27. února 2013

Únorové tlachání

Rozhodla jsem se každý měsíc napsat takové schrnutí všeho co se tu objevilo, co se tu objeví a případně něco, co nestojí za samostatný článek. Prostě takové tlachání o ničem.

Minulost
Celkově šest, s tímto sedm článků. Ale důležitá je přece kvalita, ne kvantita.:-) A konkrétně? Z témata knížek jste si mohli přečíst srovnání čtečky a knížky a moje nadšení z paní Velkotřeskové. Vzhledem k tomu, že tento blog byl zakládán především jako knižní, to není žádná sláva, co? Dále další koálkový návod a moje výtvory v Polyvoru. Jako nejčtenější se ale ukázal článek o mých nedokonalostech. Číst si o něčem, co mi nejde, to by se vám líbilo... No a nakonec návod jak trochu zaneřádit kuchyň a skvěle si při tom pochutnat. Zkrátka od všeho trochu.

Budoucnost
Ráda bych řekla, že budu aktivnější, ale...  Poslední dobou mám pocit, jako by dny utíkaly nejméně dvakrát rychleji. Možná si za to můžu trochu, ale vážně trošičku sama. Absolvovat všechny soutěže, do kterých jsem se přihlásila(a já vlezu do všeho), zkoušky s dramaťákem a následně dopsat sešity, občas nějaký článek do časopisu... Ale učitelé samozřejmě nejsou schopni tohle všechno pochopit a předhánějí se v tom, kdo dá nejvíce úkolů a písemek. A vysvětujte jim, že na to nemáte čas.

Dále ve mně hlodá myšlenka změnění vzhledu a teoreticky bych na to měla mít i čas, protože nám začínají za týden a něco jarní prázdiny. Hurá! Bylo načase! No uvidíme. Jak se znám...

Možná by vás zajímali i nějaké konkrétní články, ovšem já mám hrozně moc plánů a když pak sednu k počítači, nakonec napíšu něco úplně něco jiného. Ale možná se dočkáte kromě doporučení knížek i nějakých recenzí. Ne že by mě nebavilo obohacovat vás o to nejlepší, co jsem přečetla nebo jenom něco, co mě zaujalo a stojí za to, vzít takovou knížku do ruky. Baví. Celkem hodně.

Důvod je zcela jiný a sobecky zištný. Vždy když čtu na nějakém knižním blogu o recenzních výtiscích, hrozně závidim. Ve skutečnosti jsem celá zelená. Protože dostat knížku za to, že o ní něco napíšu, jesupe, úžasné, ... Prostě nemám slov. Ovšem je mi jasné, že bez dříve napsaných recenzích se můžu jít klouzat. Takže jsem se rozhodla začít s jejich psaním. Doufám, že mě chápete a ještě jste neklikli na červený křížek vpravo nahoře s tím, že ta Katie je děsná potvora.

Jestli se ale ptáte kdy, odpovídám pokrčením ramen s nechápavým výrazem ve tváři: "Jak to mám asi vědět?" Ale pokusím se brzy, slibuji.

Pak mě ještě napadlo, co by jste řekli tomu, kdybych sem tam napsala něco o sobě? Když jsem tento blog zakládala, myslela jsem, že vám neřeknu ani ťuk a nechám vás ve sladké nevědomosti, ale časy se mění, ne? Ovšem pořád ještě můžu být starý dědek, který si krátí čas o televize tím, že se vydává za patnáctiletou holku. Hahaha.





26. února 2013

Tvarohový koláč

Plesová sezóna pomalu končí, plavková je ještě daleko, tak co by jste řekli na nějaký recept? Ač je celkem jednoduchý, je opravdu výborný. Obzvlášť toto těsto používám velmi často.Vzhledem k tomu, že jsem tento koláč nedávno dělala, se tu původně měla objevit i fotka, ale bohužel než nastala doba příznivá pro focení, záhadně zmizel. Kam? Netuším.

Suroviny na těsto
  • 220g polohrubé mouky (já dávám asi 50g celozrné a zbytek polohrubé)
  • 140g tuku
  • 1 žloutek (bílek, který nám zůstane použijeme do náplně)
Suroviny na náplň
  • 500g tvarohu (v původním receptu bylo 400g, ale tohle jsou akorát 2 tvarohy a větší vrstva náplně nemůže být na škodu)
  • 3 vejce (+bílek z těsta)
  • 80g cukru (nebo podle chuti)
  • oříšky, mandle, rozinky, atd.
Postup
  1. Smícháme všechny suroviny na těsto do tvárné hmoty. Neměla by se lepit, ale dobře držet u sebe. Dáme na chvíli do chladu.
  2. Oddělíme žloutky od bílků. Na to je super takové oddělávátko, ale dobře funguje i ustřihnutý vršek od PET láhve nebo trychtýř. Obsah vajíčka nalejete do širší části bílek vyteče a žloutek tam zůstane. Většinou. Nebo to můžete udělat klasicky se skořápkami.
  3. Žloutky zamícháme do tvarohu. Doporučuji si na to nebrat úplně malou misku, že se vám tam tvaroh vejde teď, neznamená, že se vám tam vejde i za chvíli.
  4. Vyválíme si z těsta placku vysokou asi 1-2 mm a dáme ho do formy. Já dávám do kulaté o průměru cca 28 cm. Nic si nedělejte z toho, že ho při tom roztrháte, já ho taky skládám jako puzle. Dáme do trouby vyhřáté na 180-200°C asi na pět minut. Já zapínám, když vyválím a většinou se mi rozehřeje přibližně v tu dobu, kdy ho mám ve formě. A ještě něco-doporučuji před pečením propíchnout na pár místech vidličkou, nebude se nafukovat.
  5. Zatímco se nám těsto bude předpékat, vyšléháme z bílků sníh a všleháme cukr. Pokud vám nejde vyšlehat, přidejte trošičku soli.
  6. Opatrně vmícháme sníh do tvarohu a přidáme nasekané oříšky a mandle.
  7. Tvarohovou náplň dáme na těsto a pečeme ještě asi 15 min. Raději však hlídejte, tvaroh by měl jen lehce ztmavnou.
Dobrou chuť!

22. února 2013

TAG:5 věcí, které bych na sobě změnila

Mám na blozích hrozně ráda všechny možné TAGy a tak jsem se rozhodla, že se opičím po nápadu Merz a napíšu svůj. 5 věcí, které bych na sobě změnila... Bylo těžké něco vymyslet, protože já samozřejmě vím, že jsem naprosto dokonalá, ale pochopte, nechci, aby jste se cítili blbě.

Lenost
...a především odkládání poviností. Všechno dělám na poslední chvíli. Ale nemůžu říct, že bych to potom odflákla. To ne. Když už se do něčeho pustim a vím, že zítra to musim mít, soutředím se jenom na tohle a dám si s tim opravdu záležet. Nejlepší bývá, když učitelé hodnotí nějaký projekt, ukazující vytisklé stránky z Wikipedie s tím, jak to vypadá, když se to nechá na poslední chvíli, a jako vzorový třeba můj. Kdyby tak věděli... Samozřejmě si, nádavaje, že nestíhám, říkám, že příště začnu včas, přestože vím, že to opravdu nehrozí.

Nepořádnost
Stav mého vzorně uklizeného pokoje(kdyby ovšem někdy nastal) by se dal počítat na vteřiny. Chápu, že bych měla uklidit knížku do knihovnu hned, jak ji přečtu, neslékat se jako z hadí kůže, ale oblečení kultivovaně složit o odložit, nenechávat korálky tam, kde zůstaly po skončení mé tvůrčí činosti, atd., atd. To já všechno vím, ale přinutit se to opravdu udělat, bývá trochu problém.Trochu větší problém. Další překážka se nachází v mém uklízení. Nemůžu říct, že bych měla na ně alergii, ale šíleně dlouho mi to trvá. Ale o tom někdy příště.

Učení
Přestože to při pohledu na mé známky nevypadá, učení zrovna dvakrát moc nedávám.Většinou mi stačí prolistovat si před písemkou sešit a špatnou známku nedostanu.(Vim, že se naprosto nehorázně chlubím, ale prostě to přeskočte a čtěte dál, ano?) Neláká mně sednout si místo knížky nad sešitem a něco se naučit. Vím, že bych měla, ale nedělám to. Ach, jak já si poté vyčítám, když se snažím před pololetím vylepšit všechny ty mezi známky.

Mé technické nadání
Nějak mi neláká mít nejnovější mobil, vystačím si s úplně obyčejným. V případě, že někdo začne mluvit o počítačích, jsem mimo. Zvládám zapnout, otevřít stránku, vypnout. Pokud potřebuju nějakou elektroniku, vybírám podle vzhledu. Na hodinách informatiky obdivuju učitele, že ještě po mých dotazech nemlátí hlavou o zeď. Máte dostatečný obrázek? V dnešní době poněkud nepraktické, co? Ve skutečnosti si myslím, že bych klidně mohla žít v minulosti(třeba takové 19. století...) a bez techniky bych se obešla.

Výška
Nechávám moje centimetry nakonec, protože mi přece jenom z výše uvedených vadí nejméně. Jsem s mojí zcela nemodelkovskou výškou už celkem smířená a snažim se hledat spíš pozitivita. Tak například, i s podpatkama mi nehrozí, že bych se na nějakého kluka dívala dolů. Tak maximálně kdyby mě žádal o ruku.:-) Nicméně pár centimetrů navíc bych určitě uvítala.

A jaké věci by jste na sobě změnili vy?

12. února 2013

Zvířecí outfity 1

Imitace hadích, tygřích, lepardích a jiných zvířecích kůží se vyskytují snad na všech částí oděvu. Někdo je se bez nich neobejde, někdo se jim obloukem vyhýbá. Ale proč se inspirovat od zvířat jenom ve vzorech?


Černá, bílá a červená je klasika, ale tukan to vidí jinak. Klobouk? Co dodat. Miluju klobouky! A taky nutně potřebuju takové boty a šaty! Ach jo, že já na ten Polyvore lezla...




Ledňáček se mi vždycky hrozně líbil, takže tu nesmí chybět. Ale řekněte, napadlo by vás, že budou tyto dvě barvy vypadat spolu tak dobře? A aby tam těch barev nebylo tolik(i já mám své meze) balerínky a kabelka jsou černé.
Představuji vám prosím scinka kanárského. Mimochodem není to had, i když ten druhý trochu tak vypadá. Trochu neznámý, ale hrozně se mi líbil. Zároveň mi koukám vyšel asi jediný trochu aktuální model. A asi i nejnositelnější.

 
 

 
 


11. února 2013

Korálková mozaika



A máme tu další návod, tentokrát něco, co nezabere tolik času. Je to poměrně variabilní šperk, záleží jaké použijete korálky, kolik barev, jestli se rozhodnete pro nepravidelnost jako já a nebo budete tvořit řady. Zároveň se jedná o velice vděčnou techniku, já jsem třeba jednou korálkama vyplétala kytaru jako přívěšek na klíče. Fantazii se meze nekladou.






Potřeby
  • měděný drát-průměr 1 mm
  • měděný drát-průměr 0,2 mm
  • rokajlové korálky různých barev
  • 2 větší korálky nebo kuličky
  • měděné naušnice
Návod
Z asi 10 cm silnějšího drátku si vytvoříme požadovaný tvar s malým očkem. Nejlepší mi přijde udělat očko, vytvarovat a zbytek obtočit kolem očka.






Kolem očka namotáme konec slabšího drátku, dlouhého asi jeden metr. Délky se nebojte, pokud nebudete mít nějaké větší korálky využijete ji bez problémů a  nemusíte poté nastavovat.





Návlékneme 3-5 korálků a upevníme drátek na horní stranu. Tímto způsobem se vyplňuje celá plocha, doporučuji ale nechat korálky na drátku volně se pochybovat, spodní řady se budou uchycovat na ty již udělané a kdyby byly korálky moc natěstno, drátek by se obtížně přichycoval.




Až takhle dojdeme na konec čtverce(obdelníku?), omotáme drátek kolem horní strany až k prostředku a poté už se bude vyplňovat jednoduše tam a zpátky. Toto není nutné, ale je složitější začít dělat na jedné straně první řadu, když na druhé už jsou dvě.




Po určité době je třeba vytvořit místo na velký korálek. Záleží samozřejmě na velikosti a tvaru. Uděláme to tak, že místo toho, až dojdeme k půlce pokračovali, vrátíme se zpět a poté opět do půlky.




Totéž na druhé straně. Tentokrát ale zůstaneme na kraji.







Nyní navlékneme 2-3 rokajlové korálky, velký a zase 2-3 malé a konec upevníme na straně. Je lepší, pokud bude velký korálek přesahovat trochu přes rokajlové, aby se neprotáčel.






Teď přijde něco jiného, místo vyplétání, omotáme několik řad drátkem, zase se snažíme, aby částečně zasahoval i pod velký korálek. Příjemná změna po té piplačce s korálky, ne?






Pod drátkem uděláme poslední řadu s korálky. Já jsem ji připevňovala na dolní stranu, aby se mi omotaný drátek nerozjel, ale to už záleží na vás.





Nakonec připevníme háček a doděláme druhou naušnici.

6. února 2013

Sedm geniálních kousků paní Velkotřeskové

Trochu jsem váhala, jestli jsem mám tuto knížku vůbec dávat. Jedná se spíš o naučnou literaturu a navíc téma vzniku vesmíru, nevim, nevim. Možná se divíte, proč jsem jí vůbec četla? Vysvětlím. To jsem jednou tak vybírala další čtivo u nás v knihovně, znepokojená, že přes hromadu, kterou jsem odložila na stolek, stále vidím. Najednou mi padlo do oka: Sedm geniálních kousků paní Velkotřeskové, ze zájmem jsem ji vytáhla a čtu podtitul: Od velkého třesku po vznik člověka. Dějiny vesmíru na 200 stranách. Super, to bude něco pro mne. (Totiž, matika, fyzika, to je moje. A ano, jinak jsem normální, děkuji za optání.)

První věc, která mě zaujala, byl způsob, kterým autor Jean-Noël Fenwick popisuje časové údaje. Takové to rozdělení vzniku vesmíru do jednoho dne a vysvětlení, že pak by znamenalo, že lidé před jednou minutou přistáli na měsíci, je celkem známé.  Ale tady autor použil špagetinky. Tedy slabounké špagety o průměru 1 mm. Když totiž položíte jednu vedle druhé, jedna bude představovat jeden rok, dráha, na které bude znázorněna doba od velkého třesku až po současnost, bude dlouhá... No schválně, kdo to ví?

Tak kdo říká asi 13 700 km, má u mně malé, ale významné plus.:-) Právě takovou vzdálenost by jste urazili třeba od majáku ve městě Semarang na ostrově Jáva až k Eiffelově věži v Paříži. No a této špagetinkové dráze jsou umístěné všechny důležité události ve vzniku vesmíru a Země. (Špagetinková dráha tam vážně je, nevymyslela jsem si to.) Nevim, jak vám, ale mně se hrozně líbí představa, že dinosauři vyhynuli nad Afrikou a vyspělá civilizace vznikla čtyři metry od Eiffelovky. A prosím, neříkejte, že na tom nevidíte nic zvláštního, chci žít v představě, že jsem naprosto normální, viz. výše.

Jinak mi přijde, že i když se zde dočtete i poměrně velkých podrobností, jsou zde vysvětleny celkem jednoduše a maximálně na druhý pokus, to určitě pochopíte. Celou knížkou provází velmi svérázná dáma paní Velkotřesková. Její geniální kousky jsou opravdu geniální, protože bez nich by jste toto vůbec nečetli. Strašná představa, co?:-)

1. února 2013

Čtečka nebo knížka?

Původní plán byl takový, že napíšu nějakou super a úžasnou recenzi o čtečce, kterou jsem dostala k Vánocům, ale vhledem k mému technickému nadání, bych zvládla tak maximálně spočítat tlačítka... Nějaké parametry? Pchá! Co to je?Ale pokud by vás to opravdu zajímalo, je to tahle.

Takže aspoň ve zkratce. Jsem s ní vcelku spokojená, když to srovnám s Kindlem, který máme taky doma, musím říct, že se mi líbí ještě trochu víc. Obě jsou spárované s knižním obchodem, ale i když na Amazonu (Doufám, že se ten obchod pro Kindle jmenuje tak.:-)) je těch knížek víc, anglicky čtu opravdu jen zřídka, takže český obchod využiji přece jenom spíš...

To mi připomíná, mám problém-dostala jsem k ní poukázku na osm knížek za spíše symbolickou slevou a nevím jaké si vybrat. Co když si nějakou koupím a pak zjistím, že ji mají v knihovně? Co když se mi nebude líbit? Navíc je každá z jiného nakladatelství, takže série z mého seznamu nepřečtených knížek taky nepřicházejí v úvahu... Ach jo. Obávám se, že budu vybírat tak dlouho, až ten kupon vyprší.

Jinak čtečka má samozřejmě české menu, což je takový příjemný bonus. (Teda aby jste si nemysleli, zvládám i to anglické, zase tak blbě na tom nejsem.:-)) Dále umí ještě předčítat, ale bohužel jen anglicky a ...čínsky. Ale kdybych se náhodou někdy začala učit čínsky, tak se bude hodit. No asi spíš ne.:-)

A pokud jste se nad tím zarazili... Ano, chtěla jsem čtečku, i když už doma jednu máme, ale ráda to vysvětlím. Představte si, že máte tři lidi, kteří celkem dost čtou. Pak jednoho, který chce číst zásadně jen v tu dobu jako vy (Má drahá sestřička). A všichni dohromady mají jednu čtečku (a každý teda i průkazku do knihovny, ale to není důležité). Musíte uznat, že jsem svojí vážně nutně potřebovala. :-)
Tak prosím ignorujte, že jsem říkala popis ve zkratce. Už jdu srovnávat.

Proč knížka?
Je tu třeba vůbec něco psát? Listování knížkou, s hrnkem čaje, zachumlaná do deky... Tomu se prostě mačkání tlačítek nevyrovná. A taková knihovna, v ní knížky všech barev, podle mě lepší než nějaké dekorace a lapače prachu. Knížky ale mají i svůj příběh. Ruku na srdce, kdo nemá doma knížku s věnování, říkanky z dětství  nebo jen nějakou, kterou jste dostali při zvláštní příležitosti?
Varování - následující  řádky by neměli číst lidé, kteří volají policii, jen co někdo ohne u knížky růžek.
Hluboce se za to stydím, ale mé občasné! zacházení s knížkami by asi čtečka nepřežila. Když mi knižní věž na nočním stolku dosahuje do větších výšek, nezřídka se stává, že se mi všechny sesypou a o požívání jako podložky ani nemluvím.
Fajn, teď už můžete číst všichni.

A čtečka?
Výhody asi taky nebudou nic nového ale napíšu je. Celá knihovna do něčeho, co je menší jenom jedna knížka? Super. Žádné omezování, pokud někam jedu, abych se vešla do hmotnostní hranice a všechno se mi vešlo do kufru. Pokud cestujete dopravním prostředkem, nikdo neuvidí, co zrovna čtete. Ale zase to může být docela dobrý důvod k seznámení, takže je otázkou, jestli je to opravdu výhodou. :-) E-knihy také nestojí tolik jako vytištěné, ale tam zase můžete chodit do knihoven, tudíž se to celkem vyrovná...

Ortel?
Já to řeším tak, že knížka na doma a na cesty čtečka, přijde mi to jako nejlepší řešení. Knížku z ruky prostě nedám! Takže doufám, že se jen tak nestanou historickým předmětem, existujícím na půdách a v muzeích, protože...je to zkrátka KNÍŽKA. Ale jak jsem řekla, brát si na dovolenou více než jednu, se hodí vždy. A jak to máte vy?