutou a tvrdou rukou. Poslušnost si udržuje kláním Hunger games - zvrácenou televizní reality show, ve které každoročně jedna dívka a jeden chlapec z každého kraje nedobrovolně bojují o život.

Šestnáctiletá Katniss chce zachránit svou sestru, která byla vylosována, a nabídne svou účast dobrovolně.
Do hry o přežití se přidávají i lidskost a láska... 

Dokáže přežít v divočině, když se všichni snaží o to, aby nespatřila další úsvit?

Postavy

  • Katniss: Nevím, sice je hrozně sympatická, statečná a ušlechtilá, ale já mám osobně raději méně černobílé postavy. A vzhledem k tomu, že se jedná o hlavní hrdinku, neuškodilo by trochu si s jejím charakterem pohrát. Ale kdo ví, třeba se v dalších dílech  ještě trochu změní.
  • Peeta: Pravý opak Katniss, několikrát jsem v průběhu knížky váhala, za jakou stranu teda hraje. Škoda, že něco z něj nepoužila autorka na Katniss.
  • Haymitch: Snad nejpovedenější postava, někdy jsem se u jeho hlášek docela zasmála. Líbilo se mi, že z opilce a trochu hlupáka se nakonec vyklubal hodně vychytralý člověk.

Styl autorky


Neuvěřitelně čtivé. Přestože se nejedná o zrovna slabou knížku, za den jsem měla přečtené. Nemohla jsem se od toho zkrátka odtrhnout. Zčásti je to tím, že nejen, že je vypravována v první osobě, ale zároveň je většina napsaná v přítomném čase, což text samozřejmě hrozně zrychlí. 

Když ale zpětně nad knížkou přemýšlím, tak bych neřekla, že z hlediska děje by byla až tak napínavá. V první části se neděje prakticky nic, události i jinak plynou poměrně poklidně a celkem často Katniss vzpomíná na události z minulosti. Opravdu obdivuji autorku, že i přesto jsem knížku nemohla odložit.

Rovněž se mi líbilo, že hned na neodhadnete, jak to dopadne. Tušíte, že hlavní hrdinka asi neumře, ale kdo s ní zůstane poslední, koho bude muset zabít? Mě osobně konec celkem překvapil. Nezůstala jsem koukat s otevřenou pusou, ale překvapil.

Hodnocení


O Hunger games jsem toho hodně slyšela, takže jsem samozřejmě nemohla zůstat pozadu a vrhla jsem se taky do čtení. Byla jsem hrozně zvědavá, jestli to za to opravdu stojí. Stojí.

Nápad je jednoznačně úžasný. Z reality show, při které se soutěžící zabíjejí, jde trochu strach, obzvlášť z toho, z jakým ledovým klidem o ní autorka píše. A tím spíš, že současné soutěže se od Hunger games, kromě zabíjení, zase tolik neliší.

Další věc, která mě, co se týče námětu, potěšila, je odkaz na pověst o Minotaurovi. Pro ty, kdo neznají. Atény musely každý rok za trest posílat na Krétu sedm chlapců a sedm dívek do bludiště, v jehož středu na ně čekal Minotaurus-napůl býk, napůl člověk. Řecké báje se mi vždycky hrozně líbily a mám radost, když se někde objeví nějaký motiv z nich. Tahle konkrétní pověst se sice objevuje poměrně často, ale většinou pouze jako bludiště se slavnou Ariedninou nití.  Z toho, že se tady vyskytuje ta méně známá část, jsem byla tedy opravdu mile překvapena.

Obálku musím rovněž hodnotit na jedničku. Jednoduchá, ale přesto odpovídá obsahu. Tady nemám vůbec co vytknout.

Abych pořád jen nechválila, mám tady dvě maličkosti. Nevadilo by mi, že se Hunger games v knize překládají a název zůstává v originále, ale anotace by měla korespondovat  spíše s obsahem, takže "Hunger games začínají...", bych tam nedávala. Druhá maličkost se týká překladu jmen. Většina mi tam nějak nesedí, obzvlášť Hurikán mi přišel velmi zvláštní, ale třeba nad Mlatem jsem taky docela kroutila hlavou. Já bych je nechala v originálním znění. (I když pořád můžu být asi ráda, že tu nebyl prezident Sníh.)

Ještě mě napadá jedna věc, kterou bych chtěla zmínit. Kdybych nevěděla, že se jedná o trilogii, vůbec by mě to při dočtení nenapadlo. Jistě, konec není úplně uzavřený, ale mě by celkem stačil. Trochu váhám, jestli se pouštět do dalších dílů. Sice bych si takhle dobrou knížku klidně dala znova, ale trochu se bojím, že ukončení nebude přesně podle mých představ a zkazím si názor na celou sérii.

Pokud to shrneme. Překrásný nápad, skvěle napsané, úžasná obálka, jediné, z čeho jsem nebyla úplně nadšená, byla postava Katniss a trochu překlad. Dávám tedy zaslouženě číslo devět a s klidným srdcem vám tuto dystopii mohu doporučit.


Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Fragment.

24. května 2013

Chcete si zapálit?

Dneska vám ukážu text, který nebyl původně napsán pro blog, ale jako úkol z chemie. A neměli jsme psát slohovku, ale pouze náš názor na kouření. Všichni měli tři-čtyři věty, já psala a psala, až mi vzniklo tohle. Ale kdo si na blogu pár článků přečetl, ví, že se rozepisuji normálně.

O spoustě věcí se vedou spory, zda je to zdravé, či nikoliv. Někdy se objeví názor, že co jsme si označili cedulkou "Nebrat!", ve skutečnosti až tak špatné není a naopak. Stává se to. Ale ne u kouření. Každé malé dítě ví, že cigarety jsou zlé. Státy se předhánějí v protikuřáckých opatřeních. Kdo se pokusí tvrdit o této závislosti opak, je odsouzen jako špatný vzor a dokonce i spousta kuřáků se za to stydí. Přesto se ale spotřeba nesnižuje. Proč?

Nechápu, jak někdo může jít a koupit si krabičku s nápisem, že vás to možná zabije. Pokud máte lahvičku s nápisem "Jed" a obrázkem lebky se skříženými hnáty, taky se přece nenapijete. Nechápu, jak se může někdo kvůli kouření omezovat, ať už tím, že si musí na svojí dávku nikotinu šetřit, nebo musí třeba odejít na mráz, aby si mohl zapálit.

Navíc si nemůžu pomoct, ale přijde mi to hrozně nelogické. Pochopila bych, že si někdo, pokud je nervózní, dá do pusy papírovou trubičku. Já dělám s propiskou to samé. Někdo si zase kouše nehty. Ale představa, že mi pár centimetrů od obličeje něco hoří, mě popravdě trochu děsí. Když mám náladu hrát si na pyromana, zapálím si svíčku, udělám si ohniště někde venku, nebo se třeba posadím před krb. Zkrátka se k ohni nebudu přibližovat víc než je nutné.

Samozřejmě vím, že mezi: "Přestanu kouřit!" a doopravdy přestat je dlouhý kus cesty. Tabák a jiné návykové látky se totiž nejmenují návykové pro nic za nic. Mnohem lehčí je přirozeně nezačít. Jednoduché? taky si říkám. Tak proč to nefunguje? Co nás vlastně nutí začít?

Doby, kdy byla cigareta v ruce známkou prestiže jsou dávno pryč, stejně jako doby, kdy se o škodlivých účincích ještě nevědělo. Jaká by tedy mohla být výmluva za posledních deset-dvacet let?

Jako první by nás mohlo napadnout machrování před kamarády. Tato teorie ale má trhlinu v tom, že nejsem sama komu kouření připadá trapné a nechutné. Možné ale je, že kdybych se bavila s jinou skupinou lidí, dostanu jiný názor.

Mnohem pravděpodobnější mi připadá prostá zvědavost. Někoho třeba láká zkusit, jaké to je, dát si do pusy hořící páchnoucí trubičku. Mě tedy ne. Dokonce ale i tato teorie má jeden zásadní nedostatek. Zatímco dvě-tři cigarety na vyzkoušení bohatě stačí, na vznik závislosti už asi nikoliv. Zvědavci tedy musí logicky pokračovat dál. Proč? Proč, když ví, jaké to má následky? Objeví při tom mně neznámou novinu? Tak na tyhle otázky odpověď neznám a asi nikdy znát nebudu.

Zatímco nad notorickými alkoholiky, drogově závislými a jinými podobnými existencemi mávnu rukou a jen si pomyslím, že jsou blázni, když si takhle ničí zdraví. Kuřáci, ač je to možná menší zlo, mi tak lhostejní nejsou. Zatímco první si škodí hlavě sami sobě, při sdílení prostoru s kouřícím člověkem trpím i já. Vadí mi, když musím větrat načichlé oblečeni, ale ještě víc mi vadí, že plíce nasáklé vším, co v cigaretách najdeme už nevyvětrám. Proto bych chtěla poprosit všechny, jež se to týká, pokud si chcete ničit zdraví, ničte si ho. Ale bez mojí přítomnosti.

22. května 2013

Zvířecí outfity 5

Hned na začátek bych se chtěla omluvit za momentální neaktivitu, ale nějak jsem neměla na psaní vůbec náladu a psát jen proto, aby tu něco bylo se mi nechce. To ale pominulo a dnes vám ukážu další díl zvířecích outfitů.

Tahle žabička se jmenuje listovnice červenooká, takže červené brýle byl úplně první nápad, jak ji ztvárnit. Při pohledu na ni jsem si samozřejmě nemohla odpustit spousty barev, kterým se, jak už jste si mohli všimnout v některých minulých příspěvcích, rozhodně nevyhýbám.

Malá poznámka k botám. Zjistila jsem, že je docela problém najít na polyvoru nějaké otevřené boty, aniž by to byly lodičky s 15 cm podpatkem, nebo naopak baleríny. Kdybych se tedy pokusila vytvořit nějaký můj normální model, asi bych příliš neuspěla.

plant



O plameňákovi jsem uvažovala až dlouho, takže jsem ráda, že se tu konečně objevil.

Řídila jsem se heslem: "V jednoduchosti je krása", což je někdy opravdu nejlepší.white dress

15. května 2013

KŠ: 10 knížek mého dětství aneb zavzpomínejte si se mnou 2. část

Přináším vám druhou část prvního dílu Knižní školky. Jestli ho čtete, znamená to, že jsem tento článek zvládla přednastavit, což je na mě obdivuhodný výkon. (Přijímám gratulace a dary v jakékoliv formě.) Nevíte, co je Knižní školka? Úvodní příspěvek je tady.

  • Neználkovy příhody - Nikolaj Nosov
Poměrně známý příběh o skupině maličkých chlapců - malíčků. Vždycky se mi líbily jejich jména: Všeználek, Neználek, Bručoun, Šroubek, Vroubek, Sirupčík, Buchtík. A tihle malíčci se rozhodnou jednoho dne letět balónem, až doletí do města, kde žijí jenom malenky.  Doma považovali malenky za hloupé, ale tady musí uznat, že spoustu věcí umí mnohem lépe. (Zkrátka, malenky vedou!)

Jen tak pro zajímavost, když jsem si ji teď prohlížela, našla jsem doporučení od 5 let. My jsme ji četli v primě, když jsme skončili s čítankou. Neználek zkrátka nemá věkové hranice.

  • Brouk Pytlík - Ondřej Sekora
Brouka Pytlíka známe většinou s knížky o Ferdovi Mravencovi, kterou jsem si já nikdy až tak neoblíbila. Když se mi ale dostal do ruky Brouk Pytlík... No, láska na první přečtení. V čem je vlastně rozdíl? Ani nevím, možná mi to přijde trochu víc svižnější.  Prostě Ferda je ztělesněný hrdina, zatímco Pytlík každou chvíli něco vyvede.

Kdo nečetl. Kniha má dvě části :Trampoty Brouka Pytlíka a Malířské kousky Brouka Pytlíka. První není špatná, ale na malířskou školu v části druhé to prostě nemá. Musíte uznat, koho by napadlo namalovat zajíce jako hlávku zelí a žábu jako peněženku?

  • Tajemství - Enid Blytonová
Pamatujete si, jak jsem vám v první části popisovala, jak jsem si půjčovala Martinku? Tak s detektivkami od Enid Blytonové to bylo podobné. Napsala několik detektivních sérií, jenž se od sebe příliš neliší. Skupina čtyř, pěti, šesti dětí většinou se psem řeší nějaký případ, na který jsou dospělí krátcí. Tajemství mám ale nejraději, přestože k nejznámějším autorčiným knihám nepatří. Špekoun je prostě nejlepší.:-)

Tady si neodpustím malou poznámku. Všimli jste si někdy, že v jakékoliv detektivní sérii, seriálu mají hlavní hrdinové to štěstí, že se nějaký zločin spáchá zrovna na místě, kde žijí? Já se divím, že třeba v takovém městečku někdo vůbec žije. Při takové kriminalitě...


  • Viking Vike - Runer Jonsson
Mám doma první i druhou knihu, obě přečtené hodněkrát. Trochu vám přiblížím, o co jde. Zatímco ostatní vikingové spoléhají hlavně na sílu a helmu s rohy, Vike používá i to pod helmou. A jak už to bývá, Vike je tahá z každého průšvihu, do kterého se dostanou. Když jsem ji četla poprvé, byla jsem vážně při každém odhalování plánů překvapená, protože tohle by mě vážně nenapadlo.

Oba díly jsou rozděleny do několika částí, mně se osobně úplně nejvíce líbí poslední část druhého dílu-Viking Vike a Divousové. Kmen Divousů vymyslí čtyři plány, jak se dostat do města: podkopat se, přejít hradby na chůdách, beranidlo a trojského koně. Všechno jim to Vike důmyslně překazí.

  • Bohoušek a spol. - Vojtěch Steklač
Steklač je sice spíše autor pro chlapce, ale knížky o Boříkovi a jeho kamarádech se líbily i mně. Kromě Bohouška jsem četla ještě Čendu a Boříka, ale dvakrát se mi nelíbily, zatímco u téhle knížky jsem se vážně nasmála. Bohoušek je totiž typ chlapce, který má samé jedničky, ve škole se hlásá a nosí brýle. Když ale ať úmyslně nebo neúmyslně prožije několik dobrodružství s partou obyčejných kluků, je o zábavu postaráno.

Jak nad tím teď přemýšlím, vlastně se to hrozně podobá příběhům o Mikuláši, tam se Bohoušek jmenoval tuším Celestýn, jinak byl úplně stejný. Dokonce i chlapec, který stále jí, se objeví v obou knížkách. 


10. května 2013

KŠ: 10 knížek mého dětství aneb zavzpomínejte si se mnou 1. část

Tak a máme tu první část prvního dílu Knižní školky. Úvodní příspěvek si můžete přečíst zde.

  • Princezna a skřítci - George MacDonald
Když se mě zeptáte, jakou knížku jsem měla jako malá nejraději, zaručeně vyhrknu Princezna a skřítci. Příběh o princezně Ireně, hornickém chlapci Curdim a zlých skřítcích mi nejprve četli rodiče a několikrát jsem ho přečetla sama. Už ani nevím, co se mi na tom tak líbilo.

Podstatnou roli zde hraje kouzelná niť s prstýnkem, díky, které všichni najdou cestu domů a cestou ještě stihnout zachránit celé království. To se mi jako šestileté hrozně líbilo, takže jsme doma měli snad týden natažené provázky, kterých jsem se držela, když jsem chtěla někam dojít, abych se náhodou neztratila. 


  • Povídání o pejskovi a kočičce - Josef Čapek
Sice nemůžu říct, že bych si ji úplně oblíbila, ale jako první knížka, kterou jsem přelouskala, tu nesmí chybět. Abych se přiznala, kromě vaření dortu, si příběh už moc nepamatuji, ale předpokládám, že takovou klasiku asi příliš představovat nemusím.

Vzpomínám si, že právě na Povídání byl krásně vědět můj pokrok ve čtení. Na začátku první třídy jsem měla  radost, že jsem přečetla tři řádky a přitom jsem měla před sebou abecedu, neboť se mi ze začátku pletlo malé "d" a "b". Postupně se to zvyšovalo na tři stránky, pak na tři kapitoly a teď mi, pokud mám čas, nedělá problém zvládnout tři slabší knížky.


  • Dora - Helena Šmahelová
Čtyři příběhy o Doře patří k dalším mým oblíbeným knížkám. Jmenují se Dora a medvěd, Kdy přijde Dora, Dobrá mysl a Dora na cestách. Nejraději jsem měla Dobrou mysl a Kdy přijde Dora. Odehrávají se vlastně ve stejnou dobu, zatímco Dora odjede se svým tatínkem-restaurátorem na zámek Dobrá mysl, Dořin medvěd stráví tu dobu v opravovně hraček. Vážně jsem milovala hádky panenek, která má lepší maminku.

Říká se, že spousta čtenářů vyrostla na Harry Potterovi , což mě bohužel minulo, protože jsem trochu mladší. Já jsem vyrůstala víceméně právě na Doře. Zatímco v prvním dílu ještě chodí do školky, v posledním je jí tuším 14. 


  • Martinka - Gilbert Delahaye a Marcel Marlier
Spoustu, opravdu spoustu krásně ilustrovaných příběhů. Jmenuji jich pár pro příklad: Martinka cestuje vlakem, Martinka malou baletkou, Martinka a čtyři roční období nebo Martinka v zoo. Zkrátka všechno na co si jen vzpomenete.

Byly to první knížky, které jsem si začala půjčovat v knihovně, což byla asi 3. třída. První moje kroky vždycky vedly k regálu, kde je měly. Nabrala jsem další dvě nebo tři knížky v místě, kde jsem naposledy skončila a pak jsem teprve šla vybírat dál.


  • Kluci, holky a Stodůlky - Eva Bernardinová
Mám doma jedničku i dvojku a obě jsem měla moc ráda. Anička a Honza Voříškovi prožívající spolu se svými kamarády různé příhody ve vesnici jménem Stodůlky. Prostě moje klasika. Navíc, díky tomu, že také bydlím v menší vesničce, mi byly hrdinové vážně blízcí. 

Když jsem byla malá, měli jsme s pár kamarády takový klub. Červenky jsme si říkali. Ale nemyslete si, brali jsme to děsně vážně. Scházeli jsme se v klubovně (půda jedné kamarádky, odkud nás pak vyhodil její děda), psali jsme kroniku, měli jsme písničku (Nebe na zemi), heslo, znak a dokonce jsme někde sehnali stejné červené sukně, ale už si nepamatuji, co měl náš jediný kluk. Abych se dostala k pointě, říkala jsem si, že až budu velká, napíšu o nás podobnou knížku.









7. května 2013

Zvířecí outfity 4


Po dlouhé době tu máme další díl Zvířecích outfitů.


Věříte tomu, že jsem tu ještě neměla jednoho z nejbarevnějších papoušků? Tak tedy Ara arakanga.

Oblečení takového modelu chce už trochu odvahu, případně ignorování poznámek, že jste jako papoušek. (I když, vzhledem k tomu, že jsem se papouškem inspirovala, by to možná byla poklona, když to daný člověk poznal.)

Jinak, líbí se vám takovýto typ sukní? Mně celkem dost, ale bohužel na hezké narážím jen na internetu, nikoliv v obchodech.



forest


Předpokládám, že následující rybu asi neznáte, nebo že by jo? Jmenuje se Zlak nachový. Teď mě ale napadlo, že nachová barva je asi trochu jiná, co? Záhada století.

Šaty mi sice zdají trochu krátké, ale vážně to bylo v kategorii Dress, tak nevím. Nicméně jsou hezké, to zase jo.

Korálky mají představovat tečky na těle, sice to tak nevypadá, ale je to tak.

yellow dress


5. května 2013

Čokoládo-tvarohová buchta

Dneska vám ukážu recept na lehkou čokoládovou buchtu, kterou jsem pekla na oslavu mé malé sestřenice. Dokonce jsem vám ji i vyfotila. (Jo, stihla jsem to dřív než byla snědená.) Fotka sice není nic moc, protože se buchta hrozně drobí, ale chuti jí to rozhodně neubírá.


 



Ingredience na čokoládové těsto

  • 300 g čokolády
  • 90 g tuku
  • 120 g cukru
  • 2 vejce
  • 2 lžíce vody
  • 90 g mouky 
  • 2 lžičky pečícího prášku

Ingredience na tvarohovou vrstvu

  • 300 g tvarohu
  • 60 g cukru
  • 1 vejce
  • 2 lžičky bramborového škrobu

Postup

  • Nejprve si připravíme těsto. Ve vodní lázni rozpustíme čokoládu a máslo a necháme trochu vychladit. 
  • Mezitím vyšleháme vejce, vodu a cukr do pěny.
  • Všleháme do směsi rozpuštěnou čokoládu.
  • Za stálého šlehání přisypáme mouku smíchanou s práškem do pečiva.
  • Těsto dáme stranou a připravíme si tvaroh, který vyšleháme s vejcem, cukrem a bramborovým škrobem.
  • Těsto rozetřeme na menší plech vyložený papírem a nalijeme na ně tvaroh.
  • Dáme péct na 20-25 minut do trouby vyhřáté na 160 stupňů.
Dobrou chuť!

3. května 2013

Knižní školka

Hráli jste jako malé (nebo, že by i malí?) s míčem školku? Pro ty, kdo ne, vysvětlím. Potřebujete míč a zeď. Základ je hodit míč na zeď, aby se odrazil a pak ho zase chytit. Nejprve oběma rukama, pak pravou, levou, později musíte mezi hozením a chycením tlesknout, otočit se, udělat stojku ... Nejjednodušší se dělá desetkrát a poté se to postupně snižuje na devět, osm, sedm, atd., ale zároveň se zvyšuje obtížnost. (Pro zajímavost, ví někdo, proč se tomu říká školka?)

A teď co to má společného s tímto článkem. Nebude to ani míč ani házení čímkoliv jiným, ale pouze si vypůjčím snižující se čísla. (Ano, mohla bych to klidně pojmenovat projekt, žebříček, odpočítávání, ale prostě se mi tohle líbí víc.) Náročnost se tedy zvyšovat nebude, nebudu postupně články šifrovat ani nic takového. Nemusíte se bát.

Po naprosto zbytečném úvodu se konečně dostáváme k tématu. V průběhu následujících týdnů se tu objeví deset článků zaměřené na různé oblasti týkající se knížek z mého pohledu. Nebudu určovat den v týdnu, kdy se tu objeví, protože bych to stejně nedodržovala a bude je prokládat klasickými články, protože, kdo by chtěl číst jenom o mně, že? Nicméně bych ráda napsala alespoň jeden článek za týden, ale nic neslibuji.

Jednotlivé body se budou postupně měnit na odkazy, takže by tento článek měl sloužit jako rozcestník. Na všechny se ale dostanete ze stránky nahoře "O mně".

Témata

  • 10 knížek mého dětství aneb zavzpomínejte si se mnou 1.část a 2.část
  • 9 oblíbených autorů aneb moje záruka kvality 1. část a 2. část
  • 8 nejhezčích obálek aneb ne vždy rozhoduje obsah
  • 7 nejdrsnějších knížek aneb zase jednou vážně 1. část a 2. část
  • 6 nejoblíbenějších knížek z historie aneb cesta časem
  • 5 nejzajímavějších sérií aneb to je vážně dobrý nápad
  • 4 nejlepší filmová zpracování aneb film šlape knížce na paty
  • 3 nejhorší filmová zpracování aneb to se moc nepovedlo
  • 2 místa, kde si nejraději čtu aneb pojďte na návštěvu
  • 1 věc, která mě v knížkách fascinuje aneb tak tohle nikdy nepochopím

Pár témat jsem v hlavě už nosila jako samostatný článek, ale spojit je do jedné školky mi přijde jako lepší nápad. 

Jednotlivé položky v tématech už mám vymyšlené, ale psala jsem vážně to, co mě napadlo jako první a jen z vlastní zkušenosti (teda až na obálky), kdybych nad tím dlouho přemýšlela, možná bych přišla i na něco jiného, ale takhle to bude podle mě zajímavější. Mimo jiné jsem zjistila, že i přes zdánlivou nesourodost se tam nějaké knížky nebo autoři vyskytují víckrát.

A oblíbené knížky tam nejsou, protože ty by se do deseti rozhodně nevešli. 

Ještě jsem chtěla říct, že se moc těším, až mi v komentářích napíšete, jak je to s vámi, protože by mě to vážně zajímalo.

PS: Budu se snažit hlavně v prvních bodech, aby články nebyly až tak dlouhé, ovšem napsat o deseti knížkách ne moc dlouhý článek bude asi trochu problém, no uvidíme. A navíc vidíte, jak jsem napsala původně krátký uvítací příspěvek. No nic. 

1. května 2013

Dubnové tlachání

Krásný první máj!
Včera jsem lehce nestíhala, takže shrnutí dubna vás čeká dneska.

Minulost
Začneme klasicky počtem příspěvků. Lepším se, tentokrát jedenáct, i když je pravda, že první bylo tlachání za březen. (Opět jsem nestíhala, jak překvapivé.)

Doporučila jsem vám Úžasnou zeměplochu, dále se tu objevily tři recenze: druhý a třetí díl série Hex HallAlchymista a nakonec poslední díl Temných vizí.

Jako vždy se tu objevil nějaký Polyvore. Nejprve jste mohli vidět třetí díl mého miniseriálu o zvířecích outfitech, ve kterém bych ráda pokračovala, ale nějak mi docházejí zajímavé zvířata. Nemáte nějaký tip? V druhém článku jsem se zaměřila na zvýrazňovače. Jen tak mimochodem, zjistila jsem, že šest z osmi článků z Polyvore tady na blogu začíná na "Z", ale nedělám to schválně, asi nějaká vyšší síla, nebo co.

Dále jsem trochu přiblížila moje psaní a postěžovala jsem si na příkazy týkající se oblečení, což je zatím článek s největším počtem komentářů. Moc vám za ně děkuji.:-) Potěšily.

Poslední dva články se týkaly tvoření, ať už to byly tylové náušnice nebo kakaovník s kyselým mlékem.

Postupně dovádím vzhled blogu k dokonalosti, v dubnu se mi podařilo nastavit nahoře lištu, ze které se dostanete na seznamy příspěvků, což by mělo snad přispět k lepší orientaci, především pokud si chcete přečíst články jen na jedno téma.

Dále jsem vytvořila svůj vlastní obrázek nahoře u adresy.(Myslím, že se tomu říká favicon) Jediný problém je, že se nezobrazuje ve všech prohlížečích, zajímalo by mě proč.

Budoucnost
...plynule navazuji na předešlý odstavec. Se vzhledem stále nejsem spokojená, takže čekejte, že se tu možná objeví větší nebo menší změna. Vím, že tohle postupné měnění, není úplně ideální, ale co se dá dělat. Nápady nepřicházejí najednou.

Mám ještě jeden nápad, který bych hrozně ráda zrealizovala. Ráda si prohlížím módní blogy z fotkami outfitů a protože Kočičí košík by měl být taky trochu módní blog, říkala jsem si, že by nebylo špatné, kdyby se tu sem tam nějaká fotka objevila. Navíc v takových článcích bych se tak hrozně nevykecávala, zabraly by mi méně času a tudíž by se četnost příspěvků měla teoreticky zvýšit. Teoreticky.

Říkáte si, že to zní až moc idylicky? Máte pravdu. Je tu takový menší problém. Nemám fotografa a fotkám v zrcadle zrovna moc nefandím. Jediný, kdo mě napadá je moje ségra, zde je ale otázka, zda by byla ochotná mě fotit. Ale ve dnech, kdy spolu výjimečně mluvíme, by to možná šlo. Nicméně dobrá zpráva je, že mám k dispozici celkem dobrý foťák a mou drahou sestřičku focení celkem baví. (Dobře, většinou fotí jen naše kočky a foťák je taťkovo, ale i tak to není špatný začátek.)